Zvládla jsem TO!

Ano, jsem dobrá. Zvládla jsem TO! Zvládla jsem první den v práci v novém roce. Upřímně vůbec, ale vůbec se mi tam nechtělo. A taky jsem včera ráno měla z toho málem noční můru. Občas to tam bohužel sklouzne do roviny úplných ptákovin, kdy mi sekretářka dává úkoly a já se musím držet osvědčených vnitřních postupů ve stylu hlavy XXII. No a já prostě nejsem ten typ, co by srazil paty a sklopil hlavu. Hlavně, když je to nějaká naprostá blbost. Navíc se mi taky stává, že po delší době si odvyknu radši nic neříkat a občas se nepatřičně něčemu usměju, což si některé lehce paranoidní osoby vztáhnou na sebe. A je na problém zaděláno. Je pravda, že s ostatníma se tomu pak smějeme, ale stává se to. Ale zase se člověk aspoň pěkně pocvičí, jak manévrovat s různýma lidma a jak je dostat tam, kam chce. Nebo aspoň na neutrální pole. V těch temnějších chvílích to připomíná nějaký román od Franze Kafky a člověk na plno pocítí, že je jen kolečko v obskurním soukolí. A pak tam taky děláme i spoustu rozumných a užitečných věcí, ze kterých má člověk dobrý pocit. Snažím se ovšem odkoukat nějaké manipulátorské techniky. Napřed dát pěkně cukříček a pak jít na věc. Usadit soupeře tím, že mu budete mazat med kolem huby. Polechtat něčí ego, aby měl větší motivaci pro vás pohnout prstem. Člověk se pořád učí. Jen se někdy bojím, že až to všechno budu vědět a budu mít všechny tyhle věci zmáknuté, bude mi tak osmdesát a už mi to bude k ničemu.