Dnes nejsme vláčeni na nástěnce

Přicházím odpoledne domů a kouknu na nástěnku v přízemí, kde jsou zase vláčeni asi 4 byty, co zapomněli zapsat stav vody a dovolili si v době odečtu nebýt doma. Minulý měsíc jsme na nástěnce hanby viseli i my, ale dnes jsme se tomu vyhnuli. Bydlíme totiž v paneláku, kde se odečítá voda každý měsíc. Prý tu byly nějaké podvody s vodou. Musím říct, že mi to přijde na hlavu postavené. Navíc mám pocit, že nám co chvíli někdo leze do bytu po záminkou odečtu čehokoliv. Každou chvíli visí dole papír, že se bude něco odečítat. Nejhloupější je ta voda. Ten papír tam visí totiž skoro pořád. Napřed skoro 14 dní dopředu. To si člověk říká, času dost, ještě je brzo se tím zabývat. No a pak si buď vzpomene a dá cedulku na dveře a nebo ne a další týden chodí kolem a kouká jak je tam vypsaný. Pak je tak týden klid a za chvíli se tam ten papír objeví znova, protože se zase blíží konec měsíce. Ale jako indikátor pro tipaře dobrý. Dáte si lístek na dveře o týden dřív, protože tam zaručeně do konec měsíce nebudete. Možná jsem trošku paranoidní. :-)

Malá černá příšera

Mám ráda zvířat. Mám velmi ráda zvířata. A od té doby co jsem velká a nebydlím s rodičema si i takové zvíře můžu pořídit domů. A když domů, tak tím myslím do bytu. Měla bych ho klidně i na dvorku, ale to bych nějaký musela mít. A proto tu se mnou bydlí malá černá příšera, naše drahá kočička. Je ve věku adolescenta a proto je plná energie. Bohužel někdy v naprosto nevhodnou dobu. Když začne po bytě probíhat jako ztřeštěná nad ránem, tak mi to moc radosti nedělá. Dlouhou dobu mě zajímalo, co asi celý den dělá, když jsem v práci.  Jednou jsem byla 14 dní nemocná a doma, tak teď už to vím. Celé dopoledne a brzké odpoledne víceméně prospala, většinou tak, že ležela na mně. A pokud se dala vůbec přemluvit, že nebude na mně ležet celá, tak na mně musela mít aspoň položenou hlavu. Proto je tak čilá večer, když se vracíme domů. A už máme i svoje rituály. Ráno když vstávám a potácím se bytem, tak si vždycky sednu na chvíli na gauč a ona se za mnou přiběhne pomazlit. Já se tak probudím a hned mám lepší náladu. Jednou z jejích horších vlastností je, že krade. Krade drobné předměty. Takhle mi ukradla pomádu na rty a zatáhla si ji pod postel. Dokonce zvládne ukrást mandarinku z misky v druhé poličce nad ledničkou. Pak člověk takhle přijde domů a uprostřed kuchyně leží mandarinka. Naprosto netknutá. Občas jsou slyšet z kuchyně podezřelé zvuky. Přijdu tam a vidím nehybně sedící kočku s vykulenýma očima jako by říkala: "Taky jsem ty zvuky slyšela a vůbec nevím, co to je!"

Jak mě málem přejel důchodec

Jsem takřka řidič z povolání. Ne že bych měla řízení auta jako hlavní pracovní náplň, ale auto je prostředek, kterým se přesunuji do práce a pracovně na různá místa výkonu. Takže někdy za den najedu kolem stovky kilometrů jako nic. Nejradši mám okresky, kde nikoho nepotkám a můžu si jet po svém a naopak nesnáším ježdění po městě a dálnice. 

Moje ranní/odpolední rutina: jedu si na rychlostní komunikaci s maximální povolenou rychlostí místy až 100 km/h, zahájím předjížděcí manévr, kdy mám na tachometru 110 km/h a zezadu přiletí jiný účastník silničního provozu, nejčastěji ve Škodě Oktavia, přilepí se mi na zadní část vozu a drží si bezpečnou vzdálenost cca 1 m. Nedávno to jeden ještě vytunil tím, že mi po té, co jsem se vracela do pravého jízdního pruhu, zatroubil na pozdrav. :-) 

Pravda je, že takových lidí se trošku bojím, od té doby co jistý pan Lacina vytlačil paní, která ho dle jeho názoru zpomalovala, z dálnice.

Ale dneska mě málem přejel řidič důchodce při parkovacím manévru na vesnici. Bylo to na místě, kde se zastavuje hodně lidí na nákup kvalitních potravin živočišného původu. :-) Byla jsem u auta, dávala si věci do kufru. Viděla jsem přijíždět auto, které chce zaparkovat vedle mě. Moc sem si toho nevšímala, protože zaprvé mi bylo jasné, že chce taky zaparkovat a za druhé, že mě z dálky vidí. Nakročila jsem si od kufru k boku auta a ono vozidlo mě minulo tak o 20 cm a zaparkovalo asi se stejným rozestupem. Tak na to koukám a říkám si: fajn, jak si myslíš že tam asi nastoupím, aniž bych ti to otloukla dveřma? A to teda pomíjím naprosto divný zvuk toho auta co přijelo. A jak tak koukám, tak vidím, jak má v tom autě berle. A najednou mi to došlo. Důchodce! Pozor! Rychle jsem se vrátila zase dozadu za kufr svého auta, pán si couvnul, aby to pak zaparkoval o kousek dál. No a když jsem pak viděla, jak vystoupil ven, s tou berlí, tak mi došlo, že to bylo fakt o fous. Kéž by, když už tihle řidiči, kteří už nedokážou soudně posoudit svoje řidičské schopnosti (bohužel máme jeden případ v rodině), byli aspoň soudní jejich doktoři, kteří jím co dva roky vydávají potvrzení, že jsou na 100% schopní obstát v dnešním provozu. Bohužel mám ale pocit, že to doktor bere tak, že kdo trefí v ordinaci do dveří a pamatuje si vlastní jméno, je schopný řídit auto. :-(

Žena v domácnosti

Pokud jste žena a je vám 3X (kdy za X si dosaďte libovolné číslo) a ještě navíc žijete v páru, stáváte se ženou v domácnosti. A jak se to projevuje? Pro mě dnes například dotazem, zda přes týden vařím. Jako vařím? Prosím? To mám po celém dnu v práci ještě stát večer u plotny? Takovej je prostě život. Čím jsem starší tím je serióznější, rozuměj nudnější. Už žádný chlastačky se spolužákama a po ránu zvesela do školy jako na vysoké. Teď, když chci pít, tak musím přemýšlet kolik a do kdy, protože rádo budu řídit. Zato se vás pomalu začnou lidi ptát, kdy plánujete děti. Zejména rodiče a co teprve babičky. Poznámky o vhodném věku prvorodičky se začnou objevovat i jinde. Samozřejmě to s ohledem na svoje vzdělání vím, ale pochybuji, že byste drazí rodičové byli nadšení, kdybych přišla ve dvaceti s outěžkem, což je biologicky naprosto ideální věk. Hold jste mě neměli dávat studovat. :-)

Kapitán teplák

Moje práce, zdroj mnoha radostí a strastí. Největší radost je, když mi na účet příjdou moje poctivě vydělané peníze a ještě není ani desátého. A největší strastí je vycházet s lidmi. Musím říct, že se opravdu snažím. Ale opravdu. I k těm co nemám ráda se snažím chovat se korektně, když už tam spolu musíme trávit těch 8 hodin denně. Ale někdy se i pobavím. Ale zase to nesmí být moc, protože tam máme i lidi, kteří se snad chodí smát do sklepa. Takže pšššt! 

A kapitán teplák? Jsem tak trochu kancelářská krysa a v jedné naší kanceláři je teď trendy nosit tepláky. Teď se tomu samozřejmě říká sportovní kalhoty z osvědčené kombinace bavlny a elastanu, ale za mých mladých let jsme tomu říkali prostě tepláky. Nedá mi to nad tím nepřemýšlet a už jsem objevila důvod, proč chodit do práce v teplákách. Kapitán teplák má hodně kilo přes míru. A jak asi uvažuje? Pokud sportuju, tak hubnu. Pokud sportuju, tak mám na sobě tepláky. Pokud mám na sobě tepláky, tak hubnu. :-) 

No a my ostatní jen nevěřícně kroutíme hlavou. Aspoň si protáhnem krční svaly zatuhlé od sedění u počítače.

Voila!

Voila! Tak už i já jsem v blogosféře. Jeden kamarád o mně kdysi řekl, že jsem malý cynik, který to nikdy nikam daleko nedotáhne. Kam jsem to dotáhla, to posoudí budoucnost, ale myslím si, že neměl až tak úplně pravdu. Pár věcí jsem už dotáhla do úspěšného konce. Ale brát věci úplně vážně a neodpustit si nějaké ty poznámky jsem se ještě nenaučila. A v dohledné době ani nehodlám. :-) Ale hlavně jsem si založila blog, abych mohla sledovat ty vaše a vyhrávat ve vašich giveaway, zejména v těch co mají podmínku sledovat blog. :-)