Lentilková kravička

Nedávno jsem se přestěhovala. Vzhledem k okolnostem to dopadlo tak, že se všechny moje věci přesunuly z místa stávajícího pobytu do místa budoucího pobytu. Nějak se při tom nestihlo to vše protřídit a zbavit se nepotřebného. Tuhle metodu příliš nedoporučuju, protože pak zbytečně převážíte věci, kterýma pak na novém místě krmíte kontejner na textil, plasty a podobně. Jen do kontejneru na textil už putovaly čtyři balíčky. A další se chystá. 

Při tom všem přebírání a organizování věcí jsem zjistila, že mám všeho dost až moc. Takže když se mě teď někdo zeptá, co chci k Vánocům, jen bezradně krčím rameny a vybavím si už i tak dost plnou skříň a těch pár krabic, co ještě musím zorganizovat. Takže milý Ježíšku, hlavně mi nenos žádné velké a neskladné dárky. Ideální by vlastně byly šperky z drahých kovů, protože ty jsou skladné a užiju je vždycky. :-)

A co lentilková kravička? Tu jsem dnes snědla. Měla jsem ji ještě od Velikonoc. Ne že bych ji někde zastrčila a při stěhování objevila. Celou dobu jsem ji měla více méně na očích, ale až dneska na ni přišla chuť. 

Jaké je to když ...

Napadlo vás někdy, jak bude vypadat facebookový účet, když někdo umře? Bohužel už to vím. Už je to skoro pět měsíců, co mi umřel jeden můj hodně dobrý kamarád. Napřed se mi tomu nechtělo vůbec věřit. Přijdu takhle z práce a mám od něj zmeškaný hovor. Volám mu zpátky a ozve se tam cizí hlas. Byla to jeho sestra, aby mi řekla, že umřel. Náhle. Prostě najednou už tu není a nikdy nebude. Mozek tomu napřed odmítá věřit. Druhý den ráno se probudím a říkám si, že je to blbost, že se mi to jen zdálo, že se mi brzo sám ozve. Jenže není to tak, prostě je to pravda. A já si vybavuju naše poslední setkání. Čtu si naše poslední zprávy. Na facebooku se dívám na jeho rozesmáté fotky. A pomalu mi to začíná docházet, že už tu prostě není. 

Už je to skoro pět měsíců. A vzpomenu si na něj skoro každý den. A jsem ráda, že i když jsme od sebe bydleli šedesát kilometrů, tak jsme se vídali osobně, zajela jsem za ním nebo on se stavil. Že jsme se potkávali, když jsme se ocitli ve stejném místě nebo projížděli kolem. Protože žádná sociální síť vám tohle nenahradí. Ta vám vytváří jen falešný dojem, že jste v kontaktu, ale vlastně v žádném kontaktu nejste. Píšete si tam banality a vaše konverzace stejně vyzní do ztracena, protože u toho děláte tisíc jiných věcí. V žádném případě to nenahrazuje osobní kontakt. A já jsem ráda, že jsme ten osobní kontakt měli. Chybí mi opravdu hodně. I když už to teď nemám tak, že mě občas něco napadne, co mu musím rozhodně říct, abych si pak uvědomila, že už mu to říct nemůžu. Už to je jen vzpomínka na něj, že bych to s ním ráda sdílela. 

A jak vypadá teď jeho facebookový účet? Neměl tam moc lidí v prátelích, měl jich tam pár. Posledním příspěvkem není příspěvek jeho kamaráda o tom, že nás navždy opustil. Posledním příspěvkem je přání k narozeninám, víte takové to, co vám sám facebook připomíná, že váš přítel má narozeniny. Takové to, že to tam automaticky na vyzvání prásknete na zeď.