Knihy

Jestliže nejlepším přítelem je kniha, tak s hrdostí prohlašuji, že jsem polygamní. :-) Jsem ve vztahu s několika knihami naráz. Dokonce se neostýchám požádat o knihu bližního svého, když mě ta jeho zaujme. K jiným se vracím jako ke vzpomínkám z minulosti. Občas udělám pokus a vydám se za hranice svojí mateřštiny. Největší úspěchy na tomto poli sklízím se slovenštinou. Protože my, co jsme se narodili v nyní již neexistujícím státě, tomuto jazyku prostě rozumíme. Což se ukázalo jako obrovská výhoda v době vysokoškolských studií, kdy některá literatura byl jen ve slovenštině. Takže rozumím, ale čtu o něco pomaleji. S dalšími jazyky se vždy jednalo o nesmělé pokusy, než o nějakou dlouhodobější zálibu.
A co teď čtu? Bulat Okudžava - Nebohý Avrosimov. Co mě nalákalo, byl jednoznačně autor. Protože jsem od něj nikdy nic nečetla. Abych pravdu řekla, zas tak zajímavý to není. Ale ani zas tak strašný, abych to číst přestala. Už jsem kousek od konce, takže to pěkně dočtu a bude. V této knížce se vyskytuje jedna věc, podle mě typická pro ruské autory. A tou jsou občasné francouzské věty. Francouština v carském Rusku byla prostě dostatečně cool. :-) Ale zas je to i dole na spodku stránky vždycky přeloženo. A já se pocvičím ve francouzštině. A dost dobře možná to byl jeden z impulzů, proč se začít učit francouzsky. Abych věděla, jak se bláznivá změť písmen vlastně vyslovuje. Teď už vím, že polovina toho, co je tam napsáno, se vůbec nevysloví. Tajemství odhaleno!