Havrani a emancipace

Už jsem velká holka. Ledasco zvládnu sama. Hodně toho umím a jsem i dost samostatná. Prostě emancipovaná mladá žena. Jenže až moc. To jsem si zrovna dneska říkala, když jsem dávala zimní kola do auta a jela do servisu na výměnu kol. Copak tohle je ženská práce? To opravdu budu dělat úplně všechno? Radost z toho rozhodně nemám. Nechci všechno umět, všechno dělat a všechno zařizovat. Jsou věci, které příteli ráda přenechám. Třeba to auto, že. Ale bohužel. Prý, když s ním jezdím já... No jo, feministky by ze mě radost neměly, ale fakt nemusím umět všechno. Takže stát se automechanikem amatérem mě vůbec neláká a o autě nechci vědět víc, než kam se dává benzín. To mi ke štěstí stačí.
A co vy, ženy? Vstupujete do dveří v restauračních zařízeních první? Já jo. Protože pánové, co jdou se mnou, se děsně táhnou a mě nebaví tam stát jak trubka a čekat, než přijdou ke dveřím a hrdinně půjdou jako první. Dyť si ty dveře umím taky otevřít, že. Přítel má sice občas nějaké námitky, ale na to mu říkám, že u těch dveří teda měl být první. Nedávno se chtěl jeden starší kolega předvést a dveře mi podržel a pustil mě první. :-) Ale co, aspoň se něco děje.
A co ti havrani? Už přiletěli. Nevím jak to zjistili, ale v sobotu začalo sněžit a v neděli už tu byli. A teď jsou všude. Lítají v hejnech nad panelákama. Sedí u cesty, sedí na stromech. A strašně se mi líbí. Já je prostě zbožňuju. I když ono to asi budou vrány, ale havrani zní líp.

Zombík bloguje

A ten zombík jsem já. Nebo spíš teď tak vypadám. Venku fouká vítr a nám fouká pod oknama. Brrr. Takže se mi nedokrvují periferie. Ruce mám skoro modré. A studené. Moje letní opálení už taky vzalo za své, takže nezdravě bledou barvu mám i v obličeji. Háčkuju teď druhou šálu. Růžovou. :-) A nedávno jsem vyráběla z vlny. Teda spíš z ovčího rouna. A jak to vypadalo? Nejprve takto:

Toto není plyšový penis, toto bude:

Maják!!!

Malý princ a zima

Brrr!!! Taková kosa venku. Jak je to možné? Ještě včera jsem si byla zaběhat a dneska tam sněží. A to se mi nelíbí. :-( Nemám zimu ráda. Tma, zima, protivný sníh co roztaje na břečku. Není moc těch dní, kdy by bylo krásně a svítilo slunce. Jo a taky ještě nemáme zimní gumy na autě. Mohla bych říct, že jsem na zimu připravená. Koupila jsem si teplé punčocháče, uháčkovala si šálu. Kruhovou šálu a za celé tři dny. Taková já jsem šikovná. A hlavně mě to hrozně bavilo. Fakt dobrej relax. Je modrá, jak jinak. Dneska jsem si ji vzala, když jsem byla venku. A jak jsem byla ráda. Přemýšlela jsem, jestli si vzít i čepici, ale přišlo mi to moc. Při tom vlezlém studeném vlhku by to zas tak moc nebylo. Ale musím si nechat nějaké rezervy.
A Malý princ? Bavíme se tady o mé z nejoblíbenějších knížek. Od Antoina de Saint-Exupéryho. Mám ji dokonce dvakrát. Jednou v češtině a podruhé ve francouzštině. Jen nechápu, proč se o ní pořád mluví jako o knížce pro děti. Jen proto, že hlavní hrdinou je princ? Proto, že je útlá a plná obrázků? Pro děti rozhodně není. Já ji poprvé četla jako dítě. A tenkrát se mi moc nelíbila. Byla taková divná. Prostě je to knížka pro dospělé nebo aspoň dospívající. Ale pokaždé o ní slyším, jako o knížce pro děti. Prý je na čtvrtém místě v prodávaných knihách pro děti. Už vidím, jak desetileté dítě chápe ty metafory. Běžné desetileté dítě.

Ovčí babička

Připadám si jako ovčí babička. Dneska mi byla přinesena taška vlny a jakou jsem z toho měla radost! Tak jsem se hned pustila do háčkování. ... A taky párání. :-) Samozřejmě to velmi zaujalo kočku. Hned si lehla vedle mě a koukala na mě. Připadám si jako ovčí babička. Já si tu v klidu háčkuju, na nose mám brýle, vedle mě sedí kočka. Prostě taková domácí pohoda. Hlavně jsem zvědavá, jak to moje háčkování dopadne. Ale nadšení se počítá a o tom to je. :-)

Dneska budu sprostá

Takže nic pro útlocitné povahy. Ale my, co jsme se tak naučili mluvit na vysoké a v práci tak mluvíme běžně, už skoro máme problém mluvit slušně. Dneska mě hned ráno zas nějakej čůrák v oktávce nasral. A hned ráno! Mlha, snížená viditelnost. Pokud je na rychlostce maximální povolená rychlost 100 km/hod tak si myslím, že při snížené viditelnosti a najíždění na rychlostku je rychlost mezi 80 a 90 adekvátní. Ale to bysme nesměli být v téhle zasrané zemi, kdy se za mnou přiřítil nějakej kokot v oktávce, kterýho sem zdržovala. A aby mi to dal jasně najevo, tak si pěkně zapnul dálkový. Jooo, jasně.  Dnešní muži ví, jak ženu potěšit. Když už nechce jet maximálkou, tak ji aspoň oslním dálkáčema. Proč musím denně potkávat takový hovada? Proč? Co sem komu sakra udělala? Já se všema jednám slušně, i s takovejma kurvama, co vím, že by mi nejradši vrazily nůž do zad. :-( Nemám to tu ráda.

Řádění bydlenky v Tescu

Miluju knížky. I když jdu nakupovat do marketu, tak jdu kouknout na knížky. Jako vím, většina produkce nic moc, ale občas je tam něco zajímavého i pro mě. Takže dneska jsem zase nakoukla do oddělení knih a tam to na mě vybaflo:

Tady musela řádit nějaká bydlenka!!! Sláva konzumu. Jako nemyslím si, že tahle knížka je nějaká hodnotná literatura. Četla jsem ukázku, já bych do toho teda nešla. Ale WTF? Tohle se dělá s knížkama? To má jako nalákat zákazníky? 

Jedovatý berušky

 Dobře, nejsou jedovatý, to jen já jim tak říkám. Nejsou to totiž ty naše slunéčka sedmitečná. Jsou to asijská slunéčka Harmonia axyridis. Jsou žravější a na jejich "hovínka" může mít člověk alergii. A dneska se rojila jak včely.

Prostě jsou to takový ty hodně tečkovaný berušky. A dneska dělali nálety na okna. Prý jdou po světlé barvě. Takže takhle krásně prasátková růžová je prostě přitahovala. Některý z nich byly i černý s červenýma tečkama. Páááni! To jsou ale věci takhle při pondělku. :-)

Moje práce u PPL

Občas si v práci připadám, jako kdybych dělala kurýra u PPLky. Ráno si naplánuju, co budu dělat, nějaké věci mám pravidelné, nějaká domluvené předem. A někdy prostě jen tak od někud zavolají a já tam jedu. Nebo někde jsem a zavolají od jinud a já jedu tam. Včera jsem takhle najela skoro sto kilometrů. A největší problém byl, jak do toho vměstnat polední přestávku. Protože polední přestávka je u nás ve firmě nejdůležitější věc. Teda ani ne tak ta přestávka jako její vykazování. Protože si ji prostě nemůžu napsat, když sedím za volantem. Ale stát s tankovací pistolí na benzínce můžu, to nevadí. Opravdu vtipný. Navíc vozím různé věci jednak s sebou, jednak pro někoho jiného a jednak je svážím na uplně jiná místa. No prostě jak u PPL. :-) Kdybyste chtěli vědět, kde pracuju, tak to se ovšem nedozvíte. Protože o práci nesmíme mluvit. Teda ne negativně. Ale, prý i stěny mají uši. To už mi příjde trošku jako paranoia. A co kdyby to někdo blbě pochopil. Takže prostě nikde nemluvím o tom, kde pracuju. Nebojte se, moje práce je naprosto legální. :-)

Asi stárnu

Už asi stárnu. V poslední době mám problém udržet myšlenku. Prostě něco chci udělat, v tom na mě někdo promluví a já pak nevím, co jsem to chtěla. Zatím si ve většině případů nakonec vzpomenu, co jsem to chtěla. Takže to, že neudržím myšlenku, mě zas tak netrápí. Horší, kdybych neudržela moč. To by se už nedalo zamaskovat odzbrojujícím úsměvem. :-)

A jeden tematický vtip na závěr:

Víte, jak dlouho může učitel učit?
Dokud udrží křídu a moč. :-)

Začala mi zase jazyková výuka. Pravda, našeho lektora se to rozhodně netýká. Ten má čerstvě po škole. A já jsem ráda, že můj mozek zas bude muset trochu pracovat.

Havárie

Z důvodu toho, že se havárie vody sama v průběhu týdne a půl neodstranila, nám neteče voda. Supr trupr. Začalo to nenápadně. Napřed netekla teplá. No co, tak neteče teplá. Asi tak za hodinku hlásí přítel, že neteče žádná. Žádná!!! Chápete? Žádná voda. Jen tak, bez upozornění. Prej havárie. Prdlajs. V průběhu 14 dní? To je ale náhodička. Ale jako jo. Tak jsme si s kýblem zašli pěkně k sousedům. Ono totiž neteče v prostředních stupačkách. No a když budu mít žízeň nebo budu chtít jít na záchod, tak půjdu naproti do nonstopu. :-) Takže zítra ráno k snídani místo čaje je volba jasná. Dám si pivo v nonstopu. Jen budu muset jet potom někde bokem, aby mě náhodou nechytli policajti. Chjo. :-(