Jak kočka potkala šneky

Dneska jsem čistila obydlí šnekům, těm mým žravým achatinám. A jeden byl zrovna přisátej nahoře na skle, tak jak jsem to odklopila, tak jsem ho tam nechala. A protože kočka je zvědavá jak opice, tak si to rozhodně nemohla nechat ujít. Hned přišla, napřed na to koukala, pak ho začala očuchávat a nakonec do něj šprtala packou. Zajímavý to pro ni bylo, ale neutíkali tak rychle.
I pro mě je to výhoda, že je můžu nechat jen tak a odejít vedle a vím, že budou tam, kde jsem je nechala. Oni se sice hýbou, ale rozhodně nehrozí, že by mi za tu chvilku, co se otočím vedle, utekli. Což u ostatních mých domácích zvířátek rozhodně nehrozí.

Začínám hnědnout

Začínám hnědnout. Jupííí. Ani nevíte, jakou mám z toho radost. V pátek jsem se pekelně spálila do ruda jako rak. Nevypadalo to vůbec dobře. Měla jsem plamenně rudý dekolt. A ještě mám. Ale už to pomalu začíná hnědnout. Což je super, protože třeba pás v autě mi není zrovna příjemný. Naštěstí se ochladilo a mám na sobě tolik vrstev oblečení, že to ten tlak tlumí. Takže to vypadá, že brzo budu jen krásně opálená do hněda.

Máme v práci myš!

Máme v práci myš. Dneska jsem ji viděla hned dvakrát. Pozorovala jsem ji z hora ze schodiště, jak šmejdí dole v suterénu. Některým kolegyním bych se to ale bála říct. Ono se sice do suterénu skoro nechodí, ale znáte to. Ta myš je pěkně tlusťoučká a srandovně vrtí ocáskem, když běží. Zajímalo by mě, jestli je tak vyžraná nebo bude mít malý myšata. A je tam jako doma, jako by jí to tam patřilo. Žádný velký spěch. Asi nepozná, že se na ni někdo z hora dívá. A od té doby, co nám zakázali si do práce vodit domácí zvířata, tam hold mají myší pré.

Hrnec zlata

Nejlepší na dnešku byla duha. Na konci duhy je prý konec zlata. No my jsme stejně nenašli ani ten konec. 

Páteční večer

Páteční večer je určen zejména k trávení času mimo domov. Nejlépe venku a nejlépe s konzumací alkoholu. Můj spánkový deficit, co se nenápadně nastřádá za celý týden, pak udělá svoje a já jsem po návratu domů utahaná jak kotě a zralá tak leda na postel. Bez nějakých dalších zbytečných zastávek u počítače a podobně. Dobré je, se před spaním pořádně napít, to aby mě pak ráno z té přemíry alkoholu nebolela hlava. Ale to jsem včera zvládla na jedničku. A ani čtyři jedenáctky nejsou zas tak moc. Za  večer. Pro mě.

Vedro!

Dnes bylo takové vedro, že jediná rozumná věc, co se dala udělat, bylo zalézt do bazénu. A protože mnoho lidí má bazén doma, plavky s sebou se pomalu, ale jistě stávají nutností, ať už jdete kamkoliv. V tomhle vedru stačí i dětský bazenék, hlavně když se dá to té vody aspoň položit.

Co je fakt super?

Že se už nemusím učit na žádný zkoušky. Jen se vždycky pousměju, když slyším někoho si stěžovat, že se musí učit na zkoušky. Já se na vysoké učila skoro furt. Během roku, na zápočty, na zkoušky. To se tak učíte, učíte a učíte mnoho dní, aby vás pak nějaký idiot vyhodil, protože sice všecko umíte, ale nevypadáte dost namachrovaně. A vy tam jen chodíte na další a další termíny. Ale abych si jen nestěžovala. Ano, byly i zkoušky, kde jsem to dala po haluzi, i když ten výkon za to nestál. Bohužel jich bylo hoooodně málo. Dvě? Víc ne. A to jen proto, že učitelský obory přitahujou blbečky, co mají potřebu si honit ego na nebohých studentech. A je to tak ve všech úrovních vzdělávání. Ne že ne.

Vedro!

Dneska bylo hrozné vedro. Ale my, co jsme měli na sobě lehké vzdušné letní šatičky, jsme byli ušetřeni toho ulepeného pocitu, když se vám na tělo připlácne vaše propocené oblečení. Super volba. Samozřejmě se mi zase všichni chlapi dívali do výstřihu, ale co už. V roláku teď fakt chodit nebudu. A radost mi dělá, že večer v deset zase začne téct teplá voda, protože skotské střiky jsou sice osvěžující, ale není chuť se mydlit a trávit pod tou studenou vodou tolik času. :-)

Pondělí

Pondělí, jinak také známé jako můj nejméně oblíbený pracovní den. Ale zvládla jsem to. Samozřejmě jsem ráno nevěděla, co na sebe, když bude takové vedro. Nakonec jsem vyrazila o chlup později, abych zjistila, že ráno je dvacet stupňů. No a zítra bude ještě větší vedro. Tak si vezmu svoje lehké letní šaty. To mi zas budou všichni chlapi čumět do výstřihu.

Neděle je den odpočinku

A proto jsem se celej den válela doma s kočkou. Udělala si dobrej oběd a nenáročnej oběd, přesně tak jak to mám ráda. Po obědě si chtěla trochu číst, ale místo toho jsem na gauči usnula. S kočkou, jak jinak, ovšem v nohách. No a k večeru jsem jela na grilovačku k rodičům, kde jsem popila něco růžového vína.
Mohlo by se zdát, že jsem s tou kočkou už trochu trapná, ale ona má jedinou funkci. Je to můj malý živý plyšáček. Je měkoučká a heboučká. A hned začne příst. Je to prostě stoprocentní relax. A proto ji mám ráda. Uklidňuje mě. Teda pokud zrovna nemá bojovnou náladu a nekouše. :-)

Co dneska, vlastně včera?

Co mi udělalo radost dneska? No, dneska... Ono to bylo už včera, ale pro mě končí den tím, že jdu večer spát. :-) Dneska jsem si užila poflakování se venku. Taky jsme konečně seznámili naši kočku se psem. Pes vrčel a kočka syčela, celá naježená. Takže už vím, že z nich kamarádi nebudou. Co se dá dělat.

Páááteček

Jupí, dneska je konečně pátek. A už jen to mi udělá vždycky radost. Navíc jsem dostala peníze za cesťák, tak se můžu o víkendu rozšoupnout! A taky se mi v práci podařila věc, které jsem se dlouho vyhýbala, protože jsem měla obavy jak to dopadne. Takže super, super, super! :-)

Co mě dneska potěšilo?

Děkuji Ti Bože za lidi, co mě šíleně vytočí a jsou to pěkné svině, protože si tak aspoň líp uvědomím a udělá mi radost, když potkám někoho milého a slušného.
Já už nechci být pořád naštvaná a vytočená. Takže co mi dneska udělalo radost?
Když jsem v kabelce našla rtěnku. Namalovala jsem si rty na růžovo a svět byl hned veselejší.
A takhle bych si to tu chtěla zapisovat každý den. Uvidíme, jak mi to půjde.

Miluju maso, masíčko!

Miluju maso, masíčko. Žeru maso a nestydím se za to. A myslím si, že vegetariáni jsou pokrytci. Nejedí maso z etických důvodů, aby prý nemusely umírat zvířátka. Ale! Mléko a mléčné výrobky si dopřejí, tak jaképak copak? Aby měla kráva mléko, musí mít tele. Tak jedno do roka, po roce jde dojivost stejně do háje. Pokud se krávě narodí tele, může to být jalovička, ze které bude časem další dojná kráva. Ale taky se jí může narodit býček a ten mlíčko nedává. Takže se nechá pěkně na výkrm a pak se zabije na maso. A nebo ho můžete po narození hned zastřelit. Prostě umře lidskou rukou. Telátka se rodí v poměru půl na půl. Čili ti vegetariáni, kteří si dopřávají mlíčko, mají stejně na rukou krev nebohých býčků. Jen si to nechtějí připustit.
A navíc, v životě jsem nepotkala militantního masožravce, co by se snažil ostatní nutit, aby jedli maso. Nejez, zbude víc pro mě. :-)
PS: Maso jím, ale ne denně. Jednou za čas si ho s chutí dám. Nemyslím si, že by geografické podmínky dovolili našim předkům přežít a úspěšně se množit s tím, že by se stali vegany. Ostatně při už tak mizerné nabídce kvalitních potravin v této zemi se nechci dobrovolně ještě víc ochuzovat ve stravě.