pondělí 19. listopadu 2012

Sedm korun

Včera, když jsem potřebovala naproti v Albertu koupit vajíčka, mouku a cukr, se mi dostalo dobré rady od staré paní. Když jsem tam v regálu prohlížela vajíčka (a jako víme, já si je vždycky pěkně otevřu, abych viděla jak vypadají uvnitř) a dávala je do košíku, přiblížila se ke mně starší paní.
A říká: "Vedle v Penny je mají o sedm korun levnější."
Tak jsem jí řekla: "Já to vím, ale nebudu kvůli tomu obíhat pět obchodů kvůli jednomu nákupu." Ono to ani nešlo nevědět, při té reklamní masáži v rádiu.
A ona mi na to: "Až budete v důchodu, tak Vám těch sedm korun bude stát za to."
Tak jsem jí řekla, že až budu v důchodu, tak si pořídím slepice a budu mít vajíčka zadarmo. Pak mě napadlo, že jsem jí měla zkontrolovat košík a vytřídit jí věci, co nepotřebuje, aby ušetřila.

Ale! Vánoce se blíží, už za měsíc a pět dní. Jak říkali dneska v rádiu. Už jste napsali Ježíškovi? Já jo. Přítel se dokonce už sám ptal, jestli mu pošlu nějaký wishlist. Takže jsem mu dneska poslala jeden svůj pěkně připravený. Máma se mě ptát nebude, babička už vůbec ne a brácha si vzpomene tak týden před Vánocema, to je jeho doba, kdy se o to začne zajímat.
A jak se připravuju já? Já mám A4, kde to mám v tabulce všechno pěkně zakresleno. Proč v tabulce? Protože u nás v rodině spousta lidí slaví kolem Vánoc svátek i narozeniny, takže je toho prostě víc. Tak je tam mám všechny obdarované pěkně zapsané a postupně doplňuji, co jim dám, případně odškrtávám ty, jejichž životní jubilea už proběhla. Jsem na sebe opravdu pyšná, jak to mám hezky výtvarně ztvárněné, ale kvůli vysokému stupni utajení sem nebudu dávat fotku. Možná jen kousek doplňujícího textu zde přiložím:
"Boxing day = 24.12. dopoledne - schánění dárků na poslední chvíli a boxování o ně v supermarketu s dalšími zoufalci. Doména zejména mužů."

úterý 13. listopadu 2012

Zářezy na pažbě

Schválně, kolik máte zářezů na pažbě? Ne, dneska to skutečně nebudou memoáry stárnoucí kurtizány, která už může leda tak sepisovat paměti. Dneska to budou lovecké historky. Protože i auto může být zbraň a stejně tak je na něj potřeba mít oprávnění, můžu mluvit o zářezech na pažbě. Samozřejmě hypotetických. Nikoho jsem zatím ještě nepřejela, i když ten pán, co přecházel tři metry vedle přechodu pro chodce si o to vyloženě koledoval. Ale já bych ho stejně nepřejela. Jen bych do něj tak lehce strčila. Nic by se mu nestalo, měl péřovou bundu. Aneb: "To je hadrák, ten neublíží, ten leští." Na to si vždycky vzpomenu, když se mi motají neukáznění chodci v cestě v zimním období.
Dalšího jsem mohla dostat, když jsem vyjížděla z města. Omrzel ho život, jinak si neumím vysvětlit proč se někdo vydá na kole v černém oblečení a bez jakéhokoliv světla.
Nicméně opravdu mi zatrnulo, když se přede mnou ze tmy najednou vyloupl pěšák, který kromě toho, že byl jak jinak než v černém, tak ještě navíc šel po špatné straně. Ale takhle v noci, když nejste vidět je to stejně jedno. Normálně jezdím v noci uprostřed silnice, ale pokud jede něco v protisměru, tak hold na kraj uhnout musím a dálkové musím mít vypnuté. A když mě tam pak na kraji čekají taková překvapení. Dnes to dopadlo šťastně, všichni přežili. I když... ono tam jezdí těch aut docela dost, takže můžu mluvit jen za sebe.
Pak tu ovšem máme i zvířátka. Ale tak já nejezdím jak prase a když vidím pejsky a kočičky, tak ještě zpomalím. Po tmě je to s nima o něco horší, ale to jezdím ještě pomaleji. A posledně jsem dokonce viděla v poli svítící očičko. A taky už mám i vychytaný určitý místa, třeba to, kde chodí černej kocour.

pondělí 12. listopadu 2012

Schopnost řešit složité problémy

Schopnost řešit problémy je u mě zdá se přímo úměrná schopnosti je vytvářet. Na jednu stranu mě to těší, že dokážu vyřešit i složité a komplikované situace, ale na druhou stranu je občas sama vytvářím, takže mi tak nějak nic jiného nezbývá. Ale v těch případech, kdy jsem je nevytvořila přímo já, mě schopnost je řešit těší velice. V těch ostatních již méně.
Říká se, že alkohol zabíjí jen ty slabé neurony, protože ty silné přežijí. A těch slabých netřeba litovat. Já mám ovšem pocit, že ty slabá tam přece jen k něčemu byly. Byť jen k převodní funkci. Teď mám sice samé silné neurony, ale tak nějak tam osamoceně živoří. A jsou v depresi, protože nejsou v kontaktu s jinýma.
V poslední době mám pořádný problém udržet myšlenku. Nevím, jestli je to známka počínající stařecké demence nebo nedostatku intelektuálních stimulů. Takže už zapomínám cokoliv, kdekoliv a nejlíp v půlce započatého procesu, který už nedokončím. Třeba dneska jsem zapomněla ke vzorkům vytisknout a tím pádem i přidat žádanku. No a přišlo se na to. Ehm.... Co už. Zítra je taky den, pošlu ji mailem, už je to vytelefonované i v laboratoři. Prostě nemládnu a lepší už to asi nebude.

čtvrtek 8. listopadu 2012

Pikantnosti

Přeposílačka, no jo. Tak si to udělám po svém. :-)
Prozradím vám na sebe blíže neurčitý počet pikantností z mého života.
Bohužel, jsem introvert. Proto si ty nejzajímavější nechám pro sebe.
Taky jsem tak trochu paranoidní. Takže neuvedu žádný osobní detaily.
Ráda provokuju lidi. Protože je tak rozhodím a vykolejím z nacvičených rolí. Já tím poznám co jsou zač. No, někdy to za to snad ani nestojí. :-)
Mluvím sprostě. Hlavně, když jsem vytočená. Ale co už.

Hmm, ono to má i nějaký otázky...

1. Jaký vztah máte se svými rodiči a prarodiči? Rodinný. :-)
2. Kdy jste se v životě nejvíc báli? Já se bojím každé ráno, když jedu po dálnici.
3. Kolik chcete mít dětí? Tolik, aby to koštovalo za 30 000 přídavků. :-)
4. Byli jste někdy na nějaké operaci? Na kastraci naší kočky.
5. Jaký první název písničky vás napadne? I wanna Be Loved by You
6. Co vás první napadne, když se řekne víkend? Už aby byl!
7. Nejoblíbenější jídlo? Maso!
8. Nejnenáviděnější jídlo? Vnitřnosti. Brrr.
9. Největší módní přešlap v životě? Tak dramatické to nikdy nebylo. :-)
10. Největší trapas v životě? Já to tak neprožívám.
11. Jaké sporty ovládáte? Chtěla jsem koupit fotbalovou ligu, ale nějak to nevyšlo. Takže neovládám žádný sport. :-)

středa 7. listopadu 2012

Co nosí dámy, ženy a pindulíny?

Co nosíte, když chcete na okolí zapůsobit a cítit se milionově?
Dámy nosí sukně.
Ženy nosí i kalhoty.
A pindulíny nosí tepláky. Nejlíp, když to jsou hustomegakrutopřísně značkové adidasky. Yes! A nejlíp, když je značka vpředu i vzadu. Jen ať to každej vídí, že na to mám, třeba i zezadu. K tomu pěkně tríčo adidas. Podle toho, jak velký mám pozadí je vidět, že do fitka nechodím a na válení doma u televize je toho za ty peníze škoda. Takže hurá mezi lidi, ať mi všichni závidí. Prostě jsem kočka.
Stačí se rozhlídnout venku na ulici. A co se nosí? 80% jsou lyžaři. Černá sportovní bunda, džíny a tenisky. Všichni v černé, všichni zaměnitelní, všichni nenápadně splynou s davem. No jo, taky chodím v černé. Ale mám barevné doplňky. Ale ne ve stylu rosničkově zelené válenky a ve stejném odstínu šálu. Všimli jste si toho? Tuto sezonu je to cool, sladit válenky barevně s šálou. Já chodím v sukni. A každej na mě kouká. Ale kdo se bojí, sere v koutě. :-)


čtvrtek 1. listopadu 2012

5 minut

Dneska ráno jsem si myslela, že nevyjedu od baráku. Tady kolem paneláku máme ve spleti uliček přednost zprava. No a já se musím dostat na tu uličku, která vede na hlavní cestu. Bohužel jedu tak, že dávám přednost zprava všem, co jedou a protože tam není moc místa, tak když už mám možnost jet, tak zas nemůžu, protože bych stála v křižovatce. No tak jsem tam dneska tak stála a čekala, a čekala, a čekala. Dlouhých pět minut! Já si myslela, že se do té práce asi nedostanu. Tak dlouhou dobu mi trvalo, než jsem se tam konečně dostala. Celou věčnost.
Ale co je to pět minut? V autě se všechno strašně zrychluje. Všechno, co trvá víc než pár vteřin, je neskutečně dlouhé. A čekat pět minut? To je celá věčnost! Ale jinde? Co na tom, že pět minut jinak promrhám, aniž bych si toho všimla. A pět minut strávených s dobrými přáteli uteče jako mžik. Čas je velmi relativní pojem.