úterý 31. července 2012

Čemu se věnuju v létě

V létě, ani to letošní není výjimkou, se věnuju spoustě věcí.
Chodím na pivo, nejradši na zahrádky a do minipivovarů. S kamarády, jak jinak. Kdo pije sám, je alkoholik.
Chodím na zmrzlinu. Zbožňuju zmrzlinu. Nejradši mám čokoládovou a vanilkovou. Vanilkovou radši.
Chodím se koupat. Ideální způsob jak přežít šílený vedra.
Jezdím na kole. Konečně mám doma kolo a dneska jsem ujela 50 km. Trošku mě bolí zadek, ale jinak pohoda. Taky to byla moje letošní teprve třetí jízda. :-)
Denně zalívám bylinky na parapetě. Mám tam rozmarýn, bazalku, pažitku a celer.
Taky chodím hodně jen tak courat do města, když je venku tak krásně, že jo.
Lakuju si nehty na nohách, protože je to v sandálech vidět. A taky proto, že mám plnou krabici laků. Tak ať je užiju.
Jezdím navštěvovat kamarády a rodinu. Protože v létě je to na návštěvy super, dá se sedět venku.
V práci se ze všeho nejvíc těším, až padne. Protože v těch vedrech se to tam začne po poledni pomalu rozpalovat a zcela bezpečně teplota v kanceláři překračuje povolenou normu 27°C. V lepších dnech dosahuje až k 32°!
Nosím zásadně jen sukně nebo šaty. Žádný kalhoty. A taky nenosím ponožky! Protože chodím jen sandálech. :-)
No a pak už jen další věci, které dělám i jindy, nejen v létě: nezlobím babičku, zdravím, chovám se slušně, myju si zuby, piju čaj, rozčiluju se u zpráv a tak. :-)

úterý 24. července 2012

Poznáváme města v kraji

Dnešní den byl poznávací. Navštívila jsem hned čtyři města v našem kraji. A kromě toho, ze kterého jsem ráno vyjela do práce, všechny pracovně. Dnes jsem ujela asi 130 kilometrů a to dvě různými auty. A vůbec to dneska bylo o autech, protože tu nejdelší cestu do jiného města jsem musela na školení řidičů. Školení řidičů je nutnost. Každý ho musí jednou za rok absolvovat. A protože já ho u nás na základně promeškala, protože jsem byla v Rakousku, musela jsem na něj jet teď. A jak to probíhá? Všichni se sejdeme do místnosti kam se vejdeme a přijde majitel/ka autoškoly, aby nám řekl/a co je nového. A protože jsem to dneska absolvovala jinde a jinak, tak jsem viděla majitelku autoškoly a bylo vidět, že na to má jiný "ženský" pohled. Přišlo mi, že to brala víc tak nějak emotivně. Rozuměj z pohledu vlastní bezpečnosti. Třeba: samozřejmě, že cyklista na přejezdu přes silnici nemá přednost, ale pokud vám tam vjede, uvidí vás tam půlka města, že jste ho srazili a vy už pak těžko budete vysvětlovat, že neměl přednost a vjel vám tam. Zatímco majitel autoškoly u nás to bere tak nějak víc technicky. Rozhodně to není vůbec špatné tohle absolvovat. Jednak se člověk dozví co je nového a jednat se dozví nějaké místní zvláštnosti, na co si dávat pozor. I když ty místní zvláštnosti pro mě zrovna dneska moc přínosné nebyly, protože se v těch místech vůbec nevyskytuju. Ale hlavně se člověk může zeptat na cokoliv, s čím se za volantem potká, jak by to měl řešit. Ovšem šedivá je teorie, zelený je strom života.

pondělí 23. července 2012

Tak jsem dneska byla v DM...

Tak jsem dneska byla v DM. Rozumějte v TOM DM, odkud je problém odejít s prázdnou. Neříkám, že zrovna tuhle drogerii nemám ráda. Mám. Prodejna je pěkně světlá, velká, všude dost místa. Prodavačky dobré, málokde otravujou a plíží se za mnou. A pokladny fronta tak akorát, pokud není zrovna před Vánocema. Prostě ideální pro člověka, co potřebuje všechno koumat, všude se desetkrát vrátit, všechno si prostudovat. Nebýt to německý řetězec (nebo rakouský?), tak je mám ještě radši. V němčině se hrubě orientuju, takže ty jejich extrabuřty na etiketách mi moc nedávají.
Ale! Rozhodně netrpím nakupovací mánií. Jak čtu na spoustě blogů, že šli jen pro ubrousky a odnesli si plný košík. Tak to mi fakt nehrozí. Dokonce i ty jejich kupónky už na mě ani nepůsobí. Jako je to hezký, ale vyberu si z toho jen to co kupuju stále. Maximálně tak řasenku, když potřebuju. Nejoblíbenější moje sleva je tudíž ta na 25% na výrobek a když se povede tak na celej nákup. A zbytek většinou skončí v koši. Blbý je to před Vánocema. Člověk se má tendence "inspirovat" z těch jejich kupónků a potom? Potom to najde pod stromečkem. Jako třeba já. Moje maminka takhle kupuje voňavky. :-) Tak tu máme Vánoce v červenci, příhodné téma. Odpusťte mi to, jsem nachlazená a mám zalehlé ucho. :-)
Takže dneska jsem zvesela naběhla do DM po cestě z práce. Pod záminkou nakupování věcí, které nepotřebuju, protože v poslední době je můj život dost chudý na podněty. A to se dá léčit právě tím, že si něco důležitého člověk koupí. Vybrala jsem si obrovskou prodejnu, snad největší co znám. A nic. Všechno jsem to prošla, zkoukla. A prostě nic. Nic co bych fakt chtěla. Vždycky, když jsem vzala něco do ruky, tak jsem si představila další podobný věci, co už doma mám. Jednu jedinou věc jsem chtěla. Papírový kapesníky, co si vždycky kupuju a ty jsem tam nenašla. Tak nevím, doufám, že je nepřestali dělat.
Co z toho plyne? I takovej sysel jako já, co si rád kupuje věci do zásoby, se dostane jednou do stavu, kdy je prostě přesycenej a materiálně znechucenej. Do stavu, kdy by radši měl volnej prostor a zatím se těší, až to všechno co doma nasyslil pěkně vypotřebuje. :-)

neděle 22. července 2012

Pachatel se vrací na místo činu

Dnes ráno mě probudil zvláštní jemný papírový šustivý zvuk, který se linul z pokoje. Tak jsem přemýšlela, co by to mohlo být. Potkana jsem zavrhla hned, ten v kleci nic čím by ho mohl generovat neměl. Že by kočka? Ale jak by to dělala? A pak mi to došlo! Nechala jsem na stole večer krabici s papírovýma kapesníkama. A takhle to dopadlo:


Samozřejmě v rohu je vidět i pachatel, kterak se vrací na místo činu. Takže jsem to všechno pěkně posbírala a teď si má aspoň čím potkan vycpat domeček. Něco podobného nám kočka dělala s toaletním papírem, vždycky když jsme odjeli někam na celý den, nedejbože přes noc.
A kočka? Ta po dobře vykonané práci zaujala svoji oblíbenou polohu na gauči a občas to zkoukla očičkem


:-(

Letošní léto je fakt difný. A navíc jsem teď nachlazená, bolí mě klouby a mám něco s uchem. Před tím jsem byla jen hrozně unavená. Taky jsem ještě letos ani nebyla na in-linech. Běhat jsem na jaře začla, celkem jsem dělal dobrej progres, pak to trochu ustalo a naposled sem byla minulé pondělí. Taky jsem ještě nebyla letos na kole a to hlavně proto, že jsem si ho tu neměla kam dát, protože tu v našem paneláku byly všechny kolárny plné. Minulé pondělí jsem konečně dostala klíče od kolárny, z půlky už zaplněné. Juchůůů. Minulý víkend jsem si chtěla z práce konečně dovést kolo, ale furt pršelo. Tendle víkend sice neprší, ale já sem ráda, že sem ráda. Jestli to bude takhle pokračovat dál, tak budu brzo vypadat jako Homer Simpson. Jediný pozitivní, že už sem si stihla párkrát zaplavat venku ve vodě. A trochu se opálit. Doufám, že další vývoj léta bude pokračovat lepším směrem.

úterý 17. července 2012

Diem bonum, ego sum uterus

Aneb jak říkáme my latiníci: Dobrý den, já jsem děloha. Aspoň si tak připadám. V poslední době to je asi tak jediný, co na mně všechny zajímá. Teda ne že by se ptali přímo na dělohu, ale neustále se ptají, kdy se začnu množit. Kdybych byla kvasinka, tak mi vypučí další novej organizmus třeba z ramene a bylo by. Jenomže nejsem. A na tyhle dotazy nejsem ani zvědavá, protože si myslím, že do toho nikomu nic není. Teď jsem měla menší pracovní krizi a naivně jsem se svěřila mamince. A jaké mi navrhla řešení? Otěhotnět! Už se prý strašně těší na vnoučátka. Takže už je to tak, každý ve mně vidí jen prázdnou dělohu, kterou je třeba naplnit. :-(

PS: Poku je v latinském názvu nějaká ta chybka, tak mě netepejte. Moje studia latiny skončily přece jen před víc než deseti lety.

neděle 1. července 2012

Rakousko

Tak jsem se vrátila po týdenním pobytu v Rakousku zase zpátky domů. A pár mých postřehů z pobytu mimo republiku:
Byla jsem kousek od Vídně, takže to tam vypadalo skoro jako u nás. Ale na ulicích měli všude palmy, oleandry a kaktusy. K tomu slunečno a občas jsem si připadala jako někde u moře.
Pokud jsem si myslela, že jen u nás na mě lidi na ulici divně koukají, tak to není pravda. V malém městečku (15 tisíc obyvatel), kde jsem pobývala to bylo úplně stejné.
Lidi mi opět přišli zdvořilejší, usměvavější. To už je snad klasika. To jen tady žijou takový balíci, co nechají drobnou blondýnku vzpírat kufr do úložných prostor nahoru ve vlaku, nepouštějí vás do dveří a klidně vám pustí dveře před nosem, i když máte plné ruce a nemůžete je zachytit, abyste nedostali ránu do hlavy.
Rakouští průvodčí jsou stejní borci jako ti čeští. Sotva se vlak rozjede už vám stojí za zády a chtějí jízdenku. Co na tom jestli jste si už stihli najít místo a usadit se.
Každý člověk není automaticky podvodník. Celý týden jsem strávila v hotelu, kde po mě nikdo nechtěl žádný doklad, stačilo říct moje jméno.
Slevy v H&M v tomhle malém městečku, kdy oblečení stálo od 1 eura se nedají srovnávat se slevama u nás. To co tam stálo 1 euro u nás stálo ve slevě 150 korun.
Hlavním účelem cesty byl seminář v angličtině s odbornou náplní. Takže jsem si procvičila pořádně angličtinu. A taky němčinu. Dál jsem se snažila rozumět polštině (a to celkem šlo) a ruštině (no tam už to bylo spíš o hrubých obrysech). Dozvěděla se spoustu nového o jiných evropských zemích. Záviděla angličanům, že se nemusí učit cizí jazyky a domluví se všude. A co bylo nejlepší? Protože tam nebyla wi-fi jinde než v recepci hotelu, tak jsem si dala výrazně pohov od internetu. Přečetla jsem za celý týden knížku "Muži, kteří nenávidí ženy". V posledních letech mi čtení moc nešlo, nějak jsem se na to nedokázala soustředit. To se tady prolomilo. Samozřejmě, že jsem četla i při čekání na vlak, ve vlaku, při čekání na přestupy. Celkově bylo velmi příjemné vypadnout na týden z práce a domova do nějakého jiného prostředí. Jen ta němčina mi ke konci byla už trochu protivná.