Co mě čeká?

Co mě v nejbližší době čeká?
 - 3333 zhlédnutí blogu, chybí mi k tomu jen jeden bodík.
- Stěhování do jiného města. Super. Ale co se taky dá dělat, když můj nyní již ex-přítel má potřebu si hledat milenku na internetu a nevidí v tom větší problém s odůvodněním, že se zatím se žádnou nesešel, tak o co jde.
- Koupě nové postele. To má souvislost s bodem výše. Tu co jsme si pořídili spolu mu mile ráda nechám.
- Oslava babiččiných devadesátin a pořízení nějakého toho prezentu pro ni. Ono to nakonec nebude tak složité. Ne, že bych chtěla babičku odbýt, ale největším dárkem je pro ni, že za ní přijedu já. :-)
- Dohánění restů v práci. Ha, to bude fakt sranda, protože to se mi stává každý rok, že se to ke konci nakupí, abych to pak zázračně všechno bez větších problémů nakonec zvládla. Jsem prostě dobrá.
- Přečíst si všechny ty knížky, co jsem si koupila. Je jich docela dost, ale nevyužijte to, když je sleva. A tak mám teď od pátku doma další. A ještě mám jeden kupon na slevu, takže ještě něco přibude.
- Začnu chodit plavat. Protože se mi letos přes léto podařilo tři kila zhubnout. Na váhu. Reálně to bude asi ještě víc, protože všude píšou, jak svaly jsou těžší jak tuk. Čili asi jsem zhubla víc. No a byla by škoda to přes zimu zahodit, protože vím, že v zimě chodit běhat nebudu. Tak budu chodit plavat. Navíc mám fakt pěkný poprsí, třeba tam někoho sbalím.

Jak to všichni dělají?

Protože máme začátek nového měsíce, tak je zase všude milion článků o tom, co kdo za minulý měsíc z kosmetiky spotřeboval. A mě by teda zajímalo, jak to sakra všichni dělají, že tam mají všichni šampon na vlasy. Já mám vlasy do pasu, myju si je každý den a šampon za měsíc teda rozhodně nespotřebuju. Ani za dva měsíce. A to si kupuju úplně normální balení, žádné obrovské, rodinné nebo rovnou celý kanystr. Prostě záhada.

Akce "mazej z domu"

HM-ku mají akci, že když tam donesete tašku obnošenýho nebo jinýho textilu, tak dostanete poukázku na tuším třicet peněz. Já už chvíli uvažovala nad tím, že by nebylo od věci ubrat trochu místa ve skříni, probrarat to a naházet do kontejnerů na textil. Tak tohle mě nakoplo a hned jsem vzala igelitku a nastrkala do ní to, co bylo nejvíc na očích. Což byla záležitost asi tak na pět minut. Až budu mít cestu do města, tak jim to tam pěkně zanesu a aspoň si vyzkouším, jak to celé funguje. Ostatně doma u rodičů mám plnou skříň různých pokladů a už byly i tlaky, ať to vyhodím. Ale víme jak. Místa tam mají dost, takže nějaká ta zaplněná skříň mýma věcma je nemůže trápit. Je pravda, že jsem si nedávno nakoupila velký zavazovací pytle, že to tam naházím a hodím do charitního kontejneru. Zatím k tomu teda nedošlo, ale je to první krok. Když mě všechno strašně dlouho trvá, než se k něčemu rozhoupu. Má to i své výhody. Rozhodně nedělám impulzivní nákupy, abych se pak divila, proč jsem si to vlastně kupovala.

Co mi vadí? Bezohlednost

Je jedna vlastnost, která mi u lidí hodně vadí. A tou je bezohlednost. Lidi, co jsou zahledění jen sami do sebe a nevšímají si těch kolem. A když už si něčeho všimnou, tak si jdou dál svou cestou. Euroatlantická civilizace nezanikne rukou islámského džihádu, zanikne vlivem vlastní bezohlednosti ke svým bližním. V momentě, kdy jedinec bude přihlížet újmě jiného člověka aniž by něco udělal, protože je to přece cizí člověk. Podle hesla nehas, co tě nepálí, nás to pak spálí všechny.
Vysiluje mě žit v takové společnosti a s takovýma lidma se denně stýkat. Kdo z nich je opravdu tak silnej, že si je jistej, že nikdy nebude potřebovat cizí pomoc? Není náhodou, že matkám s dětmi pomáhají s kočárky do schodů ženy. Proč? Protože buď tuhle situaci samy zažily nebo se jí jednou dočkají.
Viděla jsem film Šmejdi. Na druhý den v práci, když na to došla řeč, tak se všichni víceméně shodli, že nikdo tam nenutí ty důchodce jezdit, tak proč tam jedou? Aha, takže to je jako v pořádku, že když jsou tam dobrovolně, tak si někdo založí byznis na tom, že bude manipulovat s někým tak křehkým a bezmocným a bude ho s použitím brutálního nátlaku okrádat? V momentě, kdy je člověk neproduktivní tak ho společnost vytlačí na okraj zájmu.
A u čím bližšího člověka vidím tu bezohlednost, tím víc mě to zasáhne. Třeba, když jdu s kamarádem na pivo a pod sousedním stolem leží na zemi mobil. Tak mu říkám: "Hele, tam leží na zemi mobil". "Já vím, já jsem viděl, jak tam spadnul." "A proč jsi jim to nešel říct?" "Já nevím, komu vypadl." Cože? To je fakt logika jak prase! A tak jsem se šla zeptat a přemýšlela pak chvíli o tom, kolik zájmu od takového kamaráda můžu já sama čekat.
A nakonec jeden příklad za všechny, co znáte všichni, kdo jezdíte autem. Dřív nebo později vám ho nějaký bezohledný dement otluče dveřma, když budete parkovat. Proč by si měl dávat pozor při otvírání dveří, aby jima nemlátil do sousedního auta. Přece to není jeho. Už se opravdu nedivím, proč všechny ty drahé naleštěné káry parkují přes dvě až čtyři stání. Protože se vždycky najde nějaký dement (jo, lidi který nepoužívají šedou kůru mozkovou si nezaslouží jiné pojmenování), kterej ji to bude otloukat dveřma.

Co nového v šnečím domečku

Už se skoro všechny mimina vykulili z vajíček. Četla jsem, že se vykulí za 9 až 20 dní. Takže tihle to vzali nějakou turbo rychlostí. Navíc staří se dneska zase zašili pod plastový vršek, co jim do něj dávám vodu. Doufám, že tam nepáchají zase nějaké nemravnosti a nebude to mít následky! Přepravka není nekonečně velká.