Yankee candle pro chudý

Dneska to bude ve stylu jakože Yankee candle pro chudý. Tyhle svíčky mají vypečený názvy. A taky pěkně mastný ceny. A to je tak všechno, co o nich vím. Moc velká pálka na mě za svíčku. A protože teď je brzo tma, někdy dokonce celý den, když je pod mrakem, je nejlepší čas si trochu přisvítit teplým světlem svíčky. A když je k tomu i voňavá, tím líp. Protože tu teď po přestěhování mám za rohem Kaufland, tak chodím nakupovat tam. Jsem tvor línej, chodím nakupovat, kde je to nejblíž. A oni tam mají voňavé svíčky, dokonce se spoustou různých vůní na výběr. Takže jsem si napřed koupila vanilku, to byla jasná volba, vanilku já miluju. (Ježíšku, pokud mi chceš donést nějakou kosmetiku nebo jinou voňavou věc, s vanilkou to bude ta nejlepší volba.) A ta svíčka nejen že voní nezapálená, dokonce provoní byt i po zapálení, takže super! Všechny ty vůně, co jsem tam očuchala byly příjemný, voněly tak jak to, co tam bylo napsáno na obale. Takže jsem si koupila ještě levanduli a vánoční cukroví. A musím říct, že oproti svíčkám v Ikei, co jsem čuchala včera a co byly příliš intenzivní a trošku umělé, jsou super. A teď si dáme fotku:

Takhle to teda dopadá, když mi u focení asistuje kočka. Ona je to zvědavá opice, takže strká čumák všude. Vůbec ji nezajímá, že leze do záběru. 

A takhle to vypadá bez kočky:

Kolaborace

Asi jsem moc stará, ale když slyším slovo "kolaborace" tak si představím podvratnou činnost. Něco jako kolaboroval s nacisty. Tohle slovo prostě v dějinách naší země dostalo výrazně negativní význam.
A pak čtu, že někdo kolaboruje s firmou XY, která vyrábí supr trupr blbosti, které potřebujeme proto, aby bylo zač utráce peníze. Ale vlastně je to pravda. Když nějaká osůbka, co má svůj vlastní virtuální prostor, kolaboruje s nějakou firmou, tak se jí vlastně zaprodává a vychvaluje ji do nebes. Často. Podle hesla "Darovanému koni na zuby nekoukej". Koupit si to za svoje peníze, nic moc, ale když mi to dali zadarmo v rámci kolaborace tak... Tak si mě zavázali a já cítím potřebu jim to revanšovat a budu doufat, že díky tomu budu mít v budoucnu další prospěch pro sebe. A o tom to je. Pěkně pomaličku, polehoučku si hrabat pod sebe. Kolaborace. Je to super čupr kůlový slovo!

Po týdnu aneb jak si zvykáme

Takže už tu bydlíme v novém víc jak týden a pomalu si zvykáme. Na všechny ty panelákové zvuky, už se tolik nelekám. Před tím jsem taky bydlela v paneláku, ale pro mě, jako někoho kdo vyrostl v baráku, je to prostě nezvyk. Ty papírové zdi, přes které je všechno slyšet. Vrzání dveří na chodbě i když vím, že se neotvírají u mě v bytě. Dokonce už se nebojím, že tu kočka dělá bordel, protože pode mnou dupou malé děti. Moje značná nevýhoda v tomhle prostředí je moje noční aktivita. Stejně jako kočky. Tohle nás spojuje. Ale většinou se chováme tiše i když jsme dlouho vzhůru. Na vybalení mi zůstává jen pár krabic a do těch se mi moc nechce, protože obsahují chaotickou změť různých drobných věcí. V hledání toho, co zrovna potřebuju, jsem celkem úspěšná. Jen dneska jsem si šla zaběhat a pak mě napadlo, že nízké ponožky nebudou zrovna optimální. Bohužel ty normální sportovní se mi jaksi najít nepodařilo, přitom vím, že jsem je tady už měla v ruce. Ale kdo ví, kam jsem je dala. Taky mi tu chybí knížky, které mám zatím v práci, protože ještě nemám knihovnu. Mám jich několik rozečtených a tady mám jen jednu.
A na závěr pár fotek ne zrovna špičkové kvality mého malého šmíráka, který zjistil, jakou to má novou poličku v koupelně.

Ty mě fotíš?

Tak to teda ne, já jdu pryč. 

Malej šmírák

Z mojí kočky se v poslední době stal malej šmírák. Musí být všude se mnou. Doopravdy všude. Jakmile se zavřu v koupelně, tak za chvilku začne škrábat na dvěře a mňoukat, že chce dovnitř. A když je vevnitř tak si sedne na vanu a je spokojená, že je tam se mnou. Někdy se zdá, že si mě nevšímá a je dokonce v jiné místnosti. Ale tam sedí vždycky tak, aby na mě viděla. Jediné, kdy mi nevěnuje tolik pozornosti je, když fascinovaně pozoruje potkana. Takže já jsem dneska večer pekla muffiny a ona seděla vedle v pokoji na stole (i když tam nemá co dělat) a hypnotizovala potkana. Pokud budete péct muffiny, tak lentilky na zdobení jsou zajímavý nápad. Bohužel po upečení to není až tak pěkné. Barva se z nich nějak vypekla, takže vypadají, jako bych je před tím ožužlala do bíla. No nic moc. A taky se mi při tom míchání těsta definitvně rozpadla metlička na prvočinitele, teda dráty. To, že nejsou navařené na pevno a jen tak stčené v tom drátěném držadle jsem věděla, když z něj poměrně záhy po koupi, asi tak při prvním použití, začal jeden vylízat. No a dneska, jak jsem zuřivě míchala druhou dávku, mi z toho vylezla půlka těch drátů. Horko těžko jsem to domíchala a letěla do koše. No a pak ty lentilky... Měla jsem se na experimenty vykašlat a dát tam brusinky. Ale jinak to dopadlo dobře. Nepřipálila jsem je. A vyzkoušela jsem na ostrý start novou horkovzdušnou troubu, hned na dva plechy. Malej šmírák se u toho občas motal a taky dopadl dobře, protože se nespálil ani nic neshodil. A já si asi zítra v Lidlu koupím na zdobení cukrová písmenka, aby mě zas příště nenapadly nějaké pokusy s lentilkama.

Můj říjen

Na začátku vypadal můj říjen jako nudný měsíc, kdy se všechno pomalu uloží k zimnímu spánku a já se stanu lenivější a lenivější. Jenže pak přišel pan Chrome se svou aktualizací prohlížeče a já se díky tomu rozešla se svým přítelem. A jak to celé bylo? 

Google Chrome aktualizoval svůj prohlížeč. A odteď v něm dole hned po otevření okna mám osm nabídek stránek, kam chodím nejčastěji. Já tam mám samé nudnosti, jako seznam, idnes, facebook ... Ale to jsem takhle jednou přijela vyzvednout přítele do práce a protože on ještě zdaleka nekončil, tak jsem se ho zeptala, jestli můžu na internet. Má svoji kancelář, v ní svůj počítač a na něm používá taky Google Chrome, dokonce je tam i přihlášený, což je prý výhoda, když používáte víc počítačů na různých místech, že máte svoje jedno uživatelské prostředí. Samozřejmě tam měl milion otevřených karet v prohlížeči, tak jsem si otevřela novou. A tradááá. Z osmi nabízených stránek byly dvě erotické seznamky. No krása. A když jsem pak přišla domů, tak koukám na jednu z nich a co nezjistím, že tam má chlapec profil a že si tam hledá milenky. Bohužel na přímý dotaz, zda se seznamuje na internetu všechno popřel. A pak už to běželo v rychlém sledu. Při konfrontaci s tím, že má na netu takové inzeráty si myslel, že jsem mu prohlížela počítač. Bohužel to ani nebylo potřeba, když to tam na mě samo vybaflo. Nejvíc mě dorazila jeho reakce, že on si může mít inzerát jaký chce a kde chce, že se zatím se žádnou nesešel a tak v tom nevidí problém, že si jen s pár ženskýma psal a tak o nic nejde. Můj názor na danou věc byl diametrálně odlišný, takže jsem mu řekla, že pokud on to vidí tahle, tak už nemáme co řešit a začala si hledat nové bydlení. Nejhloupější na tom bylo vlastně to, že on udělá takovou věc a já si mám hledat nové bydlení, stěhovat se a tak. Takže jsem se poptala všech lidí kolem, jestli o něčem nevědí a našla si krásný byt ve městě, kde pracuju. Nejhorší bylo to mezidobí, než jsem se přestěhovala a bydlela tam pořád s ním. A taky to, když se mě ptal, kdy se budu stěhovat, protože už má domluvenou novou prý spolubydlící, která potřebuje vědět, kdy se přestěhuje, aby mohla podle toho nastoupit do nové práce. Teda na to, že ten byt měl jediné dveře do šatny a do koupelny, se mi dost nechce věřit, že se k němu přistěhuje jen tak nějaká úplně cizí holka. K cizímu chlapovi. Jsem sice blond, ale nejsem úplně blbá. Takže já si od něj minulou sobotu odvezla poslední věci a hned ten den se tam nastěhovala jiná. Postel ani nestihla vychladnout. Čekala bych, že po těch pěti letech, co jsme spolu byli, bude mít aspoň tolik slušnosti, aby si tuhle informaci nechal pro sebe. Ale prý on přece nemůže být sám. Očividně jen potřebuje nějakou pečovatelku a je mu úplně jedno, jako ženskou tam má. Ale co, když si myslí, že udělá štěstí jinde, já pro něj nebudu plakat. Ruku na srdce, nebyla osudová láska mého života. A když se na to tak dívám zpětně, tak jsem vlastně ráda, že už sem od něj pryč. Na všechno měl výmluv jako ježek blech. Byl líný cokoliv udělat. Když se mu něco nelíbilo, dal to náležitě najevo svou protivností. Neměl rád moje kamarády. Hlavně, že jeho kamarádi jsou chlapáci jak se patří, včetně ostentativně najevo dávaného opovržení ke svým partnerkám. Podle mě někdo, kdo o svojí partnerce mluví negativně, jak je hloupá a podobně, je jen ubožák, co si tak léčí svoje komplexy. Dělal dálkově bakaláře a ani po 4 letech to ještě nemá hotové. Což byla největší výmluva na cokoliv. Já mám školu, jsem unavený ze školy/práce, musím dělat něco do školy ... A já mu to žrala. Před dvěma lety jsem se stěhovali do bytu, po jeho babičce. Do bytu, který se mi nelíbil. A on to věděl. A za celé ty dva roky neuděl nic, aby se mi tam aspoň trochu líbilo. Pomalu ale jistě mě přestávalo bavit se starat o celou domácnost a vidět, že ten druhý není schopen si po sobě ani uklidit. A co bylo nejhorší, už jsem to od něj začala chytat taky. Párkrát jsem se přistihla, jak nechávám prázdné obaly na lince, místo abych je vyhodila od koše. No a tomu všemu je teď konec. Bydlím teď sama s mojí malou zoo jinde. Už mi zbývá dovybalit pár krabic s věcma a koupit si pár kousků nábytku, co mi tu zatím chybí. A dokonce tu mám i balkón! Konečně budou mít kytky důstojné místo a nebudu se muset bát, že spadnou z parapetu, když bude foukat. Ale vzhledem k tomu, jak se pán vybarvil, tak ani nesmutním, že to skončilo. Dokonce jsem ráda. Brácha mi pomohl se stěhováním a říkal, že jsem si s bydlením výrazně pomohla. A je pravda, že pokud člověk bydlí někdo, kde se mu nelíbí, k radosti mu to nepřidá.