Pro M. jen to nejlepší

Před rokem jsem byla okolnostmi donucena se přestěhovat a začíst vést samostatný život. A při tom všem jsem si řekla: Pro mě je dobré jen to nejlepší! Někteří se divili, proč si kupuju postel za pěticifernou sumu, když oni mají z Ikey za pár korun. Jenže já si prostě řekla, že už bylo dost toho všeho provizoria s tím, že to prozatím stačí a proč nechtít pro sebe jen to nejlepší. A tak jsem pěkně začala v duchu tohodle hesla. Už žádné kompromisy, prostě jen to nejlepší a nebo nic. Proč si prostě nepořídit věci, které se mi líbí? Sice to s sebou neslo delší čas vybírání a přemýšlení, ale proč spěchat? A nakonec se věci začaly otáčet tím správným směrem.
Taky tu mám dvě pěkná Ton křesílka. Ale nakonec došla i na tu zmiňovanou Ikeu. Protože jejich poličky se mi líbily pro svoji jednoduchost. Teď je čeká složitý úkol, pojmout plno mých nových knížek ze zrušené knihovny, které teď u mě našly nový domov.
Samozřejmě nejsem z těch lidí, co by sobě kupovali to nejlepší a pro druhé to nejlevnější. Dřív jsem to vlastně měla spíš naopak. Druhým jsem koupila něco, za co by mi samotnou pro sebe bylo skoro škoda dát tolik peněz. Zatím sice nemám moc nápadů, čím své blízké letos obdaruju, ale za to se mi povedlo koupit pár věcí sama sobě. Tak tímhle směrem by se to ale aktuálně moc ubírat nemělo, protože by to brzo mohlo narušit můj minimalistický styl.

Mise "Vánoce 2014" a její plnění a všechny ty věci kolem

Už to zase začalo. Mise "Vánoce 2014" je zdá se v plném proudu. Letos z toho mám zatím spíš kopřivku. Ne, opravdu nechci všechny svoje blízké obdarovat balíčky z drogerie, kterých je všude přehršel. A na některých je i připravené místo, kam lze napsat jméno obdarovaného. Už mě nebaví nakupovat. Protože nechci dávat dárky jen proto, abych měla tuhle misi splněnou. Ne, že bych to někdy takhle dělala. Jen jsme prostě dřív měla dobré nápady, později aspoň nějaké nápady a teď nic. Temno. Jo, někteří to tak dělají. Jiní dávají to, co se jim líbí a obdarovaný, ať se s tím popasuje podle svého. Všechny ženský v rodině pak dostanou tu samou věc. Paráda. Nechci dávat tuctové nudné dárky. Jenže, co dávat lidem, kteří už všechno mají? Lidem, které vidím vlastně ne tak často a vůbec vlastně netuším, jak vypadá jejich každodenní život.
A pak tu máme i komické situace. Mám nápad na dárek. Jenže je částečně pravděpodobné, že si ho obdarovaný pořídí do té doby sám. Co s tím? Risknout to?
A pak je tu také rozhodování, kde budu na Štědrý den. Možností je víc a já se budu muset prostě rozhodnout. Mám na to sice ještě asi tak měsíc, ale zatím fakt nevím.
Takže stran Vánoc je to zatím všechno zahaleno lehkým diskomfortem. Chce to asi víc punče, který zatím nebyl vůbec žádný! Víc svíček, víc pohody a pustit to všechno za hlavu. Nakonec možná rozjedu ježíškovu dílnu u sebe doma a bude o dárky postaráno. Pro některé už je to nejen v plánu, ale i v procesu výroby.

75tka je prostě neojblíbenější!

Aneb podprsenka není náhrdelník, aby se zapínala za krkem. Holky, už se to naučte, sakra. (Mohla bych přidat i nějaké peprnější slovíčko, to už je dneska taky naprosto běžné, používají je caparti ve školce i pan prezident ve svých rozhlasových projevech). V době internetu, kdy do nás informační dálnice perou různé informace hlava nehlava, je to prostě tak. Nejoblíbenější velikost podprsenky je obvod 75!