pátek 22. března 2013

Jařmenka

Ahoj holky!
(Teda spíš bych měla napsat "Hey guys", aby to bylo dost cool.) Pořídila jsem si novou jařmenku. Nééé, není tam překlep. Nejde o žádnou novou kámošku pařmenku. Myslím jařmenku. Vy tomu některé zpátečnicky stále říkáte tvářenka, i když si to už skoro všechny, včetně největších make-up guru našeho malého českého blogového rybníčku, dáváme na arcus zygomaticus. Medičky již vědí, jedná se o jařmový oblouk. A na oblyčeji to udělá takovou tu krásně přirozenou čáru na boku tváře. Říkejme tomu tedy jařmenka. Neboť tvářenka neboli růž, má vykouzlit mladistvý rumělec ve tvářích, to jest tam, kde se přirozeně červenáme, pokud jsme třebas lehce v rozpacích. A to je kde? Tradáááá. Přece na tvářičkách.

pátek 15. března 2013

Baníčku my sme s tebou ...

Nikdy mě fotbal moc nezajímal. Ale když se na nádraží objeví těžkooděnci je mi to hned jasné. FOTBAL! Už v Brně jsem vždycky poznala, kdy tam hraje Baník. No a dneska hrál Baník tady. Napřed mi kolem šesté bylo divné, proč ve vzduchu stojí helikoptéra. Potom později jsme jeli o pár ulic dál od stadionu a tam auto na příč a nějací lidi na zemi. Auto zablikalo modře a ti čtyři človíčci na zemi seděli v tureckém sedu s rukama založenýma za hlavou. U nich postávali další človíčkové v černém. Takže ti na zemi byli asi zlobiví fanoušci, co potřebovali domluvit. Pak kolem jedenácté pročesával z výšky vrtulník světelným tunelem město jako by utekl nejmíň sám Kájínek. Na některých křižovatkách blikaly modré světýlka. Hraje se fotbal. Zábava pro primitivy. A manévry s tím spojené.

čtvrtek 14. března 2013

Čičín ajťákem

Žili byli Mishulka a Čičín. A taky další osoby žijící ve společné domácnosti. A jednou takhle na večer se objevil v této domácnosti prehistorický notebook. (V lepších rodiných tomu říkají "nojtbůk", ale o tom jindy.) A tu se Čičín vydal tu věc osobně prozkoumat.



Mňau!

středa 13. března 2013

Známkokaz

Koupila jsem si nůžky, které stříhají do vlnovky. A když se s nima vystřihne malý obdelníček, tak to vypadá jako poštovní známka. Takže teď už je probrat hromadu časopisů, co se mi tu nakupila na stole a ze všech oblyčejů, co tam najdu, vystříhám svoje vlastní známky!
Ale jednu osobu si vystřihnu celou. V novém ČILICHILI je stokilová modelka, které to fakt sekne. Tu si vystřihnu a někam si ji nalepím. Abych ji měla denně na očích. Protože má blíž ke skutečné ženě, než anorektické ramínka na šaty, kterýma nás denně masírují reklamy na každém rohu. A které na živo v podstatě neexistují.

neděle 10. března 2013

Gougouni jsou všude!

Sice teda nevím, co to ti gougouni jsou, ale jsou všude. Hlavně teda ty pidisáčečky, ve kterejch je v Albertu rozdávají. Ty jsou opravdu všude. Po zemi. Kdybych někdy zabloudila na sídlišti, tak půjdu po nich jako po stopách a hlady neumřu neb Alberta jistě najdu. Smysl těhdle akcí mi opravdu uniká, ale já taky nejsem cílová skupina. Sranda je, že mě pak před marketem přepadávají děti somrující o tyhle blbosti. Všechny tyhle nálepky, body a slevový poukazy za určitou utracenou částku to je opravdu mor. Stejně tak jako reklamní letáky. Člověk nejde přes víkend do schránky a pak z ní vytáhne tak půl kila papíru. Je to děs. Tak já se tu snažím recyklovat, šetřit přírodní zdroje, abych pak ob den vyhazovala na kila tohodle balastu ze schránky. Tomu říkám vyspělá moderní společnost.

středa 6. března 2013

L´obsession de persil

Pokud jste někdy zavítali do běžného restauračního zařízení, jistě jste měli čest s chorobou zvanou v odborných gastronomických kruzích "l´obsession de persil". Dobře, možná že tento termín je můj vlastní výmysl, ale francouzi jsou gurmáni a já mám francouzštinu ráda. Je to prostě posedlost petrželí. Ať si dáte co si dáte, je to taková malá jistota. Petržel tam bude vždycky. Buď kadeřavá jako ozdoba nebo rovnou drobení kolem celého talíře. Jediné, co vás od ní uchrání jsou snad jen sladká jídla. Tam ještě nepronikla. Může mi někdo povolaný vysvětlit, proč to dělají?

úterý 5. března 2013

Numerofil

Můj přítel je přímo fascinován zajímavými čísly na tachometru. A proto když jsem uviděla dnešní stav nešlo ho nevyfotit.



pondělí 4. března 2013

Dneska je venku krásně

Dneska je venku krásně,
sednu si v hospodě k oknu.

Trošku cynické. My cynici to tak máme. A možná je to jen obrana proti dalším citovým otřesům. Možná už jejich počet prostě přesáhl hranici únosnosti. A to je možná ten důvod, proč se nechci posunout dál a přešlapuju na místě.

neděle 3. března 2013

Kuky se vrací

Ahoj, já jsem Kuky a jsem děsně důležitej, protože díky mně nahmatá Mishulka ve svojí obrovské tašce plné různých důležitých věcí klíče od domu. :-)