pátek 31. srpna 2012

Jsem nejlepší!!!

Nebo se tak aspoň cítím, protože Dennidavkaironie mi věnovala ocenění:


Polechtala mi tak ego a já se teď vznáším na obláčku vlastní slávy. 
Tyhle ocenění jdou nějak mimo mě. Takže mi chvilku trvalo pochopit, o co se jedná. :-) 
A já teď mám nanominovat dalších pět blogů, co mají pod 200 čtenářů. Páni, to je teda úkol. U některých mám vůbec problém zjistit kolik mají čtenářů. Takže, fakt jsem se snažila a našla jsem ve svých oblíbených tyhle motýly, které tu teď přišpendlím:

Rabbit heart: která má momentálně sérii necudných fotek, ale hlavně proto, že má odvahu být jiná a to hodně. A to já prostě obdivuju, protože žijeme v zemi, kde být jinej rovná se být v lepším případě divnej. Hlavně, když to většina nechápe. 

Goldie: která mě fascinuje tím, jak propadla chovu domácích opeřenců. To co já znám z obrázků má ona doma na zahradě. 

No tak to máme celý dva, že jo. A ostatní mají prostě hodně. Takže vám sem dám ještě odkaz na moje oblíbené dva cizojazyčné blogy.

http://girlinczechland.com/: pohled na život v česku očima cizinky psaný v angličtině. 

Stephanie Zwicky: její blog o velké kráse, kde ukazuje že nejsou jen XXS modní blogerky a hlavně je ve francouštině a angličtině. Takže když chci, tak se můžu pocvičit. Ovšem většinou převládne moje povrchní já, které se jen kouká na obrázky a přečte si maximálně nadpis. :-)

středa 29. srpna 2012

Faktor nejistoty

Pojedeme k moři!
Huráááá!
Do Francie!
Super!
Odjezd ve středu 29.8. ...

Jak jste si jistě povšimli, to je dnes a já tu zatím sedím doma na gauči.
A pak?
Majitel vozu a řidič v jedné osobě je nachlazený.
To by tak nevadilo.
Další člen čeká na důležitý termín ve škole, ale neví kdy to bude.
Dnes se to měl dozvědět.
A nic.
Snad zítra.
Snad pojedem v pátek.
Snad pojedem.
Snad vůbec pojedem.
:-(

úterý 28. srpna 2012

Falešná březost

Asi bych se sebou měla začít něco dělat. Mám špatný držení těla, povolený břišní svaly a bolí mě záda. A taky jsem o sobě už dvakrát slyšela, že jsem těhotná. Nějaký to cvičení by mi jen prospělo. Jenže, já k tomu mám neskutečnej odpor vypěstovanej okolím za ty roky. Poprvé co si pamatuju jsem chtěla zhubnout někdy ve druhé třídě na táboře. A přiznejme si, že to není u tak malýho dítěte normální. Podle svých lékařských záznamů jsem měla dlouho 52 kilo tak zhruba od nějakách dvanácti. V posledním ročníku střední jsem to stáhla na 48. Ale co si pamatuju, tak od matky poslouchám: "Nejez tolik, budeš tlustá", "Měla by sis dávat na to jídlo pozor", "Nejsi nějaká hubená? Ty málo jíš!". Taky jsem několikrát vyfásla trojku na vysvědčení z tělocviku, protože nejeden tělocvikář si tak u nás dokazoval, jakej je borec. A nebyla jsem sama. Jen jsem neměla jinak samý jedničky, tak mě tak spolužačky nelitovaly. No a pak jsem šla na vysokou a měla jsem zas těch 52 kilo. A taky jsem měla přítele, co mi říkal, že jsem tlustá. Ale když ho miluješ, není co řešit. Bohužel se pak ukázalo, že kromě toho, že je hrozně žárlivej, se mu taky nedá věřit. A to už pak bylo co řešit. No a pak poslední rok školy, kdy jsem neměla tolik pohybu se to zvedlo na 55 kilo. Ale jako furt dobrý, furt dobrý. A pak práce, zase málo pohybu. A vlastně to dorazil teď přítel, protože tak jak jsem vždycky zhubla v létě, tak to přestalo, ale zas v zimě se k tomu něco přidalo. S přítelem jsem spolu krásné čtyři roky. :-)

středa 22. srpna 2012

Geocaching po polski

Občas se s přítelem věnujem geocachingu. No a nejinak tomu bylo i v Jeseníkách. Dokonce jsme loni zajeli na jednu cache do Polska. Ale ta byla založená Čechem. Letos jsme pro změnu hledali dvě cache na české straně založené Polákem. Co jsem si z toho odnesla za poznatek? Pokud hledáte cache zloženou Polákem, může se vám stát stejně jako nám, že logbook bude úplně plný. A vy se nebudete mít kam zapsat. Takže logbook vlastní nutný! Protože jak jsem to tak viděla, prostě ji jen založí a tím to končí. Založeno v roce 2008 a dál děj se vůle Boží.
No a při tom pátrání v křoví a v lese jsem si všimla ještě jedné věci. Poláci si běžně do lesa nosí lahváče. Takovou popíjející skupinku jsme i potkali. No proč ne, kdyby...


... kdyby pak člověk uprostřed lesa nenarazil na tohle! Z toho mi vychází, že v Polsku nemají zálohované lahváče, protože jinak by je nenechávali tam, kde je zrovna dopili. Navíc asi ještě nevynalezli pivo v plastu, protože jinak by si ulehčili práci s lehčím nákladem. Ovšem je otázka, jestli je to výhoda, když by ty PETky odhazovali po lese. Ale já si budu naivně myslet, že by je pak i odnášeli, protože jsou lehké, lehoučké a o dost lehčí než sklo. A taky líp skladné po sešlápnutí. 
Těch lahváč jsem totiž v lese viděli víc. A všechny měli etikety v polštině. :-(

úterý 21. srpna 2012

Tohle není fashion blog

Tohle není fashion blog. Pokud jste zvědaví na fotky mých dokonalých outfitů, tak se patrně nedočkáte nikdy. Nejsem tak cute and sexy. Teda možná i jsem, ale hrozně nerada se fotím. Ale dnes udělám malou výjimku. A poodhalím cudně pomyslný kotníček. :-)
Strávila jsem prodloužený víkend Jeseníkách na česko-polském pomezí. Většinu času jsem trávila v lese.

V lese, kde byla taková ta krásná lesní tráva. Která se mi mimochodem moc líbí. A protože jsem se pohybovala v přírodě po nezpevněných cestách necestách, volila jsem patřičný vhodný oděv, ale hlavně vhodnou obuv. A nyní si dovolím vložit fotku, v mém nejoblíbenějším úhlu pohledu.


Tyhle fotky nohou mě strašně baví. Samozřejmě nevím, zda mé laskavé obecenstvo ocení fotografii části pohorek, části sukně a dokonce i části trička. Nicméně je to asi tak maximum, co jsem ze sebe ochotná vystavit takhle veřejně. :-)



čtvrtek 16. srpna 2012

Prázdninuju

Prázdninuju a navštěvuju známé a rodinu. V neděli jsem vyrazila na návštěvní cestu do Beskyd. Za čtyři dny jsem viděla tři různě velké mimina. Dál jsem chvíli hlídala tři malé děti a byl to docela záhul, aby se mi nerozutekly a neztratily. Navštívila jsem dva spolužáky z vysoké, se kterýma jsem musela jít dopíjet bečku. Navštívila jsem spolubydlící z kolejí, o které jsem zjistila, že bydlí kousek od babičky. A samozřejmě jsem navštívila babičku a část rodiny. Po cestě zpátky jsem se ještě stavila doma u rodičů, podívat se na tatínka, který je teď doma sám, protože maminka je v lázních.
A dneska si jen přehodím pár věcí v tašce a jedu pro změnu do Jeseníků na chatu. Tak a teď teda doufám, že když sem tu prozradila, že nejsem doma, že nás nikdo nevyloupí. Víte jak, všude píšou, jak si člověk nemá psát na FB, že jede na dovolenou a nebude doma. Ale u nás doma přece jen někdo zůstane. :-) A kdo to neřeknu. Pravda je, že je dost lidí, co má FB celý veřejně a ještě tam má svoji adresu.

pátek 10. srpna 2012

Vanilková obsese

Miluju vanilkovou vůni. V pondělí jsem si vyzkoušela v Yves Rocher toaletní vodu s bourbonskou vanilkou a voněla mi opravdu jako vanilka. Čistě pudrově vanilkově. Tak jsem si ji hned koupila. Pak jsem si ji doma dala k ostatním a najednou jsem zjistila, že už mám tři vanilkové vůně! A každá voní trochu jinak. Tohle jsou ony:



Ta žlutá první je zmiňovaná z Yves Rocher (20 ml), ta druhá Frosted Berry z Avonu, co jsem si objednala někdy před Vánocema (15 ml) a třetí z limitky Essence Vampire's Love (50 ml). Všechny jsou to toaletní vody. 
Když k tomu připočtu ty dva vanilkové krémy na ruce (jeden doma a jeden v práci) a moji nejoblíbenější zmrzlinu, jak jinak než vanilkovou, tak to vypadá na solidní vanilkovou obsesi. Letošní zimu budu vonět jako vanilkové rohlíčky zdá se. :-)

čtvrtek 9. srpna 2012

Žijeme jako v ghettu?

Bydlím v paneláku. Zatím krátce. Na obrovským panelovým sídlišti. Má to tu osm pater. My bydlíme v šestým a protože nemám ráda výtahy, tak chodím většinou pěšky. Nahoru i dolů. Ale zas o to líp vím, jak to kde vypadá. A vypadá to asi takhle:


Ti vpravo na chodbě skladujou odpadky prakticky pořád.


Tohle je z jinýho patra, ale zas už se to tam válí pěkně dlouho. Ty větve tam dali čerstvé a teď už jsou kvalitně usušené.

Prostě to tu vypadá jak na kolejích. Lidem se hold nechce ty odpadky vynášet hned ven do kontejneru, tak je šoupnou trošku uzrát na chodbu. Tyhle fotky mi připomněly, jak teď v Ostravě cigáni romové uklízí kolem svejch baráků na protest, že je chtějí vystěhovat.:-) Bydlí tu v baráku i cigáni romové. U těch je přede dveřma čisto. Sice mají na schránce asi čtyři různý příjmení, ale zas se chovají slušně a vždycky zdraví. Teda tady zatím bydlíme krátce, ale z dřívějších štací mám takovou zkušenost, že na pozdrav odpovídá asi tak polovina lidí z baráku. A někteří odpovídali "ahoj", což mi teda nepřijde zrovna na místě, protože deset mi bylo už sakra dávno.

A takhle poslední fotka, co mě pobavila je z města:


Ty věci naaranžované na lavičce jsou moje, protože sem to někam při focení odložit musela. :-)

sobota 4. srpna 2012

Mám peníze v bance

"Mám peníze v bance."
"Cože?"
"Mám peníze v bance. Od banky mám takovou kartičku a za tu si v obchodě můžu kupovat věci."
"Jaký peníze? Přišli ti odměny?"
"Ne."
"Ty si ze mě zase děláš prdel."
:-)
Tak takhle mi se doma bavíme. :-)
Taky platíte hlavně kartou? Já jo. Má to svoje výhody. Moje banka má nějaký šílený pravidla, pro výběr z bankomatu zadarmo. Do těch pravidel jsem zatím nějak nepronikla, ale co už. Většinu věcí platím kartou a přijde mi to pohodlnější. Sice se mi stává, že někam jdu a zjistím, že mám v hotovosti jen stovku. Taky se mi stává, že jsou obchody, kde karty neberou. To je pak čára přes rozpočet. Na vybírání peněz mám ještě další kartu. Ale tu mám normálně doma. :-) Občas se prostě v těch moderních vyloženostech nějak ztrácím. Nebo aspoň mám ten pocit. Svoje kouzlo mají i nákupy přes internet. Člověk si to vybere pěkně v klidu domova, zaplatí a pak jen čeká, až mu dojde balíček. Jediným kritickým místem je doručení. Hlavně kam si to nechat doručit.

pátek 3. srpna 2012

Náušnice

Jestli bych si měla vybrat nějaký šperk, tak by to určitě byly náušnice. Protože v práci bych prstýnky a náramky musela pořád sundávat, tak se vyžívám v náušnicích. Mám jich spousty. V podstatě je denně střídám a mám období, kdy nosím ráda určitý typ. Momentálně asi "pecky". Jestli se tak dají nazvat ty s medvídkem, co zakryjí celý lalůček, to nevím. Nejradši mám stříbro. Mám i normální bižuterii, ale ty už jsem skoro přestala nosit. A dneska se mi stalo, že jsem si ráno zapomněla vzít náušnice. Jaká hrůza! Ale přežila jsem to. Dokonce mám jedny, které svojí ozdobnou částí prolezou na jednom uchu ušní dírkou. Protože ta je lehce nadstandardní. Ne, že bych někdy nosila roztahováky. Ale prostě to tak je. 
A dnes mám v uších tydle:
fotka převzata od šperkařky Doskopet

čtvrtek 2. srpna 2012

Obrázkově

Dneska si to tu trošku obzvláštníme a dám sem obrázek hmyzáka, co sem vyfotila ve městě. Jeho brácha nám pak vlezl do kuchyně oknem a to bylo něco pro kočku! Musela jsem zasáhnout, ale přežili oba. Koník i kočka.


středa 1. srpna 2012

Radost je, když ...

Smůla je, když ztratíte peníze. Třeba.
Vztek je, když vás o ně někdo připraví.
Bezmoc je, když víte, že se proti tomu nedá nijak bránit.
Bolest je, když si spálíte nohu o výfuk na motorce. A je to bolest jako prase!
Deprese je, když se nad váma stáhnou mraky. 
Radost je, když ...
:-)
... když se usmíváte jen tak.