Lidi nejsou připraveni na to, že budete říkat pravdu

Je to tak jednoduché. Vždycky na banality odpovídat pravdu. Ale lidi na to nejsou připraveni. Dneska mi volali z nějakého telemarketingu. Znáte to, probíhá to asi takhle:
Já jsem XY zastupuji společnost ZY a mám pro vás výhodnou nabídku kreditní karty od společnosti TZ, se kterou při nakupování zároveň ušetříte. Musím vás upozornit, že tento hovor je monitorovaný. Máte na mě chvilku času?
Ne, nemám. Právě dělám domácí úkol.
Domácí úkol? Smích. A kolik vám je let, že děláte domácí úkol?
Nevím.
Ještě větší smích. Vy nevíte, kolik vám je let?
Ne.
Aha... No, tak když děláte domácí úkol, tak to vám je asi míň než dvacet pět, že. Tak to mi pro vás bohužel žádnou nabídku nemáme, když je vám tak málo. Tak vám přeji hezký zbytek dne a ať ten úkol dopadne dobře.
Na shledanou.

No dobře, trošku jsem lhala, samozřejmě vím, kolik mi je let. Jen to prostě cizím lidem nehodlám vykládat. Ale vždycky, když slyším, že je to monitorovaný hovor, tak si nemůžu pomoct. Prostě mě baví je rozhodit z kontextu a naučených frází něčím neobvyklým. Beru to jako takové konverzační cvičení. Ale ten domácí úkol jsem opravdu dělala a potřebovala ho mít honem hotový, protože jsem pak pádila na francouzštinu. Navíc by mě zajímalo, kde vzal pán tu bryskní logiku, že když dělám domácí úkol, tak mi není víc než dvacet pět let.

Tak trochu jiný geocaching

Není to vlastně žádný geocaching. Jsou to takzvané Stolpersteine. Název je složenina z německých slov stolpern (klopýtnout, škobrtnout) a stein (kámen). Název vyjadřuje sílu příběhu, který se za každým ze Stolpersteinů skrývá, a který nám nedovoluje jej minout a pokračovat v chůzi. Naopak nás nutí zastavit se a symbolicky se sklonit před obětí, jejíž jméno je na kostce vyraženo.

Proč je kočka šťastná?

Proč je kočka šťastná?
Protože udělá jen to, co se jí chce. Kočka opravdu není pro lidi, kteří hledají závisláka, co je poslechne na slovo. Kočka s vámi sdílí stejný prostor, ale je to osobnost.
Protože přiběhne na zavolání, jen když má chuť.
Když se chce pomazlit, tak se vám bude neúnavně třít o nohy nebo vám strčí hlavu přímo do oblyčeje.
Když si chce hrát, tak tu začne běhat jako trotl s ocasem zahnutým do otazníku. Pokud se chytím, tak to skončí tak, že běhám za ní a ona se na oko schovává, aby mi zase mohla utéct. Ohromná zábava.
Občas se někam schová, naprosto strategicky, třeba pod židli na které visí nějaký kus oblečení. A z tohoto úkrytu pak podniká výpady na procházející vaše nohy, kdy vás ze zadu plácne packama po nohách. Bez drápů. A zase rychle zajede zpátky jako by nic.
Kočka je výborný pomocník do kuchyně. Když se vám na podlahu rozlije mléko, stačí ji zavolat a je to uklizeno. Stejně tak, když spadne cokoliv jiného jedlého. Je zajímavé, že když ji volám z kuchyně, aby přišla něco uklidit, tak přiběhne okamžitě.
Kočka, ne nepodobná pozici sfingy, se na mě dívá potichu se shovívavým jemným úsměvem.

Na cestách je veselo

Když se zrovna za volantem nebojím, teda spíš nenadávám na ty ostatní , tak se i pobavím. Někdy jsem ráda, že jsem v tom autě zavřená a není slyšet, co je venku. Hlavně, když jedu v pátek večer a všude kolem samí Poláci. Ne, že bych proti nim jinak něco měla, ale kolikrát mají převahu. A ne jen kamiony. Všimla jsem si, že polských kamionů jezdí moc. Klidně i polovina z těch všech, co potkám na dálnici. Ale zase umí pobavit. Třeba firma Transport Poland-Norway-Poland. Odkdy se z Polska do Norska jede přes nás? Jako je to už dlouho, co jsem měla na střední zeměpis, ale není Norsko na severu a Polsko náš severní soused? A teď si představte, že ony ty kamiony byly hned dva! Nebo třeba dodávka "transport drogowy". Ta mě rozesmála tak, že jsem málem minula sjezd. Takhle na férovku?! Páni. A my jsme prej liberální země. Jo a co jezdí Litevců. Taková malá země a kamionů mají dost.

Mazlíčkové

To, že mám doma kočku je tu víc než dost vidět. Ale dneska vám tu ukážu moje další živočichy. 

Ten velkej je oblovka alias Achatina pro zkušené latiníky. Ten malej je potomek obyčejnýho šneka. Dostala jsem je jako miminka. Od kamarádů co měli doma achatiny a ty jim nakladly vajíčka a vylíhli se jim malí šneci. Byli velcí jako špendlíkové hlavičky. Jak pak rostli, tak jeden rostl víc a ti ostatní nějak zaostávají. A pak byli kamarádi u mě doma a zjistilo sem, že to nejsou achatiny, ale potomci obyčejného šneka, kterého našly venku děti a daly ho k achatinám. Takže mi pak dali další dvě zaručené achatiny z další snůšky. Ty prťavé šneky asi vypustím ven, protože tam jim nejspíš bude líp. 

Krabičky na idnes

Otevřu si dneska idnes a samé veselé články. Senioři, co sejou semínka marihuany a krabičky krásy. Ale nejvíc mě pobavila ta diskuze ke článku o krabičkách. Je to tam samej hater. A většinou to tam komentujou chlapi. To jako dost dobře nechápu. Je to úplně mimo jejich zájem a stojí jim za to vlízt do té diskuze a psát tam, jak by to nevyužili? To jsou fakt bouráci, ne že ne. Mě by v životě nenapadlo ani číst články o fotbale, natož jim psát do diskuze, že je to jen banda blbečků, co se honí za kulatým nesmyslem. Ještě tak dneska, když je tak hezky. U diskuze u krabiček jsem se chtěla pobavit. Pobavila jsem se, ale takovou převahu chlapům jsem tam teda nečekala. Nečekala jsem tam žádnýho. Ale předpokládám, že to tam píšou takový bouráci jako třeba ten, co umí takhle hezky parkovat:

A když nemáte panenku, tak tam dejte třeba krkovičku

Úroveň restauračních zařízení je opravdu hodně špatná. Dneska jsme byli na jídlo v jednom takovém. Dala jsem si grilovanou panenku. Přinesli mi něco, co panenku tvarem nepřipomínalo ani náhodou. Ani strukturou masa. A tak jsme se dotázali u číšníka. Ten nám nabídl, že nám zavolá pana kuchaře. A když přišel pan kuchař, tak ze mě dělal blbce. Tvrdil mi, že se jim rozbil gril a proto to dělal na pánvi. A proto tu panenku naklepal do takového tvaru. A že když si to naříznu podélně, tak uvidím, že to má podélně vlákna, takže je to panenka. No musím uznat, že byl aspoň takovej frajer, že to nenařezal napříč. Pak nám ještě donesl ukázat naložené další domnělé panenky, o kterých jsme jak on tak i já věděli, že panenkami nejsou. A řekl nám, že on je tu vyučený kuchař a spolumajitel, takže to panenka rozhodně je. A když jsem trvala na svém, že mu nevěřím, tak mi řekl, ať už tam teda příště nechodím. To opravdu říkat nemusel, to by mě fakt ani nenapadlo. To o tom, že tam už nemám chodit očividně platilo pro všechny u stolu, protože kamarádovi, co tam byl s náma už pak ani nedonesli pivo, co si objednal.
Takže pak se klidně ozvěte a zeptejte se kuchaře. A nebo si to nechte líbit.