Je to tak jednoduché. Vždycky na banality odpovídat pravdu. Ale lidi na to nejsou připraveni. Dneska mi volali z nějakého telemarketingu. Znáte to, probíhá to asi takhle:
Já jsem XY zastupuji společnost ZY a mám pro vás výhodnou nabídku kreditní karty od společnosti TZ, se kterou při nakupování zároveň ušetříte. Musím vás upozornit, že tento hovor je monitorovaný. Máte na mě chvilku času?
Ne, nemám. Právě dělám domácí úkol.
Domácí úkol? Smích. A kolik vám je let, že děláte domácí úkol?
Nevím.
Ještě větší smích. Vy nevíte, kolik vám je let?
Ne.
Aha... No, tak když děláte domácí úkol, tak to vám je asi míň než dvacet pět, že. Tak to mi pro vás bohužel žádnou nabídku nemáme, když je vám tak málo. Tak vám přeji hezký zbytek dne a ať ten úkol dopadne dobře.
Na shledanou.
No dobře, trošku jsem lhala, samozřejmě vím, kolik mi je let. Jen to prostě cizím lidem nehodlám vykládat. Ale vždycky, když slyším, že je to monitorovaný hovor, tak si nemůžu pomoct. Prostě mě baví je rozhodit z kontextu a naučených frází něčím neobvyklým. Beru to jako takové konverzační cvičení. Ale ten domácí úkol jsem opravdu dělala a potřebovala ho mít honem hotový, protože jsem pak pádila na francouzštinu. Navíc by mě zajímalo, kde vzal pán tu bryskní logiku, že když dělám domácí úkol, tak mi není víc než dvacet pět let.
Žádné komentáře:
Okomentovat