Složitý problém k řešení

Myslím si, že jsem celkem dost chytrá a s ledasčím si poradím. Ale s jednou věcí mám pořád trochu problém. Nerozeznávám pravou od levé. Třeba dneska. Jdu si takhle v drogerii ke kasám a tam na jedné straně nikdo, na druhé straně nikdo. Ani taková ta cedulka, že kasa nepremává tam nebyla. A za mnou volá prodavačka: "Jděte napravo!" No, super, říkám si. Jak mám sakra vědět, která je pravá? Musela jsem se hluboce zamyslet, ale po chvilce zaváhání jsem to dala na první dobrou. Pravá, levá, bojuju s tím pořád. Pro mě jsou to dost abstraktní pojmy. Proto mám problém, když mi někdo vysvětluje cestu: zabočíte doprava, pak rovně, pak doleva... No a já než si to stihnu pořádně uvědomit, tak to zapomenu. Ale mám na to jednu takovou fintu. Když jsem byla malá, nedokázala jsem mrknout pravým okem. Jen levým nebo zavřít obě naráz. Takže teď, když mě někdo postaví před takový záludný problém, prostě mrknu jedním okem a mám jasno, která strana je která. Takže až uvidíte někoho, kdo na vás po nasměrování napravo nebo nalevo laškovně mrká, může to mít úplně jiný důvod.
A ještě k těm prodavačkám a kasám. Všimli jste si, že v Bille říkají místo "Dobrý den" "Máte Billa kartu?" Nebo to dělají jen u nás? Já už je ani nezdravím, protože ony (vždycky jsou tam ženské) mi odpoví: "Máte Billa kartu?"

Miluju francouzštinu!

Dneska to bude vyznání. :-) Miluju francouzštinu! Už se učím šestý rok. A pořád mě to baví. Dokonce už dokážu napsat české slovo "francouzština" bez chyby. To mi ze začátku dávalo hodně zabrat. Asi jsem hold dys-. Francouzština je báječná. Úžasně zní. Dřív to pro mě byla dost divotvorná řeč. Když čtete nějaké literární dílo od ruského klasika, můžete si být jisti, že tam na francouzštinu narazíte. A mě vždycky strašně zajímalo, jak se ty slova asi čtou. A víte co? Teď už to umím! A dokonce i ledasčemu rozumím, takže nemusím hned listovat do poznámek na konci knihy. Ale další věc, co na francouzštině mám ráda, že když nevím, tak zkusím anglické slovíčko ve francouzské výslovnosti. V padesáti procentech to plus mínus vyjde. Občas to tak sice není, ale za pokus to pořád stojí. Horší je, když mě napadne slovíčko německé. To je opravdu nepoužitelné, pokud se nejedná o preclík nebo štrůdl. Každopádně je pravda, že čím víc člověk zná jazyků, tím se mu ty další učí snadněji.

Zase mě v Kuníně pěkně vypekli a překvapení na závěr

Zase mě v Kuníně pěkně vypekli a já se nechala nachytat. Člověk v dnešní době už opravdu nemůže věřit ničemu. Nedávno jsem v obchodě objevila čokoládovou pěnu od mlékárny Kunín. Samozřejmě jsem ji musela ochutnat, už jen to jméno "Smyslná čokoládová pěna" stálo za hřích. A dneska jsem si ji koupila zase. A naposledy! Protože oni to nevyrábí v Kuníně, jak by si jeden mohl myslet, když tam mají to svoje pěkné logo mlékárny Kunín, oni to vyrábí, a teď se podržte, v Chorvatsku! To mě fakt naštvali. Už jednou tu byla pěkná potravinová kauzička s máslem, které potichoučku začali vyrábět někde ve Francii, ale to jim lidi nesežrali a tak se pokorně vrátili zase k nám domů. No a teď zase takové podvratné pokusy? Navíc tahle značka už u mě má jeden vroubek za Mikyšku. Jestli to povedou takhle, tak je vyřadím ze svého nákupního seznamu na trvalo a pěkně s celým sortimentem.
A překvapení na závěr? V mém šnečím domečku se objevily vajíčka! To máte tak. Jeden z těch dvou šnečků, co tam mám, mi umřel na konci roku. Prostě byl tuhej, spíš měkkej, měkčí než obvykle, už začal trošku zapáchat a za chvíli by z té ulity vytekl samovolně. A ten druhý tam zůstal sám. Jen mi připadal trošku smutný, v posledních dnech nežral, dokonce se ani nezatahoval celý do ulity a kousek ho vždycky trčelo ven. Normálně, když spinkají, tak zalezou do uliti celí a občas se zacpou i víčkem. Ale stačí je opláchnout proudem vody a vylezou. Docela sranda pozorovat. Říkala jsem si, že je buď smutný a nebo bude taky po něm. V pátek jsem mu vyměnila hlínu za čerstvou, abych mu udělala radost. Díky krtkům, kteří venku řádí jak černá ruka (haha, trefné přirovnání na krtka), nebyl problém najít venku dost krásně nakypřené vlhké hlíny. A protože byla studená, tak jsem ji dala ohřát na radiátor. Nějak jsem to podcenila, ohřála se opravdu hodně, tak jsem pak musela zas chvíli čekat než vychladne. Oni ti šneci jsou prý původem někde z Afriky, tak by mu to vadit třeba nemuselo, ale přece jen... Šnek se do té hlíny hned zaryl. A protože ho mám v práci, tak jsme se viděli až dneska. Ráno na něj kouknu, jak se mu daří a čekalo mě opravdu velké překvapení! Nakladl spoustu vajíček. Teď už vím proč nejedl a nezatáhl se úplně do ulity. Byl plný vajíček. Jen by mě zajímalo, jestli jsou oplodněná nebo jalová. Uvidíme. Všechny jsem je vybrala a dala do jiné nádoby a budu sledovat, co se bude dít.

Nejzbytečnější věc?

V knihkupectví by neměli dělat slevy. Já si totiž pak vždycky něco koupím. Vždycky mám pár knížek na seznamu, co mě zaujaly a tyhle slevové dny jsou v podstatě jen o tom, aby se některá z nich přesunula ke mě domů. Na oplátku se pak přesunou peníze z mého účtu na jejich účet. Virtuálně. Platím kartou. Takže co jsem si dneska koupila? Zámek od Kafky jako komiks. Četla jsem ho kdysi dávno jako knížku. Teď, kdy už jsem starší a nejradši čtu ty obrázky, ho budu mít v obraznější formě. Kecám, stejně ráda čtu i knížky bez obrázků. V knihkupectví ovšem kromě knížek prodávají i různou veteš. Kalendáře, tužky, blbosti, roztomilosti, bonbóny a jednu z nejzbytečnějších věcí. Aspoň teda pro mě. A tou jsou záložky do knížky. Nebudu se tu chvástat, že jsem takovej borec, kterej si pamatuje, kde v knížce skončil a nemusí si ji ničím založit. Ne, že bych to nezvládla, to zas jo, ale moc pohodlné to není, protože to pak chvilku trvá, než to místo najdu. Ale jako záložky používám: účtenky, jízdenky, papírky s poznámkama (a ty pak zoufale hledám, když potřebuju tu informaci, co je na nich napsaná), letáčky a podobný hodnotný materiál. Záložky k tomu vyrobené a určené prakticky nikdy. Vybavuje se mi jen jedna, kterou aktuálně používám. Magnetická. S kočičkou. Vypadala tak krásně, když jsem ji dostala, že jsem se ji rozhodla vyzkoušet. Bohužel při příštím čtení jsem okamžitě zjistila její velikou nevýhodu. Ona je oboustranná a obě strany jsou stejné. Takže když jsem si sepla pár stránek, tak jsem pak musela hledat, na kterém z těch dvou sepnutých míst jsem skončila. Čili jsem běžela pro svou veselou obrázkovou lepící pásku a na jednu stranu si jí kousek nalepila. A teď už vím, že příště mám začít tam, kde je lepící páska. Zajímalo by mě, kde se teď nachází. Myslím, že v knížce Česká strava lidová.

Potřebujete pomoc?

"Potřebujete pomoc" se mi zobrazí při přihlášení na Google. Ano, potřebovala bych pomoc s:

- Najít a vyměnit baterku do váhy. (A to už jsem i zvládla, protože baterku jsem našla na první dobrou.)
- Vymyslet co dělat venku. Nechce se mi sedět pořád doma, ale když jdu ven, do těch liduprázdných ulic, tak to taky zas taková zábava není. Navíc jak se teď stále ještě brzo stmívá, tak po tmě se trochu i bojím, když nikde není ani noha.
- Potřebovala bych se konečně odstřihnout od bývalého. Bohužel to, že mi tak jednou do týdne napíše, mi v tom nepomáhá. Navíc si stále ještě u mých rodičů parkuje motorku. Ale s tím by snad měl být už konec. To, že mi nedělá dobře se s ním potkat, jsem si teď ověřila za krátkou dobu dvakrát. Chci, aby to už konečně bylo za mnou.
- Docela by se šiklo mít čisté auto. Ale bojím se, že by se naplno objevily všechny ty drobné šrámy, co mi tam jiní motoristé pořídili. Tímto je zdravím bezohledné parchanty a nemám je ráda.
- Potřebovala bych někoho, ke komu bych se mohla v posteli přitulit. Kočka je sice fajn, ale není to ono.
- Potřeboval bych pomoc s technickýma věcma. Šrouby u postele teda už mám dotažené, ale přece jen nechci tyhle a podobné věci dělat sama.

Nějak mám pocit, že emancipace se zvrhla. Nejsem žádná feministka, aby mi chlapa nahradil šroubovák, křížovej šroubovák, sada klíčů a vibrátor. Bohužel někteří chlapi se i v době, kdy se dá sperma mrazit, chovají, jako by jejich role v zachování života, byla stále nezastupitelná a je to jediné, co můžou nabídnout. Nezbývá jen doufat, že tihle budou vyloučeni přírodním výběrem. Protože to jsou fakt výjimeční exoti. :-)

PS: Když si to po sobě čtu a vidím ty chyby, nebo spíš někdy nevidím a dívím se, proč je to podtržené, tak zjišťuju, že jsem asi dysgrafik a dyslektik. No, teď už je to jedno, školský vzdělávací systém mám za sebou.

Cetky tretky

Nikdy bych si nekoupila boty v obchodě s hadrama. Boty jsou boty, moje nohy se v nich musí cítit dobře a musí být nejlíp z kůže. Protože všechny ty ke zvířátkům nekruté plasty a podobné šméčka stojí stejně za houby, moc nevydrží a nakonec to jen zamořuje planetu umělým odpadem. Kůže je prostě kůže. Krásně voní, dobře na těch botách se to časem trošku vytratí, ale vydrží daleko víc než nějaký plast. Pravděpodobně si nikdy nekoupím kabelku za pěticifernou částku. Proč? Je to jen přenoska zbytečných věcí. Nestojím o to, si něco kupovat jen proto, že to bylo levné. Cetky, tretky. Hlavu mám jen jednu, krk taky a ruce dvě a prstů deset. Kolik toho unosím? Přešla jsem postupně na šperky ze stříbra. Protože prostě vydrží. A cenově kolikrát stojí skoro stejně jako všechno to módní bižu. Dobře, jen ty jednoduché. :-) Ale nekoupím si todle támdle, tydle tuhle a najednou mám na pěknej kousek stříbra. A mohla bych i zlata, kdybych zlatou měla ráda. Když jsem se stěhovala, tak mě skoro až vyděsilo, kolik mám zbytečných krámů. A přitom nanic. Člověk má v momentě jejich pořizování neodbytný pocit, že to potřebuje, aby to pak doma někam založil a už si na to vůbec nevzpomněl. Snažím se to teď trochu redukovat. Jde to postupně a ztuha. Přece jen, já starý sysel, se nezměním lusknutím prstů.