Tak jsem nám v práci v rámci občanské angažovanosti zavedla koš na plasty. V kuchyňce, že ano, tam je asi tak největší koncentrace plastového odpadu, protože jídlo se do plastu dává opravdu hodně. Samozřejmě jsem se předem zeptala, co by tomu ostatní říkali. Nikdo nebyl vyloženě proti, i když uklízečka se ohradila, že ona ho rozhodně vynášet nebude. Jiní se nabídli, že jim to nedělá problém. Zdálo se, že bohulibé myšlence nestojí nic v cestě. Podle svých zkušeností z domova, kdy koš na plasty se plní raketovou rychlostí, jsem vybrala pro tento účel tu největší možnou nádobu. Pravda, nebyla to až tak dobrá volba. Tato radikální změna narazila, koš byl vyměněn za menší a ne tak dráždivě velkou nádobu. No a jak se k tomu postavili ostatní kolegové?
Vyslechla jsem si, že co to je? Na co to je?
Stejně se to míchá dohromady.
Vždyť nemáme popelnici na plasty, to se pak na dvoře stejně bude sypat do popelnice?
Někteří to většinově ignorují.
Někteří tam házejí jen petky.
Někteří tam schválně neházejí vůbec nic.
Někteří prostě třídí.
Odnesla jsem si pár zajímavých praktických poznatků. Někteří nepoznají, co je z plastu. Módní zastánci zdravého životního stylu třídí jen velmi symbolicky a minimálně. Vynáším ho jen já, nikdo jiný. A mám pocit, že jedna osoba to ostentativně ignoruje, aby mi dala najevo, že s tím nesouhlasí? No, je mi to jedno, je to její vizitka.
Ale stojí to za to. Člověk má jít příkladem a kdyby nic, tak aspoň mě osobně netrápí, že když doma odpad třídím, tak v práci to končí v popelnici.
