To to trvalo

Jsem sice blond, ale ne zas tak blbá. Teda aspoň většinou. Jen mi občas nějaké souvislosti trošku unikají. Třeba jak jsem se tu posledně rozčilovala nad tím, proč se mi u blogu zobrazuje úplně jiný čas než ve skutečnosti je. A přitom se stačilo trošku zamyslet a poštelovat si v nastavení časové pásmo. Ano, Pacifik skutečně není ta pravá oblast. Nicméně teď jsem si nastavila snad aktuální časové pásmo a proto by i ty časy měli tak nějak víc odpovídat skutečnosti. To to trvalo. :-)

PS: Líbí se mi jak je ta čeština krásně hravá a jaký má název krásný rytmus. :-)

Funguje to!!!

"Funguje to!!!" Zakřičela jsem dnes ráno v koupelně. Posledně při nákupu v DM jsem se ocitla ani nevím jak před regálem s dětskou kosmetikou. Takovou tou v barevných lahvičkách. A vzpomněla jsem si na trb, která používá dětské šampony. A když něco používá trb, tak je to exkluzivní zboží. :-) Šampon mě teda nezaujal, ale co mě zaujalo, byl sprej pro snadné rozčesávání dětských vlásků. A to bylo něco pro mě. Moje vlásky jsou hodně jemné a hodně dlouhé. Skoro do pasu. A taky se rády cuchají a já nemám ráda to rozčesávání. Takže za těch pár korun, co ten sprej stál, to byla jasná volba. Měli tam dokonce dva. Jeden ten princeznovej, růžovovo-fialovej-třpytkatej a druhej ve střízlivějším žlutém obalu. Já na tyhle ty princeznovské věci nikdy moc nebyla, takže jsem si vzala ten žlutej. S vůní třešňovou (na obale píšou o třešňovém extraktu). Kdyby někoho zajímalo, jakou vůni měl princeznovskej, tak to byla meruňková. Osobně bych ty vůně přehodila, protože je nad slunce jasné, že třešně jsou spíš růžové a meruňky spíš žluté. A dneska ráno (rozuměj v poledne), když jsem se začala chystat na cestu ven z bytu, jsem to konečně testla. Vlasy pěkně čerstvě umyté, pár nastříkání. Vůně tam byla, docela výrazná, třešňové květy bych v tom nehledala, třešně taky ne, spíš pecky. Vzala jsem do ruky svůj dřevěný kartáč, zajela do vlasů a ...
... žádný velký tahání, nic. Jako nebudem si tu nalhávat, že to bylo jako když zajede nůž do másla, ale pohoda lahoda. Takový česání jsem dlouho nezažila. Protože většinou se vztekám a rozčesávám malé dredy vzadu na krku. Tak dneska nic. A tímto si mě tento výrobek získal a od teď se zas budu zvesela česat s úsměvem na rtech.

Za hezké vysvědčení knihu

Aneb co jsem si dnes koupila. V jednom nejmenovaném knihkupectví v jedné nejmenované obchodní pasáži měli dnes akci na vše 20% slevu. A protože jsem tento týden opět zahájila svoji jazykovou výuku a už jsme dokončili předchozí učebnici, je třeba abych si koupila novou učebnici. Nalákána touto akcí jsem zvesela naběhla do knihkupectví a nic. Neměli ji tam. Ale když už jsem tam byla a přítel si tam vybral knížky hned čtyři, nechtěla jsem zůstat pozadu. A tak jsem si koupila Pražský hřbitov od Umberta Eca. Takže jsem neodešla s prázdnou. A to jsme si ráno dělali srandu, že si vezmem na ty knížky batoh, abysme to měli kam dát. Ehm. Rozhodně to nebylo přehnané. Ono pět knížek je pět knížek. A já se budu muset po té učebnici poohlídnout jinde.
No a já doufám, že tu knížku přečtu. Možná je na čase přestat trávit tolik času bezduchým prohlížením blogů s obrázky. Protože to je v poslední době moje velká zábava. :-)

Bblý volby, blbý kampaně

Opravdu si nešlo nevšimnout, že se zase blíží volby. Horší už je poznat jaké. Protože kandidátů na různé funkce je přehršel. Já si třeba chvíli myslela, že herec Županic kandiduje na prezidenta a pak jak mi vyskočil na FB (a jako že tam mi vyskakuje v reklamách pořád někdo), tak jsem zjistila, že kandiduje jen na senátora.
Ale nejhorší jsou ty jejich hesla. Tady snad opravdu vyhrávají negramotní, protože mají to štěstí, že si to neumí přečíst. Výběr toho nejlepšího:
"Zodpovědní lidé se nezadlužují"
Takže přátelé, ti z vás, co máte hypotéku na bydlení jste velmi nezodpovědní lidé. Protože se vám nechce čekat, až si na vlastní bydlení našetříte.
K tomu myslím od stejné strany:
"Děti jsou budoucnost Hané"
Vypečená kombinace. Kdo má hypotéku a dítě se stává nesvobodným člověkem a je tu uvázán jako pes u boudy na řetězu. Protože v dalších 20, 30 letech se nebude moct jen tak sbalit a odejít do jiné země, kraje, města. Prostě nikam.
"Sociální dávky potřebným"
Jasně, pokud znáte někoho, kdo pracuje, tak na ně nemáte nárok. Tak to už tu funguje řekla bych. Kamarádka je na mateřské, mají tři děti, manžel je jedinej pracující (vysokoškolák a kdo ví jestli má aspoň průměrnej plat) a nemají ani přídavky na dítě. Tomu říkám podpora mladých rodin. Dyť prej životní minimum. Na ty malé děti je do 2000 tisíc na kus a to oni už přesáhli.
"Žiju tu s vámi, znám vaše problémy"
Alias na každé veřejné akci jsem se s váma pilně fotila a teď sem si z toho udělala billboard, koukejte!
No a pak je tu nějaká Markéta, co vyhrála soutěž Žena regionu (nebo jak se to jmenuje). Tak v životě jsem o ní neslyšela. Tak jsem trošku zapátrala a sem doma. Markéta Záleská alias bývalá asistentka Ivana Langera. Za peníze z poslaneckého porcování medvěda "udělala" z Korunní pevnůstky centrum kulturního dění. Celkově podle těch jejích aktivit mi příjde jako Ferda Mravenec v sukni. Dokonce má i tykadla. Co na tom, že se jí říká "Íčkova bílá klisna". A pak že se člověk bez kamarádů nikam nedostane.
Tahle země je prostě malej rybník.

Mí Japonci mi rozumějí

Nejen prací je člověk živ a tak občas vyrazím za kulturou. Jak se říká, nejlepší věci jsou zadarmo. Takže jsem teď viděla pár kapel úplně zadarmo. Protože technologický pokrok pokračuje mílovými kroky, tak už mají všichni takový ty lepší mobily, na který se dá kamerovat. A to pak na tom koncertě vypadá, jako kdyby tam přijel zájezd japonských turistů.

Dokonce i frontman kapely se ptal, co všichni pořád dělají s těma mobilama. :-)

What is in my ...?

Dnes tu máme něco pro příznivce článků typu "What is in my bag?", "What is in my school bag?" a tak podobně, ale po svém.
Takže:

What is in my owen? 

Takhle to dopadne...

... když při otírání sporáku...

... omylem zapnete pyrolýzu na troubě.

Zjistila jsem to, až když to začlo smrdět. Takže teď budu muset koupit novou obracečku.

Do you think you win? No!

Máte rádi černé oblečení?
Tvoří černá většinu vašeho šatníku s doplněním takových akčních barev jako je třeba tmavě modrá?
A co doma? Máte na gauči tmavě modrý přehoz?
A máte kočku, co pouští chlupy? (A která ne, pokud nemáte sfinxe.)
Je vaše kočka černá?
Do you think you win?
NE!
Naše drahá Mycíš má sice černý kožíšek. Ale její chlupy jsou u kořínků bílé.
A všichni víme, jak jsou bílé chlupy na černé/tmavé barvě vidět.
Jen o chlup míň, než černé na bílém.
Ale když ji miluješ, není co řešit. :-)

Vietnamská masna

Rasisté plačte! Vietnamci už nemají jen obchody s levným textilem a asijská bistra. Už mají i masny. A říká se tomu franšízing. Prostě si přijdete do masny firmy třeba Váhala, protože máte rádi jejich játrovou paštičku. Tam vám ji usměvavá prodavačka s hezkým českým jménem a původem prodá. Doma si pěkně nakrájíte chlebík, vyndáte paštičku z lednice a copak to zjistíte? Provozovatelem není firma Váhala, ale vietnamský pan Novák - Nguyen. :-) To je něco pro xenofobní Čechy, kteří by v životě od Vietnamců nic nekoupili.

moje multikulturní snídaně :-)

Prohibice!!!

Tak a je to jisté. Je tu prohibice!
19:00 Vyhlásil ministr zdravotnictví, že se nesmí uvádět do oběhu alkohol silnější 20% procent. Týjo! A tak jsme se šli podívat do Alberta, že se kouknem jak stahujou chlast.
19:30 Albert: Regály chvíli hledám, pak jsem poučena přítelem, že tvrdý je jen u kasy, protože jim to bezdomovci kradli. U kasy pohodička. Alkoholu na výběr.
20:00 Kaufland: Regály plné, můžete si vybírat.
21:00 Albert: Z regálu jsou stahovány poslední kousky!!! Nekoupíte ani kapku.

je to rozmazané ne proto, že bych neuměla fotit, ale aby bylo ochráněno soukromí osob na fotografii :-)

21:50 Kaufland: Regály jsou prázdné. Sakra. Začíná na mě padat tíseň, mám chuť na panáka. 

22:30 Přicházím domů a kontroluji zásoby. Mám 1/4 slivovice, 1/3 rumu a celou becherovku. Začínám být klidnější. 

Shrnutí na závěr: Asi po dvou hodinách prohibice dostávám chuť na tvrdý alkohol, i když ho normálně skoro nepiju. Dokud byly regály plné, tak mě nechávaly chladnou. Jakmile jsou ale prázdné, začínám cítit skoro abstinenční příznaky. :-)

Co udělat když ...

Znáte to, krém v tubě, je ho trošku na dně. Otvorem už jde ven jen horko těžko. Co udělat? Vyhodit ho? Správní šetřílkové radí spotřebujte do poslední kapičky. A jak na to?

Nachystáme si nůžky a vezmeme modelovou tubu:

Tubu přestřihneme ve vyznačené linii. Vyznačená vzdálenost od horního sváru je ideální, pro další postup. Jednou jsem se zapomněla a střihla těsně za svárem a celé si to pokazila. 

Pro další kroky jsem využila dalšího figuranta, který má svoji proměnu již za sebou:

Zmáčneme spodní část z jedné strany uprostřed, aby nám šla spodní část lépe zasunout do horní části. Výsledek bude vypadat takto:

Tuba se nám o dost zmenšila, ale hlavně se dá uzavřít, aniž by vysychala pokud to zasunete na doraz. Opravdu. A zbytek krému, co v ní zůstal, se stane dobře přístupným. 

PS: Kdyby chtěl někdo vidět, kolik tam toho krému zbývá po úpravě, tak tady je vyloženě názorná fotka světle pastelově lila krému na bílém pozadí. :-D

Růžové pondělí

... aneb co jsem si dnes ráno vzala. :-)

Biorytmy

Páni je 3:22, neměla bych jít spát? :-) Jsem sova. Pokud mám víc dní volna než víkend a nemusím podstupovat denně mučení budíčkem v 6 ráno, tak se ustálí můj odchod do postele kolem druhé v noci. A to těžší mám pak návrat do reality všedních dní, kdy v práci začínáme v 7 hodin. Vlastně takhle šíleně vstávám od školky, teda asi od jeslí. Ale jesle si nepamatuju. Pokud vám bude někdo říkat, že si na ranní vstávání zvyknete, nevěřte mu. Nezvykla jsem si doteď. Je to peklo. Nesnáším to. Nechápu, proč se začíná v takovou nelidskou hodinu. Můj mozek stejně nejmíň do 9 ráno spí. Když jsem se o zkouškovém učila, tak jsem chodila občas spát, když se rozednívalo. Teda v letním zkouškovém. Prostě jsem se učila, pak sem si chvíli četla a venku začlo svítat. A teď? Loni před Štědrým dnem jsem šla spát o půl páte, protože jsem balila dárky. Já noc miluju. Všude je klid a já mám najednou spoustu energie a nápadů. Akorát musím jít spát, protože musím ráno vstávat. :-( Ale fakt se snažím. Snažím se chodit spát brzo. Což je přes týden nejdřív v 11. A to ještě výjimečně. A potom pod tíhou spánkového deficitu padám v pátek na hubu. :-)

PS: Nechápu, proč mi to v náhledu ukazuje sobotu a čas 18:34. Ještě poznám hodiny. No ni?

Nějak mi chybí šťáva

Nějak mi v posledních dnech chybí chuť cokoliv dělat. Včera jsem byla s kamarádkou na pivo a po té, co jsem vypila dvě, tak to poslední jsem do sebe už skoro nenatlačila. A přitom co to pro mě je, tři piva? Ráno vstávám, nakrmím si zvířátka v ZOO (hraju takovou hru), jdu do práce, pak se z práce doploužím domů nějak, nakrmím zvířátka v ZOO, nudím se, nudím se, nudím se a du spát. :-( A takhle pořád dokola. Jenomže mě prostě nic nebaví. Vylezu ven, jdu do města, dojdu tam a co jako? Tak jdu zase zpátky. Začnu číst knížku, ale dlouho mi to nevydrží. Dneska jsem si koupila tři knížky z druhé ruky. A tak jsem přeskládala knížky v poličkách. Dala jsem je níž, aby do polic nelezla kočka. Jen doufám, že ty knížky teď neožere, jako knížku, co je půjčená z knihovny. Mrcha malá. Ale kdo by se na ni zlobil. Ona to nedělá schválně a nechápe to. Hold se s některýma věcma co dělá musím smířit. Třeba to, že pouští chlupy. Spoustu chlupů. Nebo s tím, že vyhazuje podestýlku ze záchůdku, když tam zuřivě hrabe. A taky, že roztahá drobné věci, který se jen tak někde povalují po bytě. Prostě všechno je hračka, když jste kočka. Člověk by si mohl myslet, že to povede členy domácnosti ke zvýšené pořádkumilovnosti a potencuje to u nich schopnost si po sobě uklízet. Ale ono ne. Jak kdyby nestačilo, že se nám tu všude válí plno drátů a káblů. Taky tu máme spoustu počítačů a mobilů. No a taky tu máme málo místa. A čím víc se tu válí všude věcí, tím míň tu toho místa je. Některé osoby v této domácnosti po sobě nechávají prázdné obaly. A jiné pak jen nadávají, když je uklízí. Možná z toho všeho mě zachvátil pocit nicoty a beznaděje.

(Varování autora: Veškeré postavy a souvislosti v tomto příspěvku jsou smyšlené, nic z toho se nikdy nestalo a podobnost s reálnou situací je čistě náhodná!)

Nikam se nejede :-(

Ti důvtipnější již pochopili a těm ostatním jsem to už řekla. Nikam se nejede. :-( Au revoir příště Francie. Takže místo flákání se někde u moře jsem dneska z vesela naklusala do práce. Tam jsem si zasvinila brýle tak nešťastně, že si asi budu muset koupit nové. Protože mi ta špína zatekla mezi obroučky a skla. No, stejně jsem uvažovala o tom, že si pořídím nové. Protože ty moje pět let staré už mají vůli i tam, kde ji mít neměly a nožičky (jmenuje se to tak?) se jim ohýbají do zcela netradičních směrů. 

V sobotu jsem byla s rodinou u babičky. Tam zas došlo na oblíbené téma "vnoučátka" a že by máti taky už nějaké chtěla. Tak jsem pobavila celou rodinu, když jsem jí řekla, že nevím jak se takové vnoučátka dělají. :-D Smáli se všichni, až se za bříška popadali. 

Poznámka pod čarou: Sice jsem četla, že nudný blog je ten, co nemá žádné obrázky, kromě fotek vlastní kočky, ale co už. Budiž toto nudný blog!

... já si nemůžu pomoct, když ona je tak rozkošná. :-)