Falešná březost

Asi bych se sebou měla začít něco dělat. Mám špatný držení těla, povolený břišní svaly a bolí mě záda. A taky jsem o sobě už dvakrát slyšela, že jsem těhotná. Nějaký to cvičení by mi jen prospělo. Jenže, já k tomu mám neskutečnej odpor vypěstovanej okolím za ty roky. Poprvé co si pamatuju jsem chtěla zhubnout někdy ve druhé třídě na táboře. A přiznejme si, že to není u tak malýho dítěte normální. Podle svých lékařských záznamů jsem měla dlouho 52 kilo tak zhruba od nějakách dvanácti. V posledním ročníku střední jsem to stáhla na 48. Ale co si pamatuju, tak od matky poslouchám: "Nejez tolik, budeš tlustá", "Měla by sis dávat na to jídlo pozor", "Nejsi nějaká hubená? Ty málo jíš!". Taky jsem několikrát vyfásla trojku na vysvědčení z tělocviku, protože nejeden tělocvikář si tak u nás dokazoval, jakej je borec. A nebyla jsem sama. Jen jsem neměla jinak samý jedničky, tak mě tak spolužačky nelitovaly. No a pak jsem šla na vysokou a měla jsem zas těch 52 kilo. A taky jsem měla přítele, co mi říkal, že jsem tlustá. Ale když ho miluješ, není co řešit. Bohužel se pak ukázalo, že kromě toho, že je hrozně žárlivej, se mu taky nedá věřit. A to už pak bylo co řešit. No a pak poslední rok školy, kdy jsem neměla tolik pohybu se to zvedlo na 55 kilo. Ale jako furt dobrý, furt dobrý. A pak práce, zase málo pohybu. A vlastně to dorazil teď přítel, protože tak jak jsem vždycky zhubla v létě, tak to přestalo, ale zas v zimě se k tomu něco přidalo. S přítelem jsem spolu krásné čtyři roky. :-)