Naše kočka je desperát. Hlavně večer. Se zuřivým výrazem ve tváři začne lítat bytem jak trotl. Vyskakuje na křeslo a cení na nás zuby. To je jeden z důvodů, proč nemůžeme mít doma nějaké ty stolní vánoční dekorace. Kdo ví, jak by to skončilo. Ona na stůl nechodí, protože tam nesmí. Ale jen když ji vidíme. Posledně mi volal přítel, že jsem ji ráno zavřela do šatny. Říkám si, no je to možné, že by tam nepozorovaně vlezla a zůstala tam. To ona umí, ne že ne. Ale pak mi došlo, že jsem už byla ve dvěřích z bytu a vidím ji, jak sedí na stole v kuchyni! Nečekala, že bych ji uviděla a už byla na stole. Tak jsem ji ode dveří zaháněla dolů. Potvora malá, ví že tam nesmí, ale ví, že když ji nikdo nevidí, tak to neplatí.
Dneska jsem si donesla z práce nějaké chvojí, že si udělám vánoční věnce. Položila jsem to na chodbu na zem. Kočka k tomu přiběhla, začala to očichávat. Pak začala kousat do březové větve. Od kdy potřebuje kočka větvičky na ohryz? Pak tu větev začala tahat po bytě a hrála si s ní. No super. Ale co, jen si pohraj. Máme toho dost. Když ji přestalo bavit si hrát s březovou větví, začala žrát jehličí z jedlových větví. S chutí. Proč my jí sakra kupujem granule? Stačí donýst trávu, nebo nějaký větvičky a mám vystaráno. Ale aspoň jí nebude smrdět z držtičky. Bude mít svěží dech vonící po jedli. Ale nakonec to zas tak moc nedorasovala a já udělala tři věnečky. Dva už visí a jeden bude pod dohledem ležet na stole. A jinak na pračce, kam kočka nechodí.
Žádné komentáře:
Okomentovat