Počkej miláčku, jen se svlíknu a budu se ti věnovat. Takhle jsem se dneska přivítala s kočkou. Protože vždycky, když večer příjdu z práce, přiběhne mě přivítat. A já si sundám boty, svlíknu si kabát a můžu se jí věnovat. Vezmu ji do náruče a ona začne vrnět blahem. Na celém dni je potřeba si najít pár radostných chvilek. Třeba ráno. Když se probudím a vypotácím se z postele, tak si sednu vedle kočky a pohladím ji. A pak to naše večerní vítání. Tohle jsou pravidelné a už skoro stálé rituály, co mi přinášejí radost. A do toho jsou i věci neplánované a výjimečné. A z těch mám ještě větší radost, protože jsem je předem vůbec nečekala. Jako například, když potkám dobrého kamaráda, kterého nevídám často a z radosti nad tím setkáním se obejmeme. A pak už jen se snažit si udržet blažený úsměv na rtech, aby mi ta radost vydržela co nejdýl. S úsměvem je pak den krásnější.
Žádné komentáře:
Okomentovat