Nějak mi v posledních dnech chybí chuť cokoliv dělat. Včera jsem byla s kamarádkou na pivo a po té, co jsem vypila dvě, tak to poslední jsem do sebe už skoro nenatlačila. A přitom co to pro mě je, tři piva? Ráno vstávám, nakrmím si zvířátka v ZOO (hraju takovou hru), jdu do práce, pak se z práce doploužím domů nějak, nakrmím zvířátka v ZOO, nudím se, nudím se, nudím se a du spát. :-( A takhle pořád dokola. Jenomže mě prostě nic nebaví. Vylezu ven, jdu do města, dojdu tam a co jako? Tak jdu zase zpátky. Začnu číst knížku, ale dlouho mi to nevydrží. Dneska jsem si koupila tři knížky z druhé ruky. A tak jsem přeskládala knížky v poličkách. Dala jsem je níž, aby do polic nelezla kočka. Jen doufám, že ty knížky teď neožere, jako knížku, co je půjčená z knihovny. Mrcha malá. Ale kdo by se na ni zlobil. Ona to nedělá schválně a nechápe to. Hold se s některýma věcma co dělá musím smířit. Třeba to, že pouští chlupy. Spoustu chlupů. Nebo s tím, že vyhazuje podestýlku ze záchůdku, když tam zuřivě hrabe. A taky, že roztahá drobné věci, který se jen tak někde povalují po bytě. Prostě všechno je hračka, když jste kočka. Člověk by si mohl myslet, že to povede členy domácnosti ke zvýšené pořádkumilovnosti a potencuje to u nich schopnost si po sobě uklízet. Ale ono ne. Jak kdyby nestačilo, že se nám tu všude válí plno drátů a káblů. Taky tu máme spoustu počítačů a mobilů. No a taky tu máme málo místa. A čím víc se tu válí všude věcí, tím míň tu toho místa je. Některé osoby v této domácnosti po sobě nechávají prázdné obaly. A jiné pak jen nadávají, když je uklízí. Možná z toho všeho mě zachvátil pocit nicoty a beznaděje.
(Varování autora: Veškeré postavy a souvislosti v tomto příspěvku jsou smyšlené, nic z toho se nikdy nestalo a podobnost s reálnou situací je čistě náhodná!)
Žádné komentáře:
Okomentovat