Vždycky, když se hraje nějaké to sportovní mistrovství v čemkoliv, kde Česká republika postaví víceméně úspěšný tým, tak s jeho postupem k vyšším metám stoupá národní hrdost. A v poslední době si nešlo nevšimnout vlaječek na autech, vlaječek navlečených na bočních zrcátkách aut a bude to pokračovat přátelé! Čtvrtfinále je před náma. Samozřejmě jsem všichni hrdí na ty naše kluky, všechny ty Jágry a Hašky, i když se teď jmenují jinak. Já i Franta od vedle fandíme jak diví, držíme jim palce a protože se rádi družíme, tak nahodíme dresy a jdeme fandit do hospody, protože v jednotě je síla. A po každým vyhraným zápase máme pocit, že jsme tam skoro byli s nima, s těma našima klukama tam na severu. No a když vyhrajou zlato, tak půjdem na náměstí, bouchnem šampus, pořádně se nalejem a budem vyřvávat jací jsou Češi borci, jak to zase všem nandali.
A školení v Praze? To samozřejmě s hokejem vůbec nesouvisí. Jen jsme se včera v práci dozvěděli, že pojedem na školení až do Prahy. Upřímně všichni nemáme rádi školení v Praze, protože je to pro nás z Moravy prostě daleko. A když nám řekli, že pojedem na školení do Prahy, které bude trvat tři hodiny, tak v následující půl hodině padlo spoustu jadrných slov na toto téma. Prostě každý byl blahem bez sebe, že se bude tři hodiny třepat vlakem do Prahy tam pojezdí metrem a po třech hodinách si to zase zopakuje v opačném směru.
Žádné komentáře:
Okomentovat