Miluju víkendy!

Miluju víkendy. Vstanu si kdy chci, dneska o půl jedenácté třeba, v klidu si udělám čaj a nasnídám se. Vždycky snídám cereální kuličky s kefírem (mlíko nemám ráda). Potom se pomalu probírám a při tom serfuju na netu. Pak asi tak kolem druhé začnu přemýšlet nad tím, že by bylo vhodné si dát něco k obědu a co si udělám. Asi tak po hodině přemýšlení buď začnu a nebo skočím naproti dokoupit co mi chybí. A když se zadaří tak jsem kolem čtvrté po obědě. Jedinou chybkou je, že si na ty dva volné dny naplánuju milion věcí co budu dělat, věci nutné a nudné (úklid), věci zábavnější (číst a případně dočíst některou z rozečtených knih) a věci, kterým se chci dlouhodobě věnovat a zatím jsem ani nezačala (udělat příteli obal na čtečku). A nakonec to stejně sklouzne ve válení se na gauči s notebookem a kočkou jako většinové činnosti. Největší elán mě chytne hluboko v noci a spát jdu dávno po půlnoci jako třeba včera, kdy jsem o půl třetí ráno čistila svému hlodavci klec. Taky se snažím pravidelně chodit ven na čerstvý vzduch, takže buď se du kouknout do města, nebo se projít nebo si večer zajít zaběhat. Ale stejně z toho pak v neděli odpoledne mám provinilý pocit, že z toho milionu věcí, co jsem si naplánovala jsem udělala jen pár. Chyba bude v nereálném plánování, protože je jasné, že nechci zažít víkend v poklusu, kdy bych se na minutu nezastavila abych to všechno stihla. Vlastně místo toho, abych si užila volno a nicnedělání, tak jen myslím na věci, které se mi dělat nechce a zbytečně se tím zabývám.