Cetky tretky

Nikdy bych si nekoupila boty v obchodě s hadrama. Boty jsou boty, moje nohy se v nich musí cítit dobře a musí být nejlíp z kůže. Protože všechny ty ke zvířátkům nekruté plasty a podobné šméčka stojí stejně za houby, moc nevydrží a nakonec to jen zamořuje planetu umělým odpadem. Kůže je prostě kůže. Krásně voní, dobře na těch botách se to časem trošku vytratí, ale vydrží daleko víc než nějaký plast. Pravděpodobně si nikdy nekoupím kabelku za pěticifernou částku. Proč? Je to jen přenoska zbytečných věcí. Nestojím o to, si něco kupovat jen proto, že to bylo levné. Cetky, tretky. Hlavu mám jen jednu, krk taky a ruce dvě a prstů deset. Kolik toho unosím? Přešla jsem postupně na šperky ze stříbra. Protože prostě vydrží. A cenově kolikrát stojí skoro stejně jako všechno to módní bižu. Dobře, jen ty jednoduché. :-) Ale nekoupím si todle támdle, tydle tuhle a najednou mám na pěknej kousek stříbra. A mohla bych i zlata, kdybych zlatou měla ráda. Když jsem se stěhovala, tak mě skoro až vyděsilo, kolik mám zbytečných krámů. A přitom nanic. Člověk má v momentě jejich pořizování neodbytný pocit, že to potřebuje, aby to pak doma někam založil a už si na to vůbec nevzpomněl. Snažím se to teď trochu redukovat. Jde to postupně a ztuha. Přece jen, já starý sysel, se nezměním lusknutím prstů.