Můj říjen

Na začátku vypadal můj říjen jako nudný měsíc, kdy se všechno pomalu uloží k zimnímu spánku a já se stanu lenivější a lenivější. Jenže pak přišel pan Chrome se svou aktualizací prohlížeče a já se díky tomu rozešla se svým přítelem. A jak to celé bylo? 

Google Chrome aktualizoval svůj prohlížeč. A odteď v něm dole hned po otevření okna mám osm nabídek stránek, kam chodím nejčastěji. Já tam mám samé nudnosti, jako seznam, idnes, facebook ... Ale to jsem takhle jednou přijela vyzvednout přítele do práce a protože on ještě zdaleka nekončil, tak jsem se ho zeptala, jestli můžu na internet. Má svoji kancelář, v ní svůj počítač a na něm používá taky Google Chrome, dokonce je tam i přihlášený, což je prý výhoda, když používáte víc počítačů na různých místech, že máte svoje jedno uživatelské prostředí. Samozřejmě tam měl milion otevřených karet v prohlížeči, tak jsem si otevřela novou. A tradááá. Z osmi nabízených stránek byly dvě erotické seznamky. No krása. A když jsem pak přišla domů, tak koukám na jednu z nich a co nezjistím, že tam má chlapec profil a že si tam hledá milenky. Bohužel na přímý dotaz, zda se seznamuje na internetu všechno popřel. A pak už to běželo v rychlém sledu. Při konfrontaci s tím, že má na netu takové inzeráty si myslel, že jsem mu prohlížela počítač. Bohužel to ani nebylo potřeba, když to tam na mě samo vybaflo. Nejvíc mě dorazila jeho reakce, že on si může mít inzerát jaký chce a kde chce, že se zatím se žádnou nesešel a tak v tom nevidí problém, že si jen s pár ženskýma psal a tak o nic nejde. Můj názor na danou věc byl diametrálně odlišný, takže jsem mu řekla, že pokud on to vidí tahle, tak už nemáme co řešit a začala si hledat nové bydlení. Nejhloupější na tom bylo vlastně to, že on udělá takovou věc a já si mám hledat nové bydlení, stěhovat se a tak. Takže jsem se poptala všech lidí kolem, jestli o něčem nevědí a našla si krásný byt ve městě, kde pracuju. Nejhorší bylo to mezidobí, než jsem se přestěhovala a bydlela tam pořád s ním. A taky to, když se mě ptal, kdy se budu stěhovat, protože už má domluvenou novou prý spolubydlící, která potřebuje vědět, kdy se přestěhuje, aby mohla podle toho nastoupit do nové práce. Teda na to, že ten byt měl jediné dveře do šatny a do koupelny, se mi dost nechce věřit, že se k němu přistěhuje jen tak nějaká úplně cizí holka. K cizímu chlapovi. Jsem sice blond, ale nejsem úplně blbá. Takže já si od něj minulou sobotu odvezla poslední věci a hned ten den se tam nastěhovala jiná. Postel ani nestihla vychladnout. Čekala bych, že po těch pěti letech, co jsme spolu byli, bude mít aspoň tolik slušnosti, aby si tuhle informaci nechal pro sebe. Ale prý on přece nemůže být sám. Očividně jen potřebuje nějakou pečovatelku a je mu úplně jedno, jako ženskou tam má. Ale co, když si myslí, že udělá štěstí jinde, já pro něj nebudu plakat. Ruku na srdce, nebyla osudová láska mého života. A když se na to tak dívám zpětně, tak jsem vlastně ráda, že už sem od něj pryč. Na všechno měl výmluv jako ježek blech. Byl líný cokoliv udělat. Když se mu něco nelíbilo, dal to náležitě najevo svou protivností. Neměl rád moje kamarády. Hlavně, že jeho kamarádi jsou chlapáci jak se patří, včetně ostentativně najevo dávaného opovržení ke svým partnerkám. Podle mě někdo, kdo o svojí partnerce mluví negativně, jak je hloupá a podobně, je jen ubožák, co si tak léčí svoje komplexy. Dělal dálkově bakaláře a ani po 4 letech to ještě nemá hotové. Což byla největší výmluva na cokoliv. Já mám školu, jsem unavený ze školy/práce, musím dělat něco do školy ... A já mu to žrala. Před dvěma lety jsem se stěhovali do bytu, po jeho babičce. Do bytu, který se mi nelíbil. A on to věděl. A za celé ty dva roky neuděl nic, aby se mi tam aspoň trochu líbilo. Pomalu ale jistě mě přestávalo bavit se starat o celou domácnost a vidět, že ten druhý není schopen si po sobě ani uklidit. A co bylo nejhorší, už jsem to od něj začala chytat taky. Párkrát jsem se přistihla, jak nechávám prázdné obaly na lince, místo abych je vyhodila od koše. No a tomu všemu je teď konec. Bydlím teď sama s mojí malou zoo jinde. Už mi zbývá dovybalit pár krabic s věcma a koupit si pár kousků nábytku, co mi tu zatím chybí. A dokonce tu mám i balkón! Konečně budou mít kytky důstojné místo a nebudu se muset bát, že spadnou z parapetu, když bude foukat. Ale vzhledem k tomu, jak se pán vybarvil, tak ani nesmutním, že to skončilo. Dokonce jsem ráda. Brácha mi pomohl se stěhováním a říkal, že jsem si s bydlením výrazně pomohla. A je pravda, že pokud člověk bydlí někdo, kde se mu nelíbí, k radosti mu to nepřidá.