Schválně, kolik máte zářezů na pažbě? Ne, dneska to skutečně nebudou memoáry stárnoucí kurtizány, která už může leda tak sepisovat paměti. Dneska to budou lovecké historky. Protože i auto může být zbraň a stejně tak je na něj potřeba mít oprávnění, můžu mluvit o zářezech na pažbě. Samozřejmě hypotetických. Nikoho jsem zatím ještě nepřejela, i když ten pán, co přecházel tři metry vedle přechodu pro chodce si o to vyloženě koledoval. Ale já bych ho stejně nepřejela. Jen bych do něj tak lehce strčila. Nic by se mu nestalo, měl péřovou bundu. Aneb: "To je hadrák, ten neublíží, ten leští." Na to si vždycky vzpomenu, když se mi motají neukáznění chodci v cestě v zimním období.
Dalšího jsem mohla dostat, když jsem vyjížděla z města. Omrzel ho život, jinak si neumím vysvětlit proč se někdo vydá na kole v černém oblečení a bez jakéhokoliv světla.
Nicméně opravdu mi zatrnulo, když se přede mnou ze tmy najednou vyloupl pěšák, který kromě toho, že byl jak jinak než v černém, tak ještě navíc šel po špatné straně. Ale takhle v noci, když nejste vidět je to stejně jedno. Normálně jezdím v noci uprostřed silnice, ale pokud jede něco v protisměru, tak hold na kraj uhnout musím a dálkové musím mít vypnuté. A když mě tam pak na kraji čekají taková překvapení. Dnes to dopadlo šťastně, všichni přežili. I když... ono tam jezdí těch aut docela dost, takže můžu mluvit jen za sebe.
Pak tu ovšem máme i zvířátka. Ale tak já nejezdím jak prase a když vidím pejsky a kočičky, tak ještě zpomalím. Po tmě je to s nima o něco horší, ale to jezdím ještě pomaleji. A posledně jsem dokonce viděla v poli svítící očičko. A taky už mám i vychytaný určitý místa, třeba to, kde chodí černej kocour.
Žádné komentáře:
Okomentovat