Aneb jak říkáme my latiníci: Dobrý den, já jsem děloha. Aspoň si tak připadám. V poslední době to je asi tak jediný, co na mně všechny zajímá. Teda ne že by se ptali přímo na dělohu, ale neustále se ptají, kdy se začnu množit. Kdybych byla kvasinka, tak mi vypučí další novej organizmus třeba z ramene a bylo by. Jenomže nejsem. A na tyhle dotazy nejsem ani zvědavá, protože si myslím, že do toho nikomu nic není. Teď jsem měla menší pracovní krizi a naivně jsem se svěřila mamince. A jaké mi navrhla řešení? Otěhotnět! Už se prý strašně těší na vnoučátka. Takže už je to tak, každý ve mně vidí jen prázdnou dělohu, kterou je třeba naplnit. :-(
PS: Poku je v latinském názvu nějaká ta chybka, tak mě netepejte. Moje studia latiny skončily přece jen před víc než deseti lety.
Žádné komentáře:
Okomentovat