Chceme dress code!

Popravdě já jsem byla vždycky tak trochu rebel a nenechala se ráda omezovat, i když jsem věděla, že nebudu dělat žádné úlety. Prostě mi šlo o ten pocit absolutní svobody. Ale když přijdu ráno do práce a Máňa má dneska elegantní den, ovšem zase přestřelila a pod tenké průhledné žlutozelené kalhoty si vzala černé kalhotky, které nikdo z nás nechtěl vidět, tak nevím nevím. Jiřina už měsíc nechodí v ničem jiném než v teplákách a k tomu sportovním uplém tričku při jejich nadpozemských tvarech je to nic moc.  Jáňa je blázen do sportu, tak dnes vytáhla nějaké to tričko a trošku jetější džíny. Sice hrozí, že si ji někdo splete s uklízečkou, ale co už. Od jisté doby vždycky ráno, když řeším co na sebe, tak si řeknu: ale co, vždyť jdu jen do práce, tam můžu jít klidně v pyžamu. Někdy to u nás vypadá jako na spartakiádním srazu, když se tam potkají dva cvičenci v úborech. Jindy si kolegyňka vezme krátké šortky, které v zimě doladí vzorovaným a punčocháčema. Občas o ni máme trochu strach, když u silnice čeká na odvoz, aby si nezarobila v mezičase. :-) Další co má krásnou hubenou postavu nosí kalhoty divných střihů a k tomu volné mikiny a trička, jako by to měli společné s manželem, který má takové to spokojené kulaté bříško. A někdy ve slabé chvilce si říkám, že by jsme snad měli mít dress code. Vždyť jste ženy, ta se podle toho oblékejte! Jediná, kdo tam nosí sukně jsem já a občas Máňa. Ty ostatní v sukni zatím nebyly spatřeny. Máňa ovšem ví, že ženské reprodukční orgány se nemají zapařovat a proto sedává zásadně se stehnama od sebe. Bohužel i v sukni, i v krátké sukni, i v krátké úzké sukni. Máňa také ví, že není žádná celebrita a tak se tyto její fotky nedostanou na přední stránky bulvárních deníků a je v klidu. A já protože celé léto a i část ostatního období prochodím v sukni, tak na sebe strhávám pozornost mužské části publika. Pravda, v takové konkurenci to není problém být za hvězdu. :-)