pondělí 31. března 2014

Pošli štěstí dál

Udělat radost druhým a zároveň sobě, protože pak člověk s potěšením sleduje tu pozitivní odezvu. Nedávno jsem takhle poslala jedné osobě, se kterou jsem se nedávno potkala poprvé dárek. Strašně se jí líbil můj puntíkovaný deštník a tak jsem šla a koupila jí taky takový. Zabalila ho a poslala jí ho. A pak už jsem jen čekala, co se stane. A stalo se to, že ona z něj měla velikou radost, protože se jí opravdu líbil a navíc to celé bylo nečekané. A já měla radost, že jsem někomu jinému udělala radost. A proto taky druhým dávám dárky. 
Po internetu koluje spousta výzev. V jedné je princip v tom, že si každý den člověk najde něco, co mu udělalo radost. A já to chci zkusit taky. Asi to sem nebudu psát každý den, ale budu se snažit opravdu najít něco pozitivního, co mě ten den potkalo. I kdybych tu měla třeba deset dní po sobě psát, že jsem šťastná za to, že mám postel, do které můžu večer ulehnout. Takže začínáme! Nebude to ode dneška, bude to od pátku. 
Pátek 28. Příjemně strávený večer s jedním relativně novým člověkem. Napřed to vypadalo na úplně jiný program s jinýma lidma, ale pak to dopadlo takhle. A asi to nebude naposled. :)
Sobota 29. Návštěva bratrova nového bytu rodičema. Něco, co si já, zvědavá jako opice nemohla nechat ujít. A taky jsem si tam moc příjemně natláskala bříško dobrotama. Navíc jsem od skorošvagrové dostala bundu. :-)
Neděle 30. Luxusní počasí. Byla jsem si zaběhat a protože se účastním výzev, co vypisuje Osamělá cyklistka, tak jsem se vyhecovala a místo 3 km uběhla víc a to hned 4,7! Zbytek času jsem venku strávila procházkou. Očichávala nádherně vonící švestkové keře a nakoukla na otevřený židovský hřbitov. A protože venku bylo pořád krásně i po tom, co jsem se vrátila domů, tak jsem si dala sprchu, svačinu a vyrazila na nákup do Alberta. Tam teď chodím nakupovat, protože dávají za nákup zvířátka. A na ty já mám prostě slabost v jakékoliv podobě. Takže další procházka (a další 4 km) a zvířátko k tomu. Žirafa, super, tu ještě nemám. A abych nevedla život jako osamělý jezevec, tak jsem se ještě večer nechala ukecat na zvěřinové hody. 
Pondělí 31. Teprve začalo, takže coming soon. :-)

2 komentáře:

  1. Paráda! Malé radosti jsou důležité radosti! A já si dík Tobě půjdu dneska zaběhat, i když bych nejraději zalezla do pelechu bo ta změna času je pro můj organismus poněkud destruktivní. Ale to se srovná ;).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si dneska do toho pelechu zalezla, protože jsem byla ráda, že jsem se vůbec doplazila domů. Posun času u mě znamená spánkový deficit. Nechce se mi jít spát o hodinu dřív, ale o hodinu dřív vstávám. :-)

      Vymazat