Jsem zoofil a nestydím se za to!

Jsem z zoofil a nestydím se za to. Ale pozor, nejde o perverzní sexuální úchylku, moje sexuální orientace je většinově nudná, to jest zaměřená na příslušníky stejného druhu a opačného pohlaví. Ale zvířátka já mám prostě ráda. Po ránu se probouzím a vedle mě leží kočka. Někdy to dotáhnu tak daleko, že ji, ještě spící vyfotím mobilem. Protože mobil mám v té posteli taky. Už roky totiž nenosím hodinky a když se v noci probudím, musím vědět, kolik je hodin. Takže se pěkně podívám na mobil a spím dál. Pokud ho tam náhodou nemám, a mám následující den vstávat na čas kamkoliv, tak se nervózně převaluju a nemůžu usnout, abych náhodou nezaspala. Proto ho tam mám vždycky. A když se ráno probudím a uvidím kočku v moc pěkné pozici, stačí se natáhnout pro mobil a vyfotit ji. On mezi tím jen pootevře oči a setrvává v pozici. Maximálně při focení zívne, jak se začíná probírat. Když se zvedne, začne vrnět a vleze si na mě. Takhle si spolu s kočkou užíváme víkendová rána. Sice pouští chlupy, ale když ji člověk miluje, není co řešit. Je strašně příjemné hladit ten její měkkoučký a heboučký kožišek, když se ke mně přijde pomazlit a vrní. Musím říct, že mě přímo fascinují všechny zvířata, kromě pavouků a slepic. Pavouky opravdu nemám ráda, jsou mi odporní. A slepice jsou krvelačné příšery. Když jsme je ještě měli doma u rodičů, tak se ke mně nenápadně přiblížily a klovly mě do prstů na noze. Ale jinak vzít mě na výlet do zoo, to je pro mě maximální zážitek. Když někde bydlím, tak po čase znám všechny okolní psy. Jejich pány bez nich samozřejmě nerozliším.