Už jsem velká holka. Ledasco zvládnu sama. Hodně toho umím a jsem i dost samostatná. Prostě emancipovaná mladá žena. Jenže až moc. To jsem si zrovna dneska říkala, když jsem dávala zimní kola do auta a jela do servisu na výměnu kol. Copak tohle je ženská práce? To opravdu budu dělat úplně všechno? Radost z toho rozhodně nemám. Nechci všechno umět, všechno dělat a všechno zařizovat. Jsou věci, které příteli ráda přenechám. Třeba to auto, že. Ale bohužel. Prý, když s ním jezdím já... No jo, feministky by ze mě radost neměly, ale fakt nemusím umět všechno. Takže stát se automechanikem amatérem mě vůbec neláká a o autě nechci vědět víc, než kam se dává benzín. To mi ke štěstí stačí.
A co vy, ženy? Vstupujete do dveří v restauračních zařízeních první? Já jo. Protože pánové, co jdou se mnou, se děsně táhnou a mě nebaví tam stát jak trubka a čekat, než přijdou ke dveřím a hrdinně půjdou jako první. Dyť si ty dveře umím taky otevřít, že. Přítel má sice občas nějaké námitky, ale na to mu říkám, že u těch dveří teda měl být první. Nedávno se chtěl jeden starší kolega předvést a dveře mi podržel a pustil mě první. :-) Ale co, aspoň se něco děje.
A co ti havrani? Už přiletěli. Nevím jak to zjistili, ale v sobotu začalo sněžit a v neděli už tu byli. A teď jsou všude. Lítají v hejnech nad panelákama. Sedí u cesty, sedí na stromech. A strašně se mi líbí. Já je prostě zbožňuju. I když ono to asi budou vrány, ale havrani zní líp.
Žádné komentáře:
Okomentovat