Moje práce u PPL

Občas si v práci připadám, jako kdybych dělala kurýra u PPLky. Ráno si naplánuju, co budu dělat, nějaké věci mám pravidelné, nějaká domluvené předem. A někdy prostě jen tak od někud zavolají a já tam jedu. Nebo někde jsem a zavolají od jinud a já jedu tam. Včera jsem takhle najela skoro sto kilometrů. A největší problém byl, jak do toho vměstnat polední přestávku. Protože polední přestávka je u nás ve firmě nejdůležitější věc. Teda ani ne tak ta přestávka jako její vykazování. Protože si ji prostě nemůžu napsat, když sedím za volantem. Ale stát s tankovací pistolí na benzínce můžu, to nevadí. Opravdu vtipný. Navíc vozím různé věci jednak s sebou, jednak pro někoho jiného a jednak je svážím na uplně jiná místa. No prostě jak u PPL. :-) Kdybyste chtěli vědět, kde pracuju, tak to se ovšem nedozvíte. Protože o práci nesmíme mluvit. Teda ne negativně. Ale, prý i stěny mají uši. To už mi příjde trošku jako paranoia. A co kdyby to někdo blbě pochopil. Takže prostě nikde nemluvím o tom, kde pracuju. Nebojte se, moje práce je naprosto legální. :-)