Před rokem jsem byla okolnostmi donucena se přestěhovat a začíst vést samostatný život. A při tom všem jsem si řekla: Pro mě je dobré jen to nejlepší! Někteří se divili, proč si kupuju postel za pěticifernou sumu, když oni mají z Ikey za pár korun. Jenže já si prostě řekla, že už bylo dost toho všeho provizoria s tím, že to prozatím stačí a proč nechtít pro sebe jen to nejlepší. A tak jsem pěkně začala v duchu tohodle hesla. Už žádné kompromisy, prostě jen to nejlepší a nebo nic. Proč si prostě nepořídit věci, které se mi líbí? Sice to s sebou neslo delší čas vybírání a přemýšlení, ale proč spěchat? A nakonec se věci začaly otáčet tím správným směrem.
Taky tu mám dvě pěkná Ton křesílka. Ale nakonec došla i na tu zmiňovanou Ikeu. Protože jejich poličky se mi líbily pro svoji jednoduchost. Teď je čeká složitý úkol, pojmout plno mých nových knížek ze zrušené knihovny, které teď u mě našly nový domov.
Samozřejmě nejsem z těch lidí, co by sobě kupovali to nejlepší a pro druhé to nejlevnější. Dřív jsem to vlastně měla spíš naopak. Druhým jsem koupila něco, za co by mi samotnou pro sebe bylo skoro škoda dát tolik peněz. Zatím sice nemám moc nápadů, čím své blízké letos obdaruju, ale za to se mi povedlo koupit pár věcí sama sobě. Tak tímhle směrem by se to ale aktuálně moc ubírat nemělo, protože by to brzo mohlo narušit můj minimalistický styl.
Žádné komentáře:
Okomentovat