Už to zase začalo. Mise "Vánoce 2014" je zdá se v plném proudu. Letos z toho mám zatím spíš kopřivku. Ne, opravdu nechci všechny svoje blízké obdarovat balíčky z drogerie, kterých je všude přehršel. A na některých je i připravené místo, kam lze napsat jméno obdarovaného. Už mě nebaví nakupovat. Protože nechci dávat dárky jen proto, abych měla tuhle misi splněnou. Ne, že bych to někdy takhle dělala. Jen jsme prostě dřív měla dobré nápady, později aspoň nějaké nápady a teď nic. Temno. Jo, někteří to tak dělají. Jiní dávají to, co se jim líbí a obdarovaný, ať se s tím popasuje podle svého. Všechny ženský v rodině pak dostanou tu samou věc. Paráda. Nechci dávat tuctové nudné dárky. Jenže, co dávat lidem, kteří už všechno mají? Lidem, které vidím vlastně ne tak často a vůbec vlastně netuším, jak vypadá jejich každodenní život.
A pak tu máme i komické situace. Mám nápad na dárek. Jenže je částečně pravděpodobné, že si ho obdarovaný pořídí do té doby sám. Co s tím? Risknout to?
A pak je tu také rozhodování, kde budu na Štědrý den. Možností je víc a já se budu muset prostě rozhodnout. Mám na to sice ještě asi tak měsíc, ale zatím fakt nevím.
Takže stran Vánoc je to zatím všechno zahaleno lehkým diskomfortem. Chce to asi víc punče, který zatím nebyl vůbec žádný! Víc svíček, víc pohody a pustit to všechno za hlavu. Nakonec možná rozjedu ježíškovu dílnu u sebe doma a bude o dárky postaráno. Pro některé už je to nejen v plánu, ale i v procesu výroby.
Žádné komentáře:
Okomentovat