Včera jsem si byla zase zaběhat. S odhodláním, že tentokrát zkusím pokořit 6 km. Ze začátku mě bolelo trošku koleno, ale to už je taková trapná rutina na začátek. Pořád přemýšlím o tom, jestli to těm kloubům vadí nebo ne, protože paradoxně se mi nejlíp běhá po asfaltu. Budu si myslet, že ne, protože jednak nemám extrémní váhu a jednak moje běžecké výkony taky nejsou nijak extrémní. A tělo je snad na nějakou tu lehkou zátěž přirozeně stavěné, takže by to neměl být takový problém. Tolik ortopedické okénko. Takže jak to celé včera dopadlo? Výborně. Nejen, že jsem pokořila těch vytýčených 6 km, dokonce jsem dala 7! Jupííí. To jsem ani nečekala, ale fakt se mi dobře běželo, takže nebyl důvod to ještě o kousek neprotáhnout. A jak to tak vypadá, tak si budu muset najít jinou trasu, ať tu pořád nekroužím jako satelit dokola. Ideálně někde, kde nebudou na dohled jezdit auta, aby na mě netroubili řidiči plní testosteronu.
Takže si to pěkně na závěr shrnem: Já, která měla několikrát na vysvědčení trojku z tělocviku (zdravím ty vyskákané gumy, co si tím honili nevím co) bez problémů uběhnu 7 km, nefuním u toho jak mašina a druhý den to na nohách ani nepoznám. Yes!
Žádné komentáře:
Okomentovat