Malá černá příšera

Mám ráda zvířat. Mám velmi ráda zvířata. A od té doby co jsem velká a nebydlím s rodičema si i takové zvíře můžu pořídit domů. A když domů, tak tím myslím do bytu. Měla bych ho klidně i na dvorku, ale to bych nějaký musela mít. A proto tu se mnou bydlí malá černá příšera, naše drahá kočička. Je ve věku adolescenta a proto je plná energie. Bohužel někdy v naprosto nevhodnou dobu. Když začne po bytě probíhat jako ztřeštěná nad ránem, tak mi to moc radosti nedělá. Dlouhou dobu mě zajímalo, co asi celý den dělá, když jsem v práci.  Jednou jsem byla 14 dní nemocná a doma, tak teď už to vím. Celé dopoledne a brzké odpoledne víceméně prospala, většinou tak, že ležela na mně. A pokud se dala vůbec přemluvit, že nebude na mně ležet celá, tak na mně musela mít aspoň položenou hlavu. Proto je tak čilá večer, když se vracíme domů. A už máme i svoje rituály. Ráno když vstávám a potácím se bytem, tak si vždycky sednu na chvíli na gauč a ona se za mnou přiběhne pomazlit. Já se tak probudím a hned mám lepší náladu. Jednou z jejích horších vlastností je, že krade. Krade drobné předměty. Takhle mi ukradla pomádu na rty a zatáhla si ji pod postel. Dokonce zvládne ukrást mandarinku z misky v druhé poličce nad ledničkou. Pak člověk takhle přijde domů a uprostřed kuchyně leží mandarinka. Naprosto netknutá. Občas jsou slyšet z kuchyně podezřelé zvuky. Přijdu tam a vidím nehybně sedící kočku s vykulenýma očima jako by říkala: "Taky jsem ty zvuky slyšela a vůbec nevím, co to je!"