Tepláková Lady

Všichni dávno víme, že tepláky jsou pohodlné. Už drahnou dobu si všímám, že je to i prudce modní městský oděv. Protože čím větší město, tím víc lidí tam potkáte v teplákách. Já, holka z vesnice, nad tím dlouho kroutila hlavou. Protože my na vesnici jsme vždycky nosili tepláky na zahradu a maximálně na procházku se psem, aby nás sousedi nepomluvili. A pak přítel zjistil, že nemá už skoro žádné tepláky na doma a já se vydala bloumat po obchodech. Tam jsem teprve zjistila, jak jsem byla neinfomovaná, že takové tepláky jsou kolikrát dražší než společenské kalhoty. Páni! A to byl ten zlom. Začalo mi to vrtat v hlavě. Ono pohodlné to je, ne že ne. Takže plán byl jasný! Pokrok nezastavíš a bylo by nerozumné se bránit novým modním trendům. Od včerejšího dne se můžu hrdě i já pyšnit svými novými značkovými a velmi pohodlnými kalhotami, které si nechám opravdu jen na lepší příležitosti. Jen teda nevím, které to budou. To jsem se ještě nerozhodla.

Lentilková kravička

Nedávno jsem se přestěhovala. Vzhledem k okolnostem to dopadlo tak, že se všechny moje věci přesunuly z místa stávajícího pobytu do místa budoucího pobytu. Nějak se při tom nestihlo to vše protřídit a zbavit se nepotřebného. Tuhle metodu příliš nedoporučuju, protože pak zbytečně převážíte věci, kterýma pak na novém místě krmíte kontejner na textil, plasty a podobně. Jen do kontejneru na textil už putovaly čtyři balíčky. A další se chystá. 

Při tom všem přebírání a organizování věcí jsem zjistila, že mám všeho dost až moc. Takže když se mě teď někdo zeptá, co chci k Vánocům, jen bezradně krčím rameny a vybavím si už i tak dost plnou skříň a těch pár krabic, co ještě musím zorganizovat. Takže milý Ježíšku, hlavně mi nenos žádné velké a neskladné dárky. Ideální by vlastně byly šperky z drahých kovů, protože ty jsou skladné a užiju je vždycky. :-)

A co lentilková kravička? Tu jsem dnes snědla. Měla jsem ji ještě od Velikonoc. Ne že bych ji někde zastrčila a při stěhování objevila. Celou dobu jsem ji měla více méně na očích, ale až dneska na ni přišla chuť. 

Jaké je to když ...

Napadlo vás někdy, jak bude vypadat facebookový účet, když někdo umře? Bohužel už to vím. Už je to skoro pět měsíců, co mi umřel jeden můj hodně dobrý kamarád. Napřed se mi tomu nechtělo vůbec věřit. Přijdu takhle z práce a mám od něj zmeškaný hovor. Volám mu zpátky a ozve se tam cizí hlas. Byla to jeho sestra, aby mi řekla, že umřel. Náhle. Prostě najednou už tu není a nikdy nebude. Mozek tomu napřed odmítá věřit. Druhý den ráno se probudím a říkám si, že je to blbost, že se mi to jen zdálo, že se mi brzo sám ozve. Jenže není to tak, prostě je to pravda. A já si vybavuju naše poslední setkání. Čtu si naše poslední zprávy. Na facebooku se dívám na jeho rozesmáté fotky. A pomalu mi to začíná docházet, že už tu prostě není. 

Už je to skoro pět měsíců. A vzpomenu si na něj skoro každý den. A jsem ráda, že i když jsme od sebe bydleli šedesát kilometrů, tak jsme se vídali osobně, zajela jsem za ním nebo on se stavil. Že jsme se potkávali, když jsme se ocitli ve stejném místě nebo projížděli kolem. Protože žádná sociální síť vám tohle nenahradí. Ta vám vytváří jen falešný dojem, že jste v kontaktu, ale vlastně v žádném kontaktu nejste. Píšete si tam banality a vaše konverzace stejně vyzní do ztracena, protože u toho děláte tisíc jiných věcí. V žádném případě to nenahrazuje osobní kontakt. A já jsem ráda, že jsme ten osobní kontakt měli. Chybí mi opravdu hodně. I když už to teď nemám tak, že mě občas něco napadne, co mu musím rozhodně říct, abych si pak uvědomila, že už mu to říct nemůžu. Už to je jen vzpomínka na něj, že bych to s ním ráda sdílela. 

A jak vypadá teď jeho facebookový účet? Neměl tam moc lidí v prátelích, měl jich tam pár. Posledním příspěvkem není příspěvek jeho kamaráda o tom, že nás navždy opustil. Posledním příspěvkem je přání k narozeninám, víte takové to, co vám sám facebook připomíná, že váš přítel má narozeniny. Takové to, že to tam automaticky na vyzvání prásknete na zeď. 

Široké spektrum

Kam byste se zařadili v širokém spektru, kde 0 jsou ti, co hnijou doma na gauči a 100 ti co mají zdolané všechny osmitisícovky?

....


Nepoměřuj se! Je to tvůj život a tvoje zážitky.

Můj wishlist za poslední měsíc

Takže...
Jo, je to móda, tak se taky přidám. A proto tradááá, můj wishlist za poslední měsíc:

- ať je máti mýho dobrýho kamaráda zdravá, protože je tam podezření na rakovinu
- pak ještě jedno podobný u člověka, kterýho skoro neznám, ale když už tak ho přidávám
- ať mě do příštího týdne přestanou bolet záda, protože mám jet pryč a nevím, jak bych to zvládla s tou bolestí při určitých pohybech
- ať dojedu v pořádku i tady na tom sněhu
- doufám, že ten mražák se jen automaticky odmražuje a že nepřestal fungovat. ať funguje
- ať nemá ten vlak zpoždění, jinak mi ujede přípoj a já si budu muset kupovat nové lístky na další
- ať je před barákem místo na parkování
- ať už to MHD jede, je mi zima
- ať už je konečně pátek

A pak by se tu našly určitě další banálnější přání, které byly intenzivní jen v tom krátkém pomíjivém okamžiku několika minut, nebo i míň.
Prostě nejsem žádná povrchní pinda, co bude tvrdit, že když si nekoupí deset levných blbostí, tak si pak může koupit jednu drahou blbost. Samozřejmě, že nejsem povznesená na materiální věci. Tak jistě, že si kupuju věci, co nepotřebuju. Tak jako všichni, kteří mají větší příjmy než životně nutné výdaje. A přesně to je cílem obrovského kola byznysu, který z nás tyhle peníze potřebuje dostat, protože ho to živí. Více méně nenápadně nás donutit ho v tom podporovat.

A ti, co to čtou, se nemusí nikde registrovat, nic lajkovat, protože za to nedostanou nic.

Marnotratná blondýna nakupuje

Je asi na čase udělat tu na blogu nějaké zásadní změny. Blog se teď nově bude jmenovat "Marnotratná blondýna nakupuje". Co mě k tomu vedlo? Potřebovala jsem kočce koupit kočkolit, jen takový rychlý nákup. Takže jsem vyrazila pro něj a za hodinu jsem utratila patnáct set. Někde se stala chybička, protože ten kočkolit sakra stojí jen dvacet pět korun. Stává se ze mě shopaholička. Napsala bych i nákupní maniačka, ale to bych se mohla dostat do křížku s jednou nejmenovanou slovenskou reality show. 

Ode dneška to prostě bude: Marnotratná blondýna nakupuje. A po novém roce čekejte giveaway o dárky sirotečky, tedy ty, které se mi v tom nákupním šílenství podařilo koupit, ale pak se pro ně nenašel žádný obdarovaný. Občas tento systém praktikuju. Nakupuju dárky a pak si udělám seznam obdarovaných a spáruju to. Jenže letos to vypadá na hooodně velký ježíškův pytel. 

Takhle se nakupují vánoční dárky?

Dneska jsem vyrazila do víru velkoměsta, jakože podívat se na vánoční dárky. Měla jsem jeden tip na dárek, tak jsem ho chtěla vidět osobně. A taky mám dárkovou kartu HM. Tak když už jsem šla kolem... Po té co jsem odcházela z HM jsem měla dvě igelitky (malou a velkou, protože oni mají dvě patra a já jsme tam samozřejmě neplánovala utrácet) a utraceno skoro 400,-. Takhle se nakupují vánoční dárky? Ale dobře, ty rukavice, co fungují i na dotykové telefony fakt nejsou pro mě. I když jsem si je na místě musela zkusit, jestli to fakt funguje, když dva páry stojí 70,-. A ty nášivky s dinosaurama, pro ty mám taky zamýšlené příjemce, navíc stály 15,-. Za to s nášivkama s Bártem Simpsonem zatím mám jen mlhavý plán. Ale za tu cenu? Musela jsem je vzít. 

Nakonec jsem ale došla tam, kde byl můj hlavní cíl a to do knihkupectví. A tam jsem se nejen dívala. Nákup mě vyšel přes 800,-, těch knížek byla fakt hromada. A ani jedna z nich nebyla pro mě. To je co říct, protože z knihkupectví, pokud platím, málokdy odcházím s prázdnou. Tímhle se mi podařilo vyřešit dárek pro tři lidi. Začínám to pěkně dávat dohromady. 

No a samozřejmě po cestě zpět jsem to vzala přes DM. (Začíná mi připadat trošku podezřelé, že tak často navštěvuji obchody s dvoupísmenným názvem, zatím s tím však neplánuji nic dělat.) Tam totiž mají slevy na parfémy a já si tam chodím očichávat favority, které jsem si zatím nekoupila. Ovšem všeho do času. Potom mi z toho ale vychází, že můj ježíšek se jmenuje M. :-)