Pár postřehů o dětech ze Zoo

V sobotu jsem byla na jedné akci v Zoo. Pomáhala jsem ji organizovat. A společné jsem s tím měla asi tak to, že mám ráda zvířátka, takže možnost se tam jen tak dostat ZADARMO jsem si nemohla nechat ujít. :-) Akce byla ke Dni Země a děti plnily na stanovištích jednoduché zábavné úkoly, aby na konci dostaly nějaké drobné ceny. Já byla na začátku, kde byl zároveň cíl, kam se nám pak ty děti vracely s vyplněným startovním lístkem a dostali ceny. Ze začátku jsem tam jen vydávali startovní lístky, ale nejzajímavější bylo sledovat, jak se pak děti s rodiči vracely a vybírali si ceny. Takže jsem zjistila, že:
- Dnešní děti vůbec nečtou. Pokud jsme tam měli už trošku větší dítě (podle mého odhadu starší deseti let), tak jsme mu nabízeli nějaké propagační předměty od Zoo - knížečka Průvodce zoo nebo komiks. Tak o to byl ovšem minimální zájem. I o komiks! Rozumíte? Komiks, kde je plno obrázků! Já teda ne.
- Holčičky si ceny vybíraly podle barvy. Šly po růžové. Pro příště stačí nakoupit 2/3 cen růžových a je vyřešeno. Holčiček bylo víc.
- Některé děti nesmí lízátka, aby nebyly hyperaktivní. Některé maminky říkaly striktně: "Lízátko ne!" To za mých mladých let, kdy ještě nebyly tyhle diagnózy a zároveň nebyly přírodní barviva, jsme si to užívali líp. A jedna holčička využila chvilkové nepozornosti maminky a lízátko si stejně vzala. :-)
- Některé maminky to měly dobře spočítané. "Vem si radši tohle, tady máš víc kousků v balení." I když holčička chtěla něco jiného a růžového, kde bylo míň kousků v balení.
- Pak byly taky děti, co byly jako kobylky a sebraly by nám nejradši od všeho něco a to už při startu. Ale to byla jen jedna banda. Samozřejmě, že měli s sebou rodiče.
Na těhdle akcích mě baví sledovat ty lidi. To je na tom to nejlepší.
Bohužel v sobotu bylo dost chladno, takže jak jsem tam tak stála na místě, tak jsem byla pěkně zmrzlá. Taky docela foukalo a to mi k teplu nepřidalo. A hlavně jsme museli furt hlídat a lovit věci, co nám vítr bral.
No a když už jsem byla hodně zmrzlá, tak jsem vyrazila na prohlídku Zoo. Protože mám ráda zvířata a protože v pavilonech vevnitř je teplo. A musím říct, že jít do Zoo mimo sezonu a v chladnějším počasí je super. Lidí je málo, takže se nikde netlačíte a nebojujete o kousek místa před sklem. Můžete si všude stát jak dlouho chcete a v klidu pozorovat zvířata. A ty nejsou ještě zmordovaná vedrem a vyplašená turisty, takže jsou tak nějak víc v klidu a pohodě. A taky toho víc předvádějí než jen leží někde v dálce.

Hledá se kočka

Kočka je teď po kastraci a je extrémně mazlivá. Ale i tak se nám občas stává, že ji tu v našem pidibytě hledáme. Většinou ji má člověk přímo za zadkem, ale občas si někam zaleze a beztak má srandu z toho, že ji hledáme. :-)

Stačí na chvíli vyndat šuplík a hned je tam.

Tohle je ještě ta lepší varianta, kdy aspoň kouká hlava.

Už má i vlastní boudičku, když se tak ráda schovává.

Ale vyhřívat se na ledničce je stejně nejlepší!

Jařmenka

Ahoj holky!
(Teda spíš bych měla napsat "Hey guys", aby to bylo dost cool.) Pořídila jsem si novou jařmenku. Nééé, není tam překlep. Nejde o žádnou novou kámošku pařmenku. Myslím jařmenku. Vy tomu některé zpátečnicky stále říkáte tvářenka, i když si to už skoro všechny, včetně největších make-up guru našeho malého českého blogového rybníčku, dáváme na arcus zygomaticus. Medičky již vědí, jedná se o jařmový oblouk. A na oblyčeji to udělá takovou tu krásně přirozenou čáru na boku tváře. Říkejme tomu tedy jařmenka. Neboť tvářenka neboli růž, má vykouzlit mladistvý rumělec ve tvářích, to jest tam, kde se přirozeně červenáme, pokud jsme třebas lehce v rozpacích. A to je kde? Tradáááá. Přece na tvářičkách.

Baníčku my sme s tebou ...

Nikdy mě fotbal moc nezajímal. Ale když se na nádraží objeví těžkooděnci je mi to hned jasné. FOTBAL! Už v Brně jsem vždycky poznala, kdy tam hraje Baník. No a dneska hrál Baník tady. Napřed mi kolem šesté bylo divné, proč ve vzduchu stojí helikoptéra. Potom později jsme jeli o pár ulic dál od stadionu a tam auto na příč a nějací lidi na zemi. Auto zablikalo modře a ti čtyři človíčci na zemi seděli v tureckém sedu s rukama založenýma za hlavou. U nich postávali další človíčkové v černém. Takže ti na zemi byli asi zlobiví fanoušci, co potřebovali domluvit. Pak kolem jedenácté pročesával z výšky vrtulník světelným tunelem město jako by utekl nejmíň sám Kájínek. Na některých křižovatkách blikaly modré světýlka. Hraje se fotbal. Zábava pro primitivy. A manévry s tím spojené.

Čičín ajťákem

Žili byli Mishulka a Čičín. A taky další osoby žijící ve společné domácnosti. A jednou takhle na večer se objevil v této domácnosti prehistorický notebook. (V lepších rodiných tomu říkají "nojtbůk", ale o tom jindy.) A tu se Čičín vydal tu věc osobně prozkoumat.

Mňau!

Známkokaz

Koupila jsem si nůžky, které stříhají do vlnovky. A když se s nima vystřihne malý obdelníček, tak to vypadá jako poštovní známka. Takže teď už je probrat hromadu časopisů, co se mi tu nakupila na stole a ze všech oblyčejů, co tam najdu, vystříhám svoje vlastní známky!
Ale jednu osobu si vystřihnu celou. V novém ČILICHILI je stokilová modelka, které to fakt sekne. Tu si vystřihnu a někam si ji nalepím. Abych ji měla denně na očích. Protože má blíž ke skutečné ženě, než anorektické ramínka na šaty, kterýma nás denně masírují reklamy na každém rohu. A které na živo v podstatě neexistují.

Gougouni jsou všude!

Sice teda nevím, co to ti gougouni jsou, ale jsou všude. Hlavně teda ty pidisáčečky, ve kterejch je v Albertu rozdávají. Ty jsou opravdu všude. Po zemi. Kdybych někdy zabloudila na sídlišti, tak půjdu po nich jako po stopách a hlady neumřu neb Alberta jistě najdu. Smysl těhdle akcí mi opravdu uniká, ale já taky nejsem cílová skupina. Sranda je, že mě pak před marketem přepadávají děti somrující o tyhle blbosti. Všechny tyhle nálepky, body a slevový poukazy za určitou utracenou částku to je opravdu mor. Stejně tak jako reklamní letáky. Člověk nejde přes víkend do schránky a pak z ní vytáhne tak půl kila papíru. Je to děs. Tak já se tu snažím recyklovat, šetřit přírodní zdroje, abych pak ob den vyhazovala na kila tohodle balastu ze schránky. Tomu říkám vyspělá moderní společnost.