Čert a telemarketing nikdy nespí

Včera mě probudil telefon. Vylezla jsem z postele a než jsem došla k němu a rozlepila oči, tak dozvonil. Kouknu, kdo volal, nějaké číslo z pevné, asi Brno. No nic. Za chvíli zase. Tak jo, tak to teda vezmu, co kdyby to bylo něco důležitého. A ozvalo se:
"Dobrý den, tady XY ze společnosti T-mobile. Mám pro vás..."
"Dobrý den, já teď na vás nemám čas." A kdyby jen čas. Ani chuť, když jste mě teď v deset probudili.
"Já vás dlouho nezdržím, bla bla blabla..."
Ne fakt nemám chuť s váma dneska laškovat na monitorovaným hovoru, takže: "Děkuji, já o vaši nabídku nemám zájem. Na shledanou." A položit.
Takže oni otravují lidi i takhle mezi svátkama? Že jim to není blbé. A nakonec to mělo i pointu v tom, že když už jsem se plně probrala, tak mi došlo, že není deset hodin, ale devět. Protože na mobilu mám stále ještě letní čas. A do léta ho tam mít budu. Mobily mám totiž dva. Tendle je minimálně používaný a hlavně se na rozdíl od toho druhého nedokázal přepnout na zimní čas sám. A já to za něj rozhodně dělat nebudu. :-)
Takže po tomhle ranním hovoru jsem se odebrala zpět do postele a spala dál. Abych zase mohla hezky vstát kolem poledne. Ale dneska jsem se vybičovala a vstala o půl jedenácté. Pokud to někomu přijde jako trestuhodné, takhle dlouho spát, tak ono je to způsobeno i tím, že chodím spát tak ve dvě v noci. Mě to tak prostě vyhovuje.

Tento čert taky nikdy nespí. A když spí, tak jakmile se někde něco šustne, je připraven k akci.

Souboj vanilkových rohlíčků

Sedíme již několikátý den doma a cpeme se cukrovím. Naše vlastní zásoby byly posíleny zásobami matinky a babičky z mé strany. Ze strany přítele jsme se koncentrované energie v podobě cukroví nedočkali, neb u nich v rodině koluje nebezpečný bacil. A proto nám cukroví z důvodu možného přenosu infekce nebylo poskytnuto do souboje. Souboje vanilkových rohlíčků, které byly zastoupeny ve všech třech zdrojích cukroví. 

A to jsou oni! Svedli hustomegakrutopřísnej souboj o to, kdo bude nejchutnější. Ten nejvíc obalený cukrem s tlustými konci je moje práce, ten také ručně šoulaný se špičatými konci je od babičky a ten vykrajovaný vykrajovátkem značky Tescoma je od matinky. Já obaluji v cukru, babička taky a matinka se na to letos vyprdla. :-) Hodnotitelem senzorických vlastností se stal můj přítel. Který nejchutnějším vanilkovým rohlíčkem Vánoc 2012 zvolil ten mnou vyráběný. Prý mu chutnají nejvíc a jsou stejné jako od maminky. Jeho maminky. A na to se napijem. :-D

Vánoce

Vánoce jsou o radosti z dárků a o radosti z obdarování. Samozřejmě, že ráda dárky dostávám. Nebudu přece tvrdit jako někteří, že bych ani žádné dostat nemusela. Ale ještě raději dárky dávám. Mám prostě radost z obdarování. Baví mě vymýšlet od října co komu dám. Baví mě je doma schraňovat a těšít se, co na to asi řeknou. Ale nejradši mám, když udělají opravdu radost. Když si člověk zapamatuje nějaké to přes rok vyřčené přání a pak se mu ho podaří na Štědrý den splnit. Mám radost, když se mi po všem to vymýšlení podaří trefit do vkusu obdarovaného.
Každý rok slyším plno těch nedárkovačů. Jedna z jejich vět, co si pamatuju: "Dárky se mají dávat, když je to potřeba a ne proto, že jsou zrovna Vánoce." Tuhle větu jsem třeba vůbec nepochopila. Dárky se přece nedávají, protože je to potřeba. Dárky přece nejsou o tom, že budete 23. prosince běhat po obchoďáku a rychle něco nakoupíte, jen aby byla mise splněna. Dárky nejsou o soutěži o to, kdo utratí nejvíc peněz. Mě by ta radost z obdarování prostě chyběla. Já dárky chci!

Co mě baví?

Slyšela jsem, že úspěšné blogy musí mít hodně kvalitních obrázků. Nebo aspoň hodně obrázků. A málo textu, aby to někoho neobtěžovalo čtením. A nebo pokud se autorovi prostě nechce nic psát a jen tak tam flákne nějaké ty obrázky. Dnes to tak udělám a bude to tematicky. Moji vlastnoručně vyrábění andělé:

Když může být černá madona, co by nemohl být černý anděl.

Anděl a jeho kamarád.

Jen jsem si odskočila pro cukr

Jen jsem si dneska skočila pro cukr na pečení, pak taky mandle, vajíčka a byl z toho nákup za 900. :-) Ale nejvíc mě pobavil inzerát na nástěnce:

Stručné, jasné, výstižné :-)

Žijeme v netolerantní zemi

Jedna scéna ze včerejška:
Řidič auta se rozhodne předjet vozidlo jedoucí před ním. Hodí blinkr, vjede do rychlého pruhu. Předjížděné vozidlo jede rychlostí 90 km/hod. Předjíždějící auto jede rychlostí 90 km/hod. Po nějaké chvíli si předjíždějící řidič uvědomí, že pokud pojede stejnou rychlostí jako auto, které hodlá předjíždět, tak předjížděcí manévr patrně nedokončí. A proto na to jde psychologicky! Zařadí se zpět do pomalého pruhu za auto, které hodlal přejet. Pustí na něj dálkové světla. Tím ho rozhodí a šance na předjetí se výrazně zvyšuje. Protože kdo by chtěl mít takového magora za sebou.
A to má jako znamenat co? Už jsem si zvykla, že na mě někdo svítí dálkovejma, když v rychlém pruhu jedu lehce nad maximální povolenou rychlost, nicméně podle něj stále velmi pomalu. Ale co má jako znamenat, pokud mě někdo neumí předjet a bude na mě svítit dálkovejma? Kde to jsme? V netolerantním Česku!
Stejně jako dneska v parku. Předešel mě kluk, co měl na sobě hořčicově žlutý kabát, smaragdově zelené kalhoty a šálu, černé boty a červené ponožky. Řekla jsem si, že by to bylo krásné, potkávat na ulici víc takových barevných lidí. Nebyly to rozhodně moje oblíbené barvy, ale líbila se mi ta barevnost. A odvaha v tom chodit ven. No a on mezi tím šel kolem lavičky, kde seděli kluk a holka. Když prošel, tak ten kluk co tam seděl začal vokalizovat a něco pokřikovat na jeho adresu. Vítejte v netolerantním Česku! Pokud se mi něco nelíbí a nerozumím tomu, tak je to automaticky divné. Nikdo nemá právo se viditelně odlišovat od většiny. Tupá masa mu to dá vždycky jasně najevo. Já si myslím, že ten kluk je na takové reakce zvyklý. Ale je to vážně potřeba? Proč tohle dělají mladí lidé v dnešní době, kdy mají/můžou mít široký kontakt s celým světem? Změní se to tady někdy k tomu, aby většina lidí byla tolerantní?

Rada

Dostala jsem nedávno radu, že mám do vesmíru vysílat pozitivní energii a že se mi to časem někde vrátí.

Něco na tom bude. Většina lidí je dobrých, hodných a ochotných. Jenže pak potkáte nějakého hajzla a je to, jako by vám mrak zastínil slunce. Najednou vnímáte jen jeho a už nevidíte ty ostatní. Naštěstí to dřív nebo později zase přejde. Chce to jen vyladit vlastní mysl na ty dobré věci a víc si jich všímat. Když si jich budete víc všímat, tak si je i budete víc uvědomovat. A když si je budete víc uvědomovat, o to víc si je pak užijete. A líp pak ponesete setkání s nějakým zlým člověkem.