Havrani a emancipace

Už jsem velká holka. Ledasco zvládnu sama. Hodně toho umím a jsem i dost samostatná. Prostě emancipovaná mladá žena. Jenže až moc. To jsem si zrovna dneska říkala, když jsem dávala zimní kola do auta a jela do servisu na výměnu kol. Copak tohle je ženská práce? To opravdu budu dělat úplně všechno? Radost z toho rozhodně nemám. Nechci všechno umět, všechno dělat a všechno zařizovat. Jsou věci, které příteli ráda přenechám. Třeba to auto, že. Ale bohužel. Prý, když s ním jezdím já... No jo, feministky by ze mě radost neměly, ale fakt nemusím umět všechno. Takže stát se automechanikem amatérem mě vůbec neláká a o autě nechci vědět víc, než kam se dává benzín. To mi ke štěstí stačí.
A co vy, ženy? Vstupujete do dveří v restauračních zařízeních první? Já jo. Protože pánové, co jdou se mnou, se děsně táhnou a mě nebaví tam stát jak trubka a čekat, než přijdou ke dveřím a hrdinně půjdou jako první. Dyť si ty dveře umím taky otevřít, že. Přítel má sice občas nějaké námitky, ale na to mu říkám, že u těch dveří teda měl být první. Nedávno se chtěl jeden starší kolega předvést a dveře mi podržel a pustil mě první. :-) Ale co, aspoň se něco děje.
A co ti havrani? Už přiletěli. Nevím jak to zjistili, ale v sobotu začalo sněžit a v neděli už tu byli. A teď jsou všude. Lítají v hejnech nad panelákama. Sedí u cesty, sedí na stromech. A strašně se mi líbí. Já je prostě zbožňuju. I když ono to asi budou vrány, ale havrani zní líp.

Zombík bloguje

A ten zombík jsem já. Nebo spíš teď tak vypadám. Venku fouká vítr a nám fouká pod oknama. Brrr. Takže se mi nedokrvují periferie. Ruce mám skoro modré. A studené. Moje letní opálení už taky vzalo za své, takže nezdravě bledou barvu mám i v obličeji. Háčkuju teď druhou šálu. Růžovou. :-) A nedávno jsem vyráběla z vlny. Teda spíš z ovčího rouna. A jak to vypadalo? Nejprve takto:

Toto není plyšový penis, toto bude:

Maják!!!

Malý princ a zima

Brrr!!! Taková kosa venku. Jak je to možné? Ještě včera jsem si byla zaběhat a dneska tam sněží. A to se mi nelíbí. :-( Nemám zimu ráda. Tma, zima, protivný sníh co roztaje na břečku. Není moc těch dní, kdy by bylo krásně a svítilo slunce. Jo a taky ještě nemáme zimní gumy na autě. Mohla bych říct, že jsem na zimu připravená. Koupila jsem si teplé punčocháče, uháčkovala si šálu. Kruhovou šálu a za celé tři dny. Taková já jsem šikovná. A hlavně mě to hrozně bavilo. Fakt dobrej relax. Je modrá, jak jinak. Dneska jsem si ji vzala, když jsem byla venku. A jak jsem byla ráda. Přemýšlela jsem, jestli si vzít i čepici, ale přišlo mi to moc. Při tom vlezlém studeném vlhku by to zas tak moc nebylo. Ale musím si nechat nějaké rezervy.
A Malý princ? Bavíme se tady o mé z nejoblíbenějších knížek. Od Antoina de Saint-Exupéryho. Mám ji dokonce dvakrát. Jednou v češtině a podruhé ve francouzštině. Jen nechápu, proč se o ní pořád mluví jako o knížce pro děti. Jen proto, že hlavní hrdinou je princ? Proto, že je útlá a plná obrázků? Pro děti rozhodně není. Já ji poprvé četla jako dítě. A tenkrát se mi moc nelíbila. Byla taková divná. Prostě je to knížka pro dospělé nebo aspoň dospívající. Ale pokaždé o ní slyším, jako o knížce pro děti. Prý je na čtvrtém místě v prodávaných knihách pro děti. Už vidím, jak desetileté dítě chápe ty metafory. Běžné desetileté dítě.

Ovčí babička

Připadám si jako ovčí babička. Dneska mi byla přinesena taška vlny a jakou jsem z toho měla radost! Tak jsem se hned pustila do háčkování. ... A taky párání. :-) Samozřejmě to velmi zaujalo kočku. Hned si lehla vedle mě a koukala na mě. Připadám si jako ovčí babička. Já si tu v klidu háčkuju, na nose mám brýle, vedle mě sedí kočka. Prostě taková domácí pohoda. Hlavně jsem zvědavá, jak to moje háčkování dopadne. Ale nadšení se počítá a o tom to je. :-)

Dneska budu sprostá

Takže nic pro útlocitné povahy. Ale my, co jsme se tak naučili mluvit na vysoké a v práci tak mluvíme běžně, už skoro máme problém mluvit slušně. Dneska mě hned ráno zas nějakej čůrák v oktávce nasral. A hned ráno! Mlha, snížená viditelnost. Pokud je na rychlostce maximální povolená rychlost 100 km/hod tak si myslím, že při snížené viditelnosti a najíždění na rychlostku je rychlost mezi 80 a 90 adekvátní. Ale to bysme nesměli být v téhle zasrané zemi, kdy se za mnou přiřítil nějakej kokot v oktávce, kterýho sem zdržovala. A aby mi to dal jasně najevo, tak si pěkně zapnul dálkový. Jooo, jasně.  Dnešní muži ví, jak ženu potěšit. Když už nechce jet maximálkou, tak ji aspoň oslním dálkáčema. Proč musím denně potkávat takový hovada? Proč? Co sem komu sakra udělala? Já se všema jednám slušně, i s takovejma kurvama, co vím, že by mi nejradši vrazily nůž do zad. :-( Nemám to tu ráda.

Řádění bydlenky v Tescu

Miluju knížky. I když jdu nakupovat do marketu, tak jdu kouknout na knížky. Jako vím, většina produkce nic moc, ale občas je tam něco zajímavého i pro mě. Takže dneska jsem zase nakoukla do oddělení knih a tam to na mě vybaflo:

Tady musela řádit nějaká bydlenka!!! Sláva konzumu. Jako nemyslím si, že tahle knížka je nějaká hodnotná literatura. Četla jsem ukázku, já bych do toho teda nešla. Ale WTF? Tohle se dělá s knížkama? To má jako nalákat zákazníky? 

Jedovatý berušky

 Dobře, nejsou jedovatý, to jen já jim tak říkám. Nejsou to totiž ty naše slunéčka sedmitečná. Jsou to asijská slunéčka Harmonia axyridis. Jsou žravější a na jejich "hovínka" může mít člověk alergii. A dneska se rojila jak včely.

Prostě jsou to takový ty hodně tečkovaný berušky. A dneska dělali nálety na okna. Prý jdou po světlé barvě. Takže takhle krásně prasátková růžová je prostě přitahovala. Některý z nich byly i černý s červenýma tečkama. Páááni! To jsou ale věci takhle při pondělku. :-)