Mám rybu

Mám rýmu. Super. Dneska jsme měli být u kamarádů a zítra jet na hory. Lyže čekaj v pozoru v garáži a lyžáky v chodbě. Aspoň si udělaly vejlet z komory, protože dál se zatím nedostanou. Stejně jako já.
Dneska jsem v posteli a zítra budu zas.
No ale má to i svoje výhody ta rýma. Můžu vypít čaje kolik chci a ani nemusím chodit na záchod. Protože mi neustále teče z nosa a očí. Jako přijde mi divné, že místo aby se to zlepšovalo, se to zhoršuje. Pokud neudělám v tomdle směru do pondělí nějakej větší progres, tak to asi půjdu zkonzultovat s lékařem. A dopřeju si větší luxus, než prošlý paralen a prošlé kapky do nosa. I když mám i neprošlé kapky, ale přece dopotřebuju ty staré, že jo.
Podle ezo teorie je rýma pláč duše. Ehm... tak vzhledem k tomu, že jsem udělala takový pokus být dva dny doma, pak když se to zdálo být lepší, jít do práce, kdy se to opět zhoršilo... Moje duše prostě nechce, abych chodila do práce! To je jasný znamení. Už jsem něco takovýho v pátek naznačovala nadřízenému. Čili až to skutečně udělám, tak to nebude zas takový překvapení.

Občanská angažovanost

Tak jsem nám v práci v rámci občanské angažovanosti zavedla koš na plasty. V kuchyňce, že ano, tam je asi tak největší koncentrace plastového odpadu, protože jídlo se do plastu dává opravdu hodně. Samozřejmě jsem se předem zeptala, co by tomu ostatní říkali. Nikdo nebyl vyloženě proti, i když uklízečka se ohradila, že ona ho rozhodně vynášet nebude. Jiní se nabídli, že jim to nedělá problém. Zdálo se, že bohulibé myšlence nestojí nic v cestě. Podle svých zkušeností z domova, kdy koš na plasty se plní raketovou rychlostí, jsem vybrala pro tento účel tu největší možnou nádobu. Pravda, nebyla to až tak dobrá volba. Tato radikální změna narazila, koš byl vyměněn za menší a ne tak dráždivě velkou nádobu. No a jak se k tomu postavili ostatní kolegové?
Vyslechla jsem si, že co to je? Na co to je?
Stejně se to míchá dohromady.
Vždyť nemáme popelnici na plasty, to se pak na dvoře stejně bude sypat do popelnice?
Někteří to většinově ignorují.
Někteří tam házejí jen petky.
Někteří tam schválně neházejí vůbec nic.
Někteří prostě třídí.
Odnesla jsem si pár zajímavých praktických poznatků. Někteří nepoznají, co je z plastu. Módní zastánci zdravého životního stylu třídí jen velmi symbolicky a minimálně. Vynáším ho jen já, nikdo jiný. A mám pocit, že jedna osoba to ostentativně ignoruje, aby mi dala najevo, že s tím nesouhlasí? No, je mi to jedno, je to její vizitka.
Ale stojí to za to. Člověk má jít příkladem a kdyby nic, tak aspoň mě osobně netrápí, že když doma odpad třídím, tak v práci to končí v popelnici.

Tepláková Lady

Všichni dávno víme, že tepláky jsou pohodlné. Už drahnou dobu si všímám, že je to i prudce modní městský oděv. Protože čím větší město, tím víc lidí tam potkáte v teplákách. Já, holka z vesnice, nad tím dlouho kroutila hlavou. Protože my na vesnici jsme vždycky nosili tepláky na zahradu a maximálně na procházku se psem, aby nás sousedi nepomluvili. A pak přítel zjistil, že nemá už skoro žádné tepláky na doma a já se vydala bloumat po obchodech. Tam jsem teprve zjistila, jak jsem byla neinfomovaná, že takové tepláky jsou kolikrát dražší než společenské kalhoty. Páni! A to byl ten zlom. Začalo mi to vrtat v hlavě. Ono pohodlné to je, ne že ne. Takže plán byl jasný! Pokrok nezastavíš a bylo by nerozumné se bránit novým modním trendům. Od včerejšího dne se můžu hrdě i já pyšnit svými novými značkovými a velmi pohodlnými kalhotami, které si nechám opravdu jen na lepší příležitosti. Jen teda nevím, které to budou. To jsem se ještě nerozhodla.

Lentilková kravička

Nedávno jsem se přestěhovala. Vzhledem k okolnostem to dopadlo tak, že se všechny moje věci přesunuly z místa stávajícího pobytu do místa budoucího pobytu. Nějak se při tom nestihlo to vše protřídit a zbavit se nepotřebného. Tuhle metodu příliš nedoporučuju, protože pak zbytečně převážíte věci, kterýma pak na novém místě krmíte kontejner na textil, plasty a podobně. Jen do kontejneru na textil už putovaly čtyři balíčky. A další se chystá. 

Při tom všem přebírání a organizování věcí jsem zjistila, že mám všeho dost až moc. Takže když se mě teď někdo zeptá, co chci k Vánocům, jen bezradně krčím rameny a vybavím si už i tak dost plnou skříň a těch pár krabic, co ještě musím zorganizovat. Takže milý Ježíšku, hlavně mi nenos žádné velké a neskladné dárky. Ideální by vlastně byly šperky z drahých kovů, protože ty jsou skladné a užiju je vždycky. :-)

A co lentilková kravička? Tu jsem dnes snědla. Měla jsem ji ještě od Velikonoc. Ne že bych ji někde zastrčila a při stěhování objevila. Celou dobu jsem ji měla více méně na očích, ale až dneska na ni přišla chuť. 

Jaké je to když ...

Napadlo vás někdy, jak bude vypadat facebookový účet, když někdo umře? Bohužel už to vím. Už je to skoro pět měsíců, co mi umřel jeden můj hodně dobrý kamarád. Napřed se mi tomu nechtělo vůbec věřit. Přijdu takhle z práce a mám od něj zmeškaný hovor. Volám mu zpátky a ozve se tam cizí hlas. Byla to jeho sestra, aby mi řekla, že umřel. Náhle. Prostě najednou už tu není a nikdy nebude. Mozek tomu napřed odmítá věřit. Druhý den ráno se probudím a říkám si, že je to blbost, že se mi to jen zdálo, že se mi brzo sám ozve. Jenže není to tak, prostě je to pravda. A já si vybavuju naše poslední setkání. Čtu si naše poslední zprávy. Na facebooku se dívám na jeho rozesmáté fotky. A pomalu mi to začíná docházet, že už tu prostě není. 

Už je to skoro pět měsíců. A vzpomenu si na něj skoro každý den. A jsem ráda, že i když jsme od sebe bydleli šedesát kilometrů, tak jsme se vídali osobně, zajela jsem za ním nebo on se stavil. Že jsme se potkávali, když jsme se ocitli ve stejném místě nebo projížděli kolem. Protože žádná sociální síť vám tohle nenahradí. Ta vám vytváří jen falešný dojem, že jste v kontaktu, ale vlastně v žádném kontaktu nejste. Píšete si tam banality a vaše konverzace stejně vyzní do ztracena, protože u toho děláte tisíc jiných věcí. V žádném případě to nenahrazuje osobní kontakt. A já jsem ráda, že jsme ten osobní kontakt měli. Chybí mi opravdu hodně. I když už to teď nemám tak, že mě občas něco napadne, co mu musím rozhodně říct, abych si pak uvědomila, že už mu to říct nemůžu. Už to je jen vzpomínka na něj, že bych to s ním ráda sdílela. 

A jak vypadá teď jeho facebookový účet? Neměl tam moc lidí v prátelích, měl jich tam pár. Posledním příspěvkem není příspěvek jeho kamaráda o tom, že nás navždy opustil. Posledním příspěvkem je přání k narozeninám, víte takové to, co vám sám facebook připomíná, že váš přítel má narozeniny. Takové to, že to tam automaticky na vyzvání prásknete na zeď. 

Široké spektrum

Kam byste se zařadili v širokém spektru, kde 0 jsou ti, co hnijou doma na gauči a 100 ti co mají zdolané všechny osmitisícovky?

....


Nepoměřuj se! Je to tvůj život a tvoje zážitky.

Můj wishlist za poslední měsíc

Takže...
Jo, je to móda, tak se taky přidám. A proto tradááá, můj wishlist za poslední měsíc:

- ať je máti mýho dobrýho kamaráda zdravá, protože je tam podezření na rakovinu
- pak ještě jedno podobný u člověka, kterýho skoro neznám, ale když už tak ho přidávám
- ať mě do příštího týdne přestanou bolet záda, protože mám jet pryč a nevím, jak bych to zvládla s tou bolestí při určitých pohybech
- ať dojedu v pořádku i tady na tom sněhu
- doufám, že ten mražák se jen automaticky odmražuje a že nepřestal fungovat. ať funguje
- ať nemá ten vlak zpoždění, jinak mi ujede přípoj a já si budu muset kupovat nové lístky na další
- ať je před barákem místo na parkování
- ať už to MHD jede, je mi zima
- ať už je konečně pátek

A pak by se tu našly určitě další banálnější přání, které byly intenzivní jen v tom krátkém pomíjivém okamžiku několika minut, nebo i míň.
Prostě nejsem žádná povrchní pinda, co bude tvrdit, že když si nekoupí deset levných blbostí, tak si pak může koupit jednu drahou blbost. Samozřejmě, že nejsem povznesená na materiální věci. Tak jistě, že si kupuju věci, co nepotřebuju. Tak jako všichni, kteří mají větší příjmy než životně nutné výdaje. A přesně to je cílem obrovského kola byznysu, který z nás tyhle peníze potřebuje dostat, protože ho to živí. Více méně nenápadně nás donutit ho v tom podporovat.

A ti, co to čtou, se nemusí nikde registrovat, nic lajkovat, protože za to nedostanou nic.