Takhle se nakupují vánoční dárky?

Dneska jsem vyrazila do víru velkoměsta, jakože podívat se na vánoční dárky. Měla jsem jeden tip na dárek, tak jsem ho chtěla vidět osobně. A taky mám dárkovou kartu HM. Tak když už jsem šla kolem... Po té co jsem odcházela z HM jsem měla dvě igelitky (malou a velkou, protože oni mají dvě patra a já jsme tam samozřejmě neplánovala utrácet) a utraceno skoro 400,-. Takhle se nakupují vánoční dárky? Ale dobře, ty rukavice, co fungují i na dotykové telefony fakt nejsou pro mě. I když jsem si je na místě musela zkusit, jestli to fakt funguje, když dva páry stojí 70,-. A ty nášivky s dinosaurama, pro ty mám taky zamýšlené příjemce, navíc stály 15,-. Za to s nášivkama s Bártem Simpsonem zatím mám jen mlhavý plán. Ale za tu cenu? Musela jsem je vzít. 

Nakonec jsem ale došla tam, kde byl můj hlavní cíl a to do knihkupectví. A tam jsem se nejen dívala. Nákup mě vyšel přes 800,-, těch knížek byla fakt hromada. A ani jedna z nich nebyla pro mě. To je co říct, protože z knihkupectví, pokud platím, málokdy odcházím s prázdnou. Tímhle se mi podařilo vyřešit dárek pro tři lidi. Začínám to pěkně dávat dohromady. 

No a samozřejmě po cestě zpět jsem to vzala přes DM. (Začíná mi připadat trošku podezřelé, že tak často navštěvuji obchody s dvoupísmenným názvem, zatím s tím však neplánuji nic dělat.) Tam totiž mají slevy na parfémy a já si tam chodím očichávat favority, které jsem si zatím nekoupila. Ovšem všeho do času. Potom mi z toho ale vychází, že můj ježíšek se jmenuje M. :-)

Nejlepší dovolená je v zimě

Nejlepší dovolená je v zimě. Ať si říká kdo chce co chce, prostě není nad to, mít v zimě v pracovní den volno. Má to jen samé pozitiva. Dneska jsem si to opět potvrdila. Ráno vstanu za světla. Mazlení s kočkou provádím sice i normálně, ale takhle nás nic neomezuje a já nemusím nikam spěchat. Můžu si dopřát dlouhou a bohatou snídani. A to buď doma a nebo si koupit něco venku, pokud se rozhodnu vyrazit ven hned ráno (teda spíš po probuzení). V klidu jsem si ometla auto od sněhu, i když jsem s ním nikam dnes nejela, protože ono stačí, že je na něm ledová krusta, tak aspoň sníh jsem dala dolů. Mohla jsem se procházet za světla a dokonce jsem se i za světla vrátila. No kdy se vám to povede v pracovní den? Tady se pomalu začíná šeřit už ve dvě, takže dostat se ven za světla po práci je trochu z kategorie sci-fi. Nedávno jsem navíc četla, že pro dostatečnou syntézu vitamínu D je třeba se pohybovat venku hodinu, nejlíp dvě. Za světla samozřejmě. A přitom prý stačí mít vystavený slunečnímu záření jen obličej. Navíc se mi povedlo koupit materiál na dva vánoční dárky. A když už jsem byla venku, tak jsem hlavně všude v obchodech očumovala vánoční dekorace, že si taky něco doma vyrobím, tak abych nasála tu pravou inspiraci. A samozřejmě jsem si dala punč, protože na vánočních trzích je to jednoznačně nejlepší atrakce. A taky musím zjistit, ve kterém stánku je nejlepší punč, abych pak mohla chodit najisto a zbytečně netápala.
A vůbec jsem byla dneska děsně produktivní. Zašila jsem si ponožku s pejskem, udělala si mašli a la Hello Kitty (už se těším, až si ji dám na čepici s kočičíma ouškama), nakrémovala si všechny boty, vynesla koš a to ještě před sebou mám celý večer. A teď jsem na internetu zahlídla skvělý námět na dárek pro bratra! Paráda. Už se mi to začíná pěkně sumarizovat ty dárky. Jen tak dál a mám to v cajku.

Pro M. jen to nejlepší

Před rokem jsem byla okolnostmi donucena se přestěhovat a začíst vést samostatný život. A při tom všem jsem si řekla: Pro mě je dobré jen to nejlepší! Někteří se divili, proč si kupuju postel za pěticifernou sumu, když oni mají z Ikey za pár korun. Jenže já si prostě řekla, že už bylo dost toho všeho provizoria s tím, že to prozatím stačí a proč nechtít pro sebe jen to nejlepší. A tak jsem pěkně začala v duchu tohodle hesla. Už žádné kompromisy, prostě jen to nejlepší a nebo nic. Proč si prostě nepořídit věci, které se mi líbí? Sice to s sebou neslo delší čas vybírání a přemýšlení, ale proč spěchat? A nakonec se věci začaly otáčet tím správným směrem.
Taky tu mám dvě pěkná Ton křesílka. Ale nakonec došla i na tu zmiňovanou Ikeu. Protože jejich poličky se mi líbily pro svoji jednoduchost. Teď je čeká složitý úkol, pojmout plno mých nových knížek ze zrušené knihovny, které teď u mě našly nový domov.
Samozřejmě nejsem z těch lidí, co by sobě kupovali to nejlepší a pro druhé to nejlevnější. Dřív jsem to vlastně měla spíš naopak. Druhým jsem koupila něco, za co by mi samotnou pro sebe bylo skoro škoda dát tolik peněz. Zatím sice nemám moc nápadů, čím své blízké letos obdaruju, ale za to se mi povedlo koupit pár věcí sama sobě. Tak tímhle směrem by se to ale aktuálně moc ubírat nemělo, protože by to brzo mohlo narušit můj minimalistický styl.

Mise "Vánoce 2014" a její plnění a všechny ty věci kolem

Už to zase začalo. Mise "Vánoce 2014" je zdá se v plném proudu. Letos z toho mám zatím spíš kopřivku. Ne, opravdu nechci všechny svoje blízké obdarovat balíčky z drogerie, kterých je všude přehršel. A na některých je i připravené místo, kam lze napsat jméno obdarovaného. Už mě nebaví nakupovat. Protože nechci dávat dárky jen proto, abych měla tuhle misi splněnou. Ne, že bych to někdy takhle dělala. Jen jsme prostě dřív měla dobré nápady, později aspoň nějaké nápady a teď nic. Temno. Jo, někteří to tak dělají. Jiní dávají to, co se jim líbí a obdarovaný, ať se s tím popasuje podle svého. Všechny ženský v rodině pak dostanou tu samou věc. Paráda. Nechci dávat tuctové nudné dárky. Jenže, co dávat lidem, kteří už všechno mají? Lidem, které vidím vlastně ne tak často a vůbec vlastně netuším, jak vypadá jejich každodenní život.
A pak tu máme i komické situace. Mám nápad na dárek. Jenže je částečně pravděpodobné, že si ho obdarovaný pořídí do té doby sám. Co s tím? Risknout to?
A pak je tu také rozhodování, kde budu na Štědrý den. Možností je víc a já se budu muset prostě rozhodnout. Mám na to sice ještě asi tak měsíc, ale zatím fakt nevím.
Takže stran Vánoc je to zatím všechno zahaleno lehkým diskomfortem. Chce to asi víc punče, který zatím nebyl vůbec žádný! Víc svíček, víc pohody a pustit to všechno za hlavu. Nakonec možná rozjedu ježíškovu dílnu u sebe doma a bude o dárky postaráno. Pro některé už je to nejen v plánu, ale i v procesu výroby.

75tka je prostě neojblíbenější!

Aneb podprsenka není náhrdelník, aby se zapínala za krkem. Holky, už se to naučte, sakra. (Mohla bych přidat i nějaké peprnější slovíčko, to už je dneska taky naprosto běžné, používají je caparti ve školce i pan prezident ve svých rozhlasových projevech). V době internetu, kdy do nás informační dálnice perou různé informace hlava nehlava, je to prostě tak. Nejoblíbenější velikost podprsenky je obvod 75!

Už jsou tam!

Potřebovala jsem se dneska po práci trošku projít, než zapadnu domů a budu tam sedět celý večer na zadku. Jenže čas se nám posunul a když jsem přijela, tak už byla tma. Takže kam se půjdu projít v našem maloměstě? Kouknu se do drogérie, jestli nemají zimní edici krémů na ruce. Vy víte kterých. Teď můžu zodpovědně prohlásit: Už jsou tam! A zatím jsem si žádný nekoupila. To obrovské monstrózní 100ml balení mě odradilo. Tak nějak jsem zjistila, že mám radši menší balení kosmetiky, protože mě pak nudí, jak dlouho trvá to spotřebovat. A samozřejmě rozum mi říká, že krémů na ruce mám doma opravdu dost a dost. Tak hlavně aby mi to vydrželo.

Říjnová výzva

Rok se s rokem sešel a do obchodů se řítí tolik oblíbená zimní edice essence krémů na ruce. Podle mě jsou super, o tom žádná, ale... Já jsem vážně hrozný sysel. Ještě se mi tu někde povaluje předloňský. Loňským s banánem v čokoládě se láduju, teda mažu, v práci. Prostě rozum mi říká, že letos bych si to mohla odpustit a jejich nákup vynechat. A to je opravdu výzva! Jsem zvědavá, jestli se mi ji povede naplnit nebo podlehnu. Něco mi říká, že odolat vanilce bude sakra těžké.