Ode dneška budu jako princezna!

Dlouhou dobu jsem spoléhala na vlastní inteligenci. Ale nikam to nevedlo. Ještě ze mě kvůli tomu nikdo nesedl na prdel a nezíral s otevřenou pusou jen proto, že jsem tak inteligentní. A tak jsem se rozhodla jít na to jinak. Ode dneška budu jako princezna! Ostatně svoje dlouhé blond vlasy nosím od léta rozpuštěný. Tak jsem si k tomu ještě nalakovala nehty pískovým lakem od provařené značky v odstínu Princess.

Navíc, jak jsem až v práci zjistila, mi krásně ladí s nášivkou na sukni. :-)

A víte co? Ono to funguje! Všichni chlapi jsou na mě milí, když mi někde upadnou klíče nebo něco, hned mi to podávají, usmívají se na mě. A já se cítím jako princezna. :-)

Co jsem dneska viděla cestou z práce

Dneska jsem šla z práce pěšky. Pracuju na konci města a šla jsem na druhý konec do domova důchodců. Cestou jsem viděla viděla běžet černou veverku. A taky jsme našla toto:

Krásné paví pero. Kousek od práce totiž někdo chová doma pávy. A nějaký občas uteče až k silnici a běhá tam. Naštěstí jsem ho ještě nikdy neviděla přejetého. Tak už ho mám doma. To pero. Ne páva. :-)

Bazén

Tady u nás na sídlišti nám už delší dobu pomalu, ale jistě oklešťují parkoviště. Takže tam, kde se třeba včera dalo v klidu stát, je další den zátaras a ten příští příkop. A ten, kdo chvíli stál, již stojí obklopen železnými zábranami. :-) Ještěže jezdím autem denně do práce, tak mi to nehrozí, odjedu dřív, než tam najedou Tatrovky. Ale teď už v tom mám jasno! Oni nám tu v rámci občanské vybavenosti staví bazén! Dobrá volba, protože je to tu rozpálené jak na Sahaře.

Na co jiného by tam asi dělali takovou díru, že?

Nemáme nic k jídlu :-(

Nemáme nic k jídlu. :-( Tohle slýchám vždycky, když v ledničce není nějaký maso. Že tu doma nemáme nic k jídlu. A to máme doma mrtě zásob. Různých.

Tohle je třeba šuplík, jeden ze skladovacích prostorů na potraviny.

Na vícero místech. 

Polička ve skříni.

Nebudu sem dávat fotky, všech míst, kde skladujem jídlo. Zas takový zajímavosti doma nemáme, aby to za to stálo. Ale prostě chlapi jak nemají maso, tak hold mají pocit, že do druhého dne asi umřou hlady. 

Vedro

Je takový vedro, že se nám rozpustila i Poslanecká sněmovna.
A je takový vedro, že i teď v jedenáct v noci je u nás doma v socialistické králíkárně 31,5°C. Vedrem umírá nejen Mishulka, ale i Maggie a Trpaslík. Šneci nevím, ti se tváří pořád stejně.
To vedro je fakt strašné. Doufám, že se zítra už ochladí.

Výchova dívek v Čechách

Kdybych před deseti lety věděla to, co vím teď, mohla bych si hodně času a pochybností ušetřit. Protože bych věděla, že jsem taková jaká jsem a pokud se to někomu nelíbí, jeho chyba. Nesnažila bych se zalíbit za každou cenu a nebála bych se udělat věci, co jsem chtěla. A stejně to pak nikam nevedlo. Leda tak k velkým citovým otřesům.
Jenomže výchova dívek v Čechách je víc než tristní. Vychovávají vás jako hodnou holčičku. Hodnou, milou, poslušnou, pokornou ... loutku. Jsem hodně dobrá, jsme hodně chytrá, ale dlouho jsem to nevěděla, protože mi to nikdo neřekl. A proto jsem se nechala trápit lidma, kteří za to nestáli. Nevážili si mě. Ale hlavně jsem si nevážila já, sama sebe. Možná, je to chyba mateřského jazyka, kde JÁ v řeči úplně vypouštíme a tím se ztrácí zdravé sebevědomí. Byla jsem, dělala jsem, přišla jsem, odešla jsem... I was, I did, Je suis, Je fais, Ego sum. U kterého jiného jazyka můžete JÁ jen tak vypustit, aniž by to byla chyba?
Pravda je, že těžko mít vysoký sebevědomí, když vás vaše vlastní matka bude srážet k zemi. Když s váma ještě ve dvaceti jedná jako s malým dítětem, k jehož názoru netřeba přihlížet. Když bylo všechno tak jak mělo, byla jsem její holčička. Když to bylo jinak, ne podle jejich představ, tak jsem si tisíckrát vyslechla: "Ty si blbá." A když to takhle posloucháte dvě desítky let, tak se vám to zadře hluboko pod kůži a budete věřit, že tomu tak je. Ji taky tak vychovali a ona to teď přenáší dál. A pak najednou zjistíte, že máte vysokou školu, a to opravdu těžkou, že se domluvíte se bez problémů anglicky, umíte dalších tisíc věcí, ale když potkáte někoho, kdo rád druhé sráží k zemi, budete se cítit jako neschopný blbec. A že těch lidí, kteří sami sobě něco dokazují tím, že sráží druhé je dost. Bohužel. A někdy to ten dotyčný ani tak nemyslí, ale vy si to tak vyložíte.

Milovaná

To zvíře mě prostě miluje. Chodí spát vedle mě do postele. Hlavně nenápadně, vždycky přijde, až když spím. A když vstanu, tak vstane taky. Teď, když tu sedím v křesle, tak mi leží na klíně a pospává. Já mám sice trošku hlad, nasnídala bych se, ale nemám to srdce ji dát pryč, když je to takový mazlík. Ať jsem v bytě kde jsem, tak vždycky se nenápadně přesunuje, aby mě měla na dohled. Nakonec, dnes mám volno a tak tu můžem takhle líně trávit čas a nikam nemusíme spěchat. A o tom to je, užít si volna sama pro sebe.