Proč je kočka šťastná?

Proč je kočka šťastná?
Protože udělá jen to, co se jí chce. Kočka opravdu není pro lidi, kteří hledají závisláka, co je poslechne na slovo. Kočka s vámi sdílí stejný prostor, ale je to osobnost.
Protože přiběhne na zavolání, jen když má chuť.
Když se chce pomazlit, tak se vám bude neúnavně třít o nohy nebo vám strčí hlavu přímo do oblyčeje.
Když si chce hrát, tak tu začne běhat jako trotl s ocasem zahnutým do otazníku. Pokud se chytím, tak to skončí tak, že běhám za ní a ona se na oko schovává, aby mi zase mohla utéct. Ohromná zábava.
Občas se někam schová, naprosto strategicky, třeba pod židli na které visí nějaký kus oblečení. A z tohoto úkrytu pak podniká výpady na procházející vaše nohy, kdy vás ze zadu plácne packama po nohách. Bez drápů. A zase rychle zajede zpátky jako by nic.
Kočka je výborný pomocník do kuchyně. Když se vám na podlahu rozlije mléko, stačí ji zavolat a je to uklizeno. Stejně tak, když spadne cokoliv jiného jedlého. Je zajímavé, že když ji volám z kuchyně, aby přišla něco uklidit, tak přiběhne okamžitě.
Kočka, ne nepodobná pozici sfingy, se na mě dívá potichu se shovívavým jemným úsměvem.

Na cestách je veselo

Když se zrovna za volantem nebojím, teda spíš nenadávám na ty ostatní , tak se i pobavím. Někdy jsem ráda, že jsem v tom autě zavřená a není slyšet, co je venku. Hlavně, když jedu v pátek večer a všude kolem samí Poláci. Ne, že bych proti nim jinak něco měla, ale kolikrát mají převahu. A ne jen kamiony. Všimla jsem si, že polských kamionů jezdí moc. Klidně i polovina z těch všech, co potkám na dálnici. Ale zase umí pobavit. Třeba firma Transport Poland-Norway-Poland. Odkdy se z Polska do Norska jede přes nás? Jako je to už dlouho, co jsem měla na střední zeměpis, ale není Norsko na severu a Polsko náš severní soused? A teď si představte, že ony ty kamiony byly hned dva! Nebo třeba dodávka "transport drogowy". Ta mě rozesmála tak, že jsem málem minula sjezd. Takhle na férovku?! Páni. A my jsme prej liberální země. Jo a co jezdí Litevců. Taková malá země a kamionů mají dost.

Mazlíčkové

To, že mám doma kočku je tu víc než dost vidět. Ale dneska vám tu ukážu moje další živočichy. 

Ten velkej je oblovka alias Achatina pro zkušené latiníky. Ten malej je potomek obyčejnýho šneka. Dostala jsem je jako miminka. Od kamarádů co měli doma achatiny a ty jim nakladly vajíčka a vylíhli se jim malí šneci. Byli velcí jako špendlíkové hlavičky. Jak pak rostli, tak jeden rostl víc a ti ostatní nějak zaostávají. A pak byli kamarádi u mě doma a zjistilo sem, že to nejsou achatiny, ale potomci obyčejného šneka, kterého našly venku děti a daly ho k achatinám. Takže mi pak dali další dvě zaručené achatiny z další snůšky. Ty prťavé šneky asi vypustím ven, protože tam jim nejspíš bude líp. 

Krabičky na idnes

Otevřu si dneska idnes a samé veselé články. Senioři, co sejou semínka marihuany a krabičky krásy. Ale nejvíc mě pobavila ta diskuze ke článku o krabičkách. Je to tam samej hater. A většinou to tam komentujou chlapi. To jako dost dobře nechápu. Je to úplně mimo jejich zájem a stojí jim za to vlízt do té diskuze a psát tam, jak by to nevyužili? To jsou fakt bouráci, ne že ne. Mě by v životě nenapadlo ani číst články o fotbale, natož jim psát do diskuze, že je to jen banda blbečků, co se honí za kulatým nesmyslem. Ještě tak dneska, když je tak hezky. U diskuze u krabiček jsem se chtěla pobavit. Pobavila jsem se, ale takovou převahu chlapům jsem tam teda nečekala. Nečekala jsem tam žádnýho. Ale předpokládám, že to tam píšou takový bouráci jako třeba ten, co umí takhle hezky parkovat:

A když nemáte panenku, tak tam dejte třeba krkovičku

Úroveň restauračních zařízení je opravdu hodně špatná. Dneska jsme byli na jídlo v jednom takovém. Dala jsem si grilovanou panenku. Přinesli mi něco, co panenku tvarem nepřipomínalo ani náhodou. Ani strukturou masa. A tak jsme se dotázali u číšníka. Ten nám nabídl, že nám zavolá pana kuchaře. A když přišel pan kuchař, tak ze mě dělal blbce. Tvrdil mi, že se jim rozbil gril a proto to dělal na pánvi. A proto tu panenku naklepal do takového tvaru. A že když si to naříznu podélně, tak uvidím, že to má podélně vlákna, takže je to panenka. No musím uznat, že byl aspoň takovej frajer, že to nenařezal napříč. Pak nám ještě donesl ukázat naložené další domnělé panenky, o kterých jsme jak on tak i já věděli, že panenkami nejsou. A řekl nám, že on je tu vyučený kuchař a spolumajitel, takže to panenka rozhodně je. A když jsem trvala na svém, že mu nevěřím, tak mi řekl, ať už tam teda příště nechodím. To opravdu říkat nemusel, to by mě fakt ani nenapadlo. To o tom, že tam už nemám chodit očividně platilo pro všechny u stolu, protože kamarádovi, co tam byl s náma už pak ani nedonesli pivo, co si objednal.
Takže pak se klidně ozvěte a zeptejte se kuchaře. A nebo si to nechte líbit.

Pár postřehů o dětech ze Zoo

V sobotu jsem byla na jedné akci v Zoo. Pomáhala jsem ji organizovat. A společné jsem s tím měla asi tak to, že mám ráda zvířátka, takže možnost se tam jen tak dostat ZADARMO jsem si nemohla nechat ujít. :-) Akce byla ke Dni Země a děti plnily na stanovištích jednoduché zábavné úkoly, aby na konci dostaly nějaké drobné ceny. Já byla na začátku, kde byl zároveň cíl, kam se nám pak ty děti vracely s vyplněným startovním lístkem a dostali ceny. Ze začátku jsem tam jen vydávali startovní lístky, ale nejzajímavější bylo sledovat, jak se pak děti s rodiči vracely a vybírali si ceny. Takže jsem zjistila, že:
- Dnešní děti vůbec nečtou. Pokud jsme tam měli už trošku větší dítě (podle mého odhadu starší deseti let), tak jsme mu nabízeli nějaké propagační předměty od Zoo - knížečka Průvodce zoo nebo komiks. Tak o to byl ovšem minimální zájem. I o komiks! Rozumíte? Komiks, kde je plno obrázků! Já teda ne.
- Holčičky si ceny vybíraly podle barvy. Šly po růžové. Pro příště stačí nakoupit 2/3 cen růžových a je vyřešeno. Holčiček bylo víc.
- Některé děti nesmí lízátka, aby nebyly hyperaktivní. Některé maminky říkaly striktně: "Lízátko ne!" To za mých mladých let, kdy ještě nebyly tyhle diagnózy a zároveň nebyly přírodní barviva, jsme si to užívali líp. A jedna holčička využila chvilkové nepozornosti maminky a lízátko si stejně vzala. :-)
- Některé maminky to měly dobře spočítané. "Vem si radši tohle, tady máš víc kousků v balení." I když holčička chtěla něco jiného a růžového, kde bylo míň kousků v balení.
- Pak byly taky děti, co byly jako kobylky a sebraly by nám nejradši od všeho něco a to už při startu. Ale to byla jen jedna banda. Samozřejmě, že měli s sebou rodiče.
Na těhdle akcích mě baví sledovat ty lidi. To je na tom to nejlepší.
Bohužel v sobotu bylo dost chladno, takže jak jsem tam tak stála na místě, tak jsem byla pěkně zmrzlá. Taky docela foukalo a to mi k teplu nepřidalo. A hlavně jsme museli furt hlídat a lovit věci, co nám vítr bral.
No a když už jsem byla hodně zmrzlá, tak jsem vyrazila na prohlídku Zoo. Protože mám ráda zvířata a protože v pavilonech vevnitř je teplo. A musím říct, že jít do Zoo mimo sezonu a v chladnějším počasí je super. Lidí je málo, takže se nikde netlačíte a nebojujete o kousek místa před sklem. Můžete si všude stát jak dlouho chcete a v klidu pozorovat zvířata. A ty nejsou ještě zmordovaná vedrem a vyplašená turisty, takže jsou tak nějak víc v klidu a pohodě. A taky toho víc předvádějí než jen leží někde v dálce.

Hledá se kočka

Kočka je teď po kastraci a je extrémně mazlivá. Ale i tak se nám občas stává, že ji tu v našem pidibytě hledáme. Většinou ji má člověk přímo za zadkem, ale občas si někam zaleze a beztak má srandu z toho, že ji hledáme. :-)

Stačí na chvíli vyndat šuplík a hned je tam.

Tohle je ještě ta lepší varianta, kdy aspoň kouká hlava.

Už má i vlastní boudičku, když se tak ráda schovává.

Ale vyhřívat se na ledničce je stejně nejlepší!