Prázdninuju

Prázdninuju a navštěvuju známé a rodinu. V neděli jsem vyrazila na návštěvní cestu do Beskyd. Za čtyři dny jsem viděla tři různě velké mimina. Dál jsem chvíli hlídala tři malé děti a byl to docela záhul, aby se mi nerozutekly a neztratily. Navštívila jsem dva spolužáky z vysoké, se kterýma jsem musela jít dopíjet bečku. Navštívila jsem spolubydlící z kolejí, o které jsem zjistila, že bydlí kousek od babičky. A samozřejmě jsem navštívila babičku a část rodiny. Po cestě zpátky jsem se ještě stavila doma u rodičů, podívat se na tatínka, který je teď doma sám, protože maminka je v lázních.
A dneska si jen přehodím pár věcí v tašce a jedu pro změnu do Jeseníků na chatu. Tak a teď teda doufám, že když sem tu prozradila, že nejsem doma, že nás nikdo nevyloupí. Víte jak, všude píšou, jak si člověk nemá psát na FB, že jede na dovolenou a nebude doma. Ale u nás doma přece jen někdo zůstane. :-) A kdo to neřeknu. Pravda je, že je dost lidí, co má FB celý veřejně a ještě tam má svoji adresu.

Vanilková obsese

Miluju vanilkovou vůni. V pondělí jsem si vyzkoušela v Yves Rocher toaletní vodu s bourbonskou vanilkou a voněla mi opravdu jako vanilka. Čistě pudrově vanilkově. Tak jsem si ji hned koupila. Pak jsem si ji doma dala k ostatním a najednou jsem zjistila, že už mám tři vanilkové vůně! A každá voní trochu jinak. Tohle jsou ony:

Ta žlutá první je zmiňovaná z Yves Rocher (20 ml), ta druhá Frosted Berry z Avonu, co jsem si objednala někdy před Vánocema (15 ml) a třetí z limitky Essence Vampire's Love (50 ml). Všechny jsou to toaletní vody. 

Když k tomu připočtu ty dva vanilkové krémy na ruce (jeden doma a jeden v práci) a moji nejoblíbenější zmrzlinu, jak jinak než vanilkovou, tak to vypadá na solidní vanilkovou obsesi. Letošní zimu budu vonět jako vanilkové rohlíčky zdá se. :-)

Žijeme jako v ghettu?

Bydlím v paneláku. Zatím krátce. Na obrovským panelovým sídlišti. Má to tu osm pater. My bydlíme v šestým a protože nemám ráda výtahy, tak chodím většinou pěšky. Nahoru i dolů. Ale zas o to líp vím, jak to kde vypadá. A vypadá to asi takhle:

Ti vpravo na chodbě skladujou odpadky prakticky pořád.

Tohle je z jinýho patra, ale zas už se to tam válí pěkně dlouho. Ty větve tam dali čerstvé a teď už jsou kvalitně usušené.

Prostě to tu vypadá jak na kolejích. Lidem se hold nechce ty odpadky vynášet hned ven do kontejneru, tak je šoupnou trošku uzrát na chodbu. Tyhle fotky mi připomněly, jak teď v Ostravě cigáni romové uklízí kolem svejch baráků na protest, že je chtějí vystěhovat.:-) Bydlí tu v baráku i cigáni romové. U těch je přede dveřma čisto. Sice mají na schránce asi čtyři různý příjmení, ale zas se chovají slušně a vždycky zdraví. Teda tady zatím bydlíme krátce, ale z dřívějších štací mám takovou zkušenost, že na pozdrav odpovídá asi tak polovina lidí z baráku. A někteří odpovídali "ahoj", což mi teda nepřijde zrovna na místě, protože deset mi bylo už sakra dávno.

A takhle poslední fotka, co mě pobavila je z města:

Ty věci naaranžované na lavičce jsou moje, protože sem to někam při focení odložit musela. :-)

Mám peníze v bance

"Mám peníze v bance."
"Cože?"
"Mám peníze v bance. Od banky mám takovou kartičku a za tu si v obchodě můžu kupovat věci."
"Jaký peníze? Přišli ti odměny?"
"Ne."
"Ty si ze mě zase děláš prdel."
:-)
Tak takhle mi se doma bavíme. :-)
Taky platíte hlavně kartou? Já jo. Má to svoje výhody. Moje banka má nějaký šílený pravidla, pro výběr z bankomatu zadarmo. Do těch pravidel jsem zatím nějak nepronikla, ale co už. Většinu věcí platím kartou a přijde mi to pohodlnější. Sice se mi stává, že někam jdu a zjistím, že mám v hotovosti jen stovku. Taky se mi stává, že jsou obchody, kde karty neberou. To je pak čára přes rozpočet. Na vybírání peněz mám ještě další kartu. Ale tu mám normálně doma. :-) Občas se prostě v těch moderních vyloženostech nějak ztrácím. Nebo aspoň mám ten pocit. Svoje kouzlo mají i nákupy přes internet. Člověk si to vybere pěkně v klidu domova, zaplatí a pak jen čeká, až mu dojde balíček. Jediným kritickým místem je doručení. Hlavně kam si to nechat doručit.

Náušnice

Jestli bych si měla vybrat nějaký šperk, tak by to určitě byly náušnice. Protože v práci bych prstýnky a náramky musela pořád sundávat, tak se vyžívám v náušnicích. Mám jich spousty. V podstatě je denně střídám a mám období, kdy nosím ráda určitý typ. Momentálně asi "pecky". Jestli se tak dají nazvat ty s medvídkem, co zakryjí celý lalůček, to nevím. Nejradši mám stříbro. Mám i normální bižuterii, ale ty už jsem skoro přestala nosit. A dneska se mi stalo, že jsem si ráno zapomněla vzít náušnice. Jaká hrůza! Ale přežila jsem to. Dokonce mám jedny, které svojí ozdobnou částí prolezou na jednom uchu ušní dírkou. Protože ta je lehce nadstandardní. Ne, že bych někdy nosila roztahováky. Ale prostě to tak je. 

A dnes mám v uších tydle:

fotka převzata od šperkařky Doskopet

Obrázkově

Dneska si to tu trošku obzvláštníme a dám sem obrázek hmyzáka, co sem vyfotila ve městě. Jeho brácha nám pak vlezl do kuchyně oknem a to bylo něco pro kočku! Musela jsem zasáhnout, ale přežili oba. Koník i kočka.

Radost je, když ...

Smůla je, když ztratíte peníze. Třeba.

Vztek je, když vás o ně někdo připraví.

Bezmoc je, když víte, že se proti tomu nedá nijak bránit.

Bolest je, když si spálíte nohu o výfuk na motorce. A je to bolest jako prase!

Deprese je, když se nad váma stáhnou mraky. 

Radost je, když ...

:-)

... když se usmíváte jen tak.