Sněhulák postaven

Dneska sněží, to už si asi všimli všichni. Původně jsem ráno chtěla jít do města, ale pak jsem se na to vykašlala, protože jsem tam ani pro nic nemusela. A tak jsem zůstala pěkně doma, něco poklidila, něco vyprala a uvařila oběd. Odpoledne jsem si na chvíli zdřímla. Jsem nějaká spavá teď v zimě. V úterý jsem si zdřímla ráno v práci (na tom by nebylo nic až tak divného), odpoledne v práci a dokonce i v domově, kam chodím jako dobrovolník. Naštěstí po cestě domů autem se mi spát nechtělo.

No a když jsem se dneska odpoledne probudila, tak už byla tma. A vyrazili jsme ven. Napřed pověsit koule pro ptáčky na stromy tady na sídlišti, pěkně strategicky tam, kde to uvidím z okna nebo po cestě domů. A pak do města na dortík. Po cestě zpátky v parku jsem postavila sněhuláka. Rozhodně jsem nebyla jediná, kdo stavěl. :-) Další skupinku jsem viděla po cestě zpátky. A taky neměli s sebou žádné dítě jako zástěrku pro tuhle dětinskou činnost. Ostatně všude je plno sněhuláků. 

Čajový maniak

Jsem čajový maniak, víme? To máte tak. Kafe nepiju. Fakt ne. Prostě mi to nechutná a učit se to nechci. Taky mi nechutnají všechny ty sladké bublinkové vody, slazené minerálky a podobně. Občas si dám kofču, protože je to prostě KOFOLA. A ta za mých mladých let byla jen občas a výjimečně. Asi je to prostě taková nostalgie. :-) Coca-cola a jiný další hybridy mě prostě neberou. Všech těch bublinkových nesmyslů se já prostě nenapiju. Takže piju jen čaj a vodu. A čaj zásadně neslazený. Samozřejmě mám ráda různé sypané, nejradši neochucené. Nejradši zelené. Nebo pu-erh. Kdo nezná pu-erh, tak abyste věděli, tak to voní asi tak, jako zpocený velbloud. Dost se to propaguje jako čaj na hubnutí. Já tomu sice nevěřím, ale zato mi chutná. Dokonce mám na čaj speciální přesýpací hodiny, co odměřují 3, 4 a 5 minut. Jenže se většinou zapomenu a samozřejmě to propásnu a louhuju to o hodně dýl.
Všichni v rodině to o mně už ví, že mám čaj ráda. A tak mi ho často dávají při všech možných životních jubileích. A je fajn, že už se i naučili, nedávat mi takové ty ochucené směsky, co obsahují zlomkové zbytky čaje a gumové medvíky. Teda nic proti medvídkům, ale do čaje je prostě nechci. Jsem purista. Mám ráda jednoduché věci. Takže čaj nejlíp sám o sobě. Maximálně tak jasmínový.
Ale zas nejsem takovej fajnšmekr, abych pila jen sypané čaje. Piju i pytlíkové, nebudu tu předstírat že ne a ohrnovat nad nima nos. Protože jsem prostě pohodlná. Ty piju třeba v práci. A tak udržuju pitnej režim. A tam si čaj dělám zásadně do velkého hrnku. Tak půl litru nejlíp. Ani byste netušili, jakej je problém najít pěkněj jednoduchej hrnek ve střízlivým designu. Nejlíp jednobarevnej a hladkej. A takovej já právě teď hledám. Zatím jsem neměla úspěch. Takže kdybyste o něčem věděli, neváhejte mi dát tipa.

Viděno růžovou optikou

Mám nový brejle. Řekněme, že je to již víc než měsíc, co jsem si je po troše těšení se konečně vyzvedla v optice. A jsou nejkrásnější, jsou prostě super!

A nejlepší je, že zevnitř jsou takhle krásně růžový, ale zvenku ne. Jsou krásně červený. Jsou prostě z hodně vrstev. Na té růžové je bílá, na ní je červená hedvábná látka a na tom je čirý plast. Když jsem přišla do optiky, tak se mě pan optik zeptal, jaký brýle bych si představovala. Tak jsem řekla, že chci nějaký pěkný. A on byl potěšen, neb většina lidí mu říká, že chtějí levné. A tyhle jsou prý nejkrásnější, co tam měl. Já jsem z nich přímo nadšená!